středa 20. října 2010

JAK JSME HÝŘILI MEZI VULKÁNY A DÝMAJÍCÍMI BAHNY



Ač nepracující a stále se jen kochající a peníze akorát rozhazující, rozhodli jsme se navštívit jeden z mnoha místních geotermálních parků. Když už jsme tady, tak se aspoň do toho jednoho (nejhezčího) přece musíme juknout. Park Wai-o-tapu leží asi 20 minut od Rotoruy, takže jen co ráno začali jezdit nákupuchtiví domorodci pro potravu do supermarketu, před kterým jsme přenocovali, vyhrabali jsme se ze spacošů a vyrazili za přírodou divokou. Aby náš zážitek byl co největší, museli jsme přijet tak, abychom neprošvihli chrlení gejzíru Lady Knox, který chrlí vodu jen jednou denně v 10:15 poté, co do něj pan strážce parku po krátké historce nasype mýdlové hobliny. V kráteru to nejdřív chvíli bublá a pak najednou i voda začne tryskat. Po tomto divu přírody, který odhalili kdysi dávno v těch místech pracující trestanci, co si chodili k horkým pramenům prát kaťata a najednou jim kaťata lítala ve vzduchu, neb mydlinky odstartovaly živel (to byla ta historka), jsme se odebraly na procházku parkem. Psali, že kombinace všech tří tras zabere 75min. My jsme tam trajdali asi 3 hodiny...
A že bylo na co koukat. Z počátku jsme uchváceně obdivovali každý sirný čmoudek, co kde doutnal, později přišla očekávaná perla Champagne Pool, jezírko s milionem bublinek jako v Bohemce a s oranžovým jakoby houbovitým okrajem, co přecházel do jezírka barvy žluté. Avšak zachytit to foťákem, nebo dokonce pouhým okem, bylo přes příval sirné páry docela nemožné. A když už pára na chvíli byla fuč, my zjistili, že máme čočky foťáků zapařené až hamba a že foto taky nebude!


 Následovala všemožná jezírka, tůňky, jezera, potůčky, bublající bahýnka a loužičky, kaskády, krátery a kráterky a jeskyně, všude to dýmilo a čmoudilo a smrdělo! V jednom místě i trošku jinak… prý jako hovínko, do kterého Tom jednou šlápnul!
Když už jsme si mysleli, že jsme to všechno viděli, přišel zlatý hřebík! Jezírko barvy nepopsatelně zelené, zcela nepřirozeně křiklavě hustě skorofosforeskujícně brčálově jarové (doufám, že tušíte, co mám na mysli). Byli jsme z toho celí uchvácení.
K parku ještě patří největší bublající bahenní jezero na Zélandu, tak jsme tam pofotili pufající bahenní bubliny a frčely někam na dlabenec.
Abychom náš hýřivý den nezakončili jen tak, rozhodli jsme se složit tentokráte hlavu (už značně mastnou) v kempu a po týdnu se okoupat. Náhoda tomu chtěla, že tam prostě jiný kemp než s termálními bazény nebyl. Takže jsme zaparkovali Egonka na jemu vyhrazené místo 6, vyštrachali plavky a zanořili se do vyhřívaných bazénků! (měli jich tam celkem šest a ve všech byla teplá! voda). Odmočili jsme naše vrstvy špíny a mohli jít do hajan!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Za komentář moc díky!!