neděle 19. prosince 2010

JAK JSME OVLÁDLI PEKELNÉ STROJE



Víte, jak se baba Jaga v Mrazíkovi přepravovala tím sudem, nebo co to měla za prostředek čarodějný létací? Tak tak nějak se přepravuje Dawn (Šuplera) na svém čarodějném vozítku značky HYDRALADA a kontroluje vršky stromů. Abychom jí jen nekřivdili, taky nám je pomáhá česat. Svou oblíbenost už jsme to dotáhli tak daleko, že jsme dneska mohli oba dva osedlat divučarovné hydralády a poskokem a přískokem se snažit to zařízení ovládnout a zaparkovat u stromu tak, aby se dalo něco utrhnout.
 Počátky byly dosti krušné. Zejména moje.
Hydraláda se ovládá totiž nohama na podlážce plošinky. Špičkami dopředu, patami dozadu, uprostřed při šlápnutí špičkou nahoru, patou dolů. Ovšem, zatlačením na levou nohu ona věc zatáčí doprava a naopak. Při neopatrném stoupnutí pak celá hydraláda skotačí, kam se jí zachce, a dotyčný nešťastník na plošince pouze zoufale vykřikuje sprosté výrazy a větve pod ním křupou a lámou se. A jakou pěknou jsem urvala, panečku. Úspěch jsem okomentovala dostatečně peprným výrazem od p a odhopsala o kus dál. Ale i já jsem se po chvíli naučila parkovat až u trsu jablek, který jsem si vyhlédla, a větve po mém nájezdu občas zůstaly i nezlomené! Sice jsem to neměla na takovou „citovku“ jako pán vedle, ale to bylo určitě tím, že moje podlaha byla prostě citlivější.
Každopádně sad stále stojí, cestička mezi stromy je značně rozoraná, poslední sloupek, na němž drží drát protínající středy stromů, je možná lehce rozviklán, neb jsem na něj poněkud významněji nacouvala a drát v řadě vedle je maličko vytahán, neb o něj zavadilo moje hydraládní kolo, ale jabka jsme otrhali včas a možná ještě dřív než s žebříkem, takže jsme na sebe moc pyšní!

Každopádně byly Terezčiny divoké přískoky a poskoky doplněné o nadávky a zvuk praskajících větví velmi komické. A to nemluvím o výrazu jejího obličeje. Měla oči tak vykulené, že si při jednom z poskoků píchla list do oka. Má to i svou výhodu. Značnou část odpoledne na něj viděla rozmazaně, tak jsem na její pravou stranu obličeje mohl dělat opičky a pošklebky.
Ještě doplněk k ovládání. Ze začátku opravdu není snadné odhadnout směr jízdy. Člověk má na starosti šest možných směrů a jen dvě nohy na to. A vysvětlit hlavě, že levou nohou jedu doprava není taky příliš jednoduché.
Asi je škoda, že končíme na jabkách, protože teď by teprve začala sranda. Žebřík uměl akorát přiskřípnout prsty nebo pěkně klouzat. A lámal jen malé větve.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Za komentář moc díky!!