sobota 4. prosince 2010

PEKELNĚ PARÁDNÍ VÍKEND



Tak konečně! Konečně jsme se dopracovali k tomu, abychom nějak užitečně a smysluplně strávili naši vzácnou neděli.

Než se k tomu však dostanu, je tu pár významných maličkostí, které prý nesmím zapomenout zmínit.

Máme holinky! A já mám epesní s ambulancí, policisty a hasiči!) Dětské velikosti byly ve slevě! Ono nám totiž v tomto týdnu párkrát v noci zapršelo a to potom byla práce nejenom neskutečným požitkem, ale celý den v mokrých botách dokonce nepopsatelným zážitkem. Takže jsme se rozhodli plácnout se přes kapsu a utrácet peňouze taky za něco jiného, než jen za kus žvance, a zakoupili jsme botky gumové.

Teď ale zpět k víkendu. Ten nám začal včera v sobotu o půl 3, kdy jsme skoro jako poslední skončili na čísle 35stromů. Naskočili jsme do Egonka, já za volant, neb Tomášek si s plechovkáčema píva Export Gold rozhodl udělat malou soukromou párty, a vyrazili jsme směrem Kaweka mountains. Je to takové malé nevýznamné pohoříčko obklopené Kaweka Forestem (tedy lesem). Nevýznamné asi tak, že nejvyšší hora Kaweka J, kterou jsme se chystali pokořit, měří jen 1724m a celé horstvo vůbec, ale vůbec nevypadá větší a divomocnější než naše Krakonoše. Cesta se brzo změnila v štěrkovou divočinu a já jsem se s Egonkem a Tomáškem, který tiše trpěl, než aby mi řekl, ať zpomalím, frčela zákrutami prudce do kopce, pak zase z kopce, do zatáčeky. Ještě že tam nejelo nic proti, jenžto nemám tušení, jak bychom se na té úzké cestičce vyhnuli.
Dorazili jsme až na konec cesty, kde bylo parkoviště, vyvoněná kadibudka s koberečkem a informační tabule. Přenocovali jsme, žádného kivíka, kterých by mělo být všude kolem plno, jsme neviděli ani neslyšeli, a ráno vyrazili. Stejně jako Češi z vedle stojící dodávky. Obloha modrá, pařák, kopce veliké, nádherné, taky občas pekelně nahoru do kopce prudké. Co vám budu povídat, nádhera! Kochali jsme se o 108 a plazili vzhůru. Na hoře na planině, kde to k malé terénní nerovnosti této planiny (nejvyššímu vrchu Hawke´s Bay) byl už jen kousíček, jsme se potkali s již se vracejícími Čechy a dali se do řeči. A jak pak jen je ten svět „malej“. Oba učí ve Špindlu ve Skol Maxu, takže máme některé shodné známé, zájmy zimní také shodné a zážitků ze Zélandu taky plno. Takže než jsme si to všechno povyprávěli, zatáhlo se a slunec bylo fuč. Vyměnili jsme si čísla, dohodli se, že někam vyrazíme, třeba na příští výlet nebo na pívo a šli si po svých. My dobyli horu a sutiskem se sesunuli pomaličku dolů. Ještě že jsme měli ty hůlky vyšupovačky, pěkně nás brzdili. Co jsme dělali potom, to nám asi vzhledem k povětrnostním a momentálně podnebním podmínkám v Čechách budete závidět, ale byla to tečka za dnešním krásným dnem jak hrom, tak to napsat prostě musím. Na jiném konci Kaweka parku, cca 20km od místa výjezdu do civilizace se nachází horké prameny a jen tak uprostřed divočiny jsou v lese dva bazénky a v nich teplá voda jako ve vaně. A zadarmo. A tam jsme po ještě divočejších šotolinových cestách s několika brody (Egonek to všechno přeplaval) slavnostě dorazili, zaprášení až fuj, a hupli do vany! Paráda! Dole bublala řeka, nad námi zurčel horký potůček, listí vydávalo ševelivé zvuky, ptactvo si prozpěvovalo, krom nás ani noha a skrz stromy svítilo z modré oblohy slunce.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Za komentář moc díky!!