středa 26. ledna 2011

KEPLER TRACK


aneb jak jdem „2“ dny tento 3 - 4 denní „great walk“
 
Ještě bych chtěl uvést pár informací k již zmiňovanému tunelu. Kromě toho, že u něj je semafor, tak se jedná o hnusnou černou díru vyvrtanou ve skále, sem tam blikající zářivka a v místech, kde ze skály vytéká už hodně vody, je strop mírné oplechováný voda je svedená ke kraji. Povrch, po kterém se jede, tvoří naplátovaný a dost děravý asfalt co houpe, drncá, skáče a tak všechno možný. Moc pěkné svezení a tak trošku adrenalin, ale jelikož tam projíždí tisíce turistů, tak se snad není čeho bát.

Po noční návštěvě ptáka kea jsme se přesunuli zpět do městečka Te Anau. Navštěvujeme místní DOC kancelář a po velkém plánu kupujem lístky do kempů na Kepler track! Do toho ještě rezervujeme autobus, který
nás odveze zpět k autu. Egonka necháváme v Te Anau, bojíme se ho nechat na jednom z malých parkovišť na okraji treku.



Den první: Necelých 10km, převýšení pár metrů – jen rovinka
Asi pátek, vyrážíme v 17:30 od Egonka (ano v 17:30, protože jsme byli na internetu v knihovně, koupali jsme se, holili se, atd.) Před námi je 45 minut a asi 4km ke Control Gates, což je vstup na trek a z něho pak 1,5 hod. a 5,6km do Brod Bay, kde je náš první kemp. Takže nevadí čas, v kolik vyrážíme, protože tady na jihu je tma až kolem jedenácté hodiny večerní. Cesta nám trvá 1:45 místo 2:15. Kemp je u pláže na kraji buše. Stojí zde tři stany, je tu záchod, ohniště a malý přístřešek s posezením. Cesta sem vedla mechem a kapradím v zarostlé buši. Mech je obrostlý skoro až do korun stromů. Pěkný, ale panoramata nikde, snad přijdou další dny. Ke stavbě stanu nám asistují sandflies, takže vše řeší kulich, kapuce, kalhoty a prudké pohyby. Večeře rukama od repelentu je taky moc chutná. Házíme věci do stanu a skáčeme rychle za nimi. Pomlátíme všechny potvory, co se nám sem dostaly a jdeme spát, protože nás ráno čeká papírově 10,5hod a 22,8km se stoupáním 1300m a opětovným klesáním o 900m.
V noci nás budí šustění našeho odpadkového pytle a chrastění hrnečku a hrnce, co zůstaly vedle stanu. Terezka vykukuje s baterkou a kde nic, tu nic. Tak zkoušíme usnout. Šustění se opakuje, boucháme do stěny stanu a je slyšet utěk. No a za chvíli znova a k tomu všemu to ještě funí. Takže zřejmě odháníme possuma a bereme věci dovnitř.

Den druhý: 22,8km, čas čisté chůze je kolem 8hodin, bolest nohou – ukrutná!!!
Sobota – normální člověk tráví poklidně víkend, ale my se jdeme škrábat do kopce s krosnou těžkou, zády porovnanými z naší alumamky a kořeny, co pod ní byly.
Doplňujeme vodu v jezeře. Teď ráno to jde mnohem lépe než večer, kdy bylo celé jezero rozšplouchané a cákalo nám do botiček. Mezitím ke kempu přijíždí vodní taxi a přiváží jednodenní turisty. Po cestě vzhůru ku kopci zjišťujeme přítomnost české čtveřice. Dávám se s nimi do debaty. Měním Terezku za chlapíka, se kterým společně supím do kopce a klábosím o všem možném. Jsou tu na čtyři týdny na dovolené a mají to pekelně nabouchané ze dne na den.
Neuvěřitelné se stalo skutečností a k první chatě (Luxmore hut) docházíme místo původních 4:30 hod, co udávala cedule, za 2:30hod. Při obědě sníme o rohlíkách, knedlikách, řízcích a cpeme do sebe toustový molitan (aspoň, že ten salám za něco stojí).
U chaty klábosíme (teda Terezka, já jen popisuju Šónika, kterého nám ranger obdivuje) s místním rangerem Chrisem. Nabádá nás k vraždění possumů, protože jsou moc přemnožení a hubí živočichy, jako jsou kivi. Doporučuje nám noční procházku od našeho dalšího kempu k vodopádům, kde prý je velká šance vidět kiho. A o tom všem nám může povykládat rangerka Geanete, která je u našeho dalšího kempiště, tak se na to těšíme jak malé děti. Taky nám povídal o tom, že kilo possumí kůže stojí 100$ a třeba kilo ovčí 4$ (ovšem je možné, že jsme čísla zkreslili, ale byl to rozhodně veliký rozdíl).
Od Luxmore hut si zacházíme 10 minut k jeskyním, nejsou moc velké a kromě potoka, co jimi teče, v nich nic není (asi). Češi otáčí k vodnímu taxi a my supíme dál k vrcholkům. Konečně před sebou máme panoramata Fiordlandu. Pod námi je krásné jezero Te Anau a okolo vrcholky hor. Na Mt Luxmore (1470m.n.m.) nám to trvá 1,5hod a to je náš nejvyšší vrchol etapy. Cesta dál pokračuje po hřebeni hor a všude je moc krásný rozhled. Cesta už ale začíná být dost zdlouhavá a nohy pobolívají a sandflies přibývá a přibývá. K sestupu na Iris Burn Hut to máme ještě něco kolem 1,5 hodiny. Cesta se noří do buše a je neskutečně prudká, že nám nožky sem tam ujedou. A ne nadarmo je v průvodci označená jako „zigzag“. Nohy už bolí neuvěřitelně a chata nikde!
Dočkali jsme se a chata před námi. Okamžitě hledáme kempiště, oblékáme se před útokem sandflies, vaříme, stavíme stan a padáme do něj. Máme moc hezké místo na spaní. Terezka spí na pařízku, já na drnu, a když se otočim tak v díře. Naštěstí je únava natolik silná, že nám to nevadí a spokojeně usínáme. Takže pochod k vodopádu na kiviho odkládáme na neurčito.


Den třetí – neděle, 22,2km, hodin 5
Vstáváme brzo, protože dle mapy je před námi osm hodin chůze. Vše zvládáme za pět hodin, takže máme čas posedět u jezera, poopalovat se, pokochat se a trošku odpočinout.
Cesta je trošku nudná. Táhne se lesem, kde je všechno obrostlé mechem. Což o to, je to krásný, ale stačil by na to 1km a ne 22km. Žádná panoramata a všude jen les, voda a mech. Ale i tak se nám to celé líbí a šlapem za Egonem.
Autobus máme objednaný na 17:00, jenže na parkovišti jsme už v 15:00. Stojí tu spoj dřívější. Tak se k němu nachomejtneme a on, že to není problém, pomáhá nám s krosnami a uháníme do Te Anau. Jede nás pět, řidič je neskutečně ochotný a milý. Zaváží i jednoho chlapce 2km mimo trasu.
Egon zústal neporušený a na stejném místě, jak jsme ho zanechali. Celý Kepler trek zakončujem návštěvou sprchy, co sice stála 5$, ale byla nutná!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Za komentář moc díky!!