pondělí 3. října 2011

MELBOURNE, SYDNEY, AUCKLAND A ... DOMŮ

Přespali jsme na dálničním odpočívadle, abychom nabrali sílu pro den strávený ve městě Melbourne. Melbourne je pořádně velké město plné mrakodrapů a taky je tu plno zajímavých uměleckých staveb, plastik, atd. Zaparkovali jsme naše kosmírné vozidlo v nákupním centru při kraji města a vyrazili historickou tramvají na projížďku městem. Bohužel počasí nepřeje a trochu nám poprchává a zima je taky solidní v tomto jarním období. Všechno jsme prohlédli, okoukli, prodiskutovali a vyrazili dál směrem k Sydney.


Cestu jsme naplánovali přes Canberru a Sněžné hory, protože cesta kolem pobřeží nenabízí nic závratného. Canberra je příjemné hlavní město zrovna tak jako byl zélandský Wellington. Navštívili jsme tu budovu parlamentu a senátu s obří vlajkou Austrálie na střeše. Ale my prostě na ty města nejsme a dlouho jsme nezůstali. Sněžné hory už jsou téměř za rohem, tak proč se motat po semaforech.

Na Sněžné hory jsme se doslova natěšili. Bylo jasné, že projedeme celý Národní park Mt.Kozsiusco (nebo jak se to píše). Těšili jsme se na prohlídku lyžařských areálů a návštěvu nejvyšší hory Austrálie, která nese stejný název jako národní park. Ale v mlze a chumelení toho fakt moc vidět nebylo. Přespali jsme zhruba ve 1300 m.n.m. u střediska správy silnic. Celou noc fičelo, lilo, chumelilo a tak jsme ráno okamžitě zmizli, protože naše auto bez pojištění a letní gumy si s tímto stylem počasí prostě nerozumí.

Takže zase nic. Čili nás čeká směr Modré hory, které jsou nižší, ale zase trošku unikátní. A my doufáme v umoudření tohoto nečasu. Trošku se zadařilo a z hor jsme něco viděli. Profil hor je asi takovýhle. Jedná se víceméně o stolové hory, které mají na svém vršku železnici, hlavní silniční tah na Sydney a mraky malých městeček. Je tu plno turistických stezek, vodopádů a všelijakých dalších zajímavostí. Nejzajímavšjší jsou tu tři vysoké špičaté skály (Tři sestry), které jsou samozřejmě obklopené hromadou turistů. Na odreagování od turistů navštěvujeme domácí čokoládovnu, kde si objednáváme horkou čokoládu, kterou si sami rozehříváme na stole. Velká dobrota.



No a už jsme v Sydney. Spíme na parkovišti u stadionu, kde v noci probíhá policejní zátah na piče alkoholu v zaparkovaných autech. Nás si naštěstí nevšímají. Ráno vyrážíme na obhlídku města vozmo, abychom zjistili, co kde a jak. Místní doprava v několika pruzích, zákazy odbočení na každé druhé křižovatce a s mapou značně zjednodušenou byla celkem divoká, ale všechno jsme zmákli jako nic. Večer nás čekala návštěva u Terezčiny tety, což pro mě jako člověka milujícího všechny návštěvy byla výzva. Ale bylo to moc fajn a moc jsme si to užili. 

Ráno nás čekal přesun vlakem do centra samotného Sydney. Městská doprava v Sydney vypadá celkem propracovaně a všechno spolu krásně funguje včetně lodní přepravy, metra a taky trmavaje co jezdí nad ulicí. Prochodit celou Sydney by bylo asi na dobu stejně dlouhou, jako máme vymezeno na celou Austrálii, ale my jsme celkem šikovní a vše zvládneme za jeden den. Nebo teda aspoň to důležité - přechod přes vyhlášený Harbour Bridge, na kterém jsou nýty až z naší daleké hroudy, prohlídka nóbl přístavu s neuvěřitelnými jachtami, které parkují pod paneláky. A taky celá slavná opera, která není ve skutečnosti tak bílá, jako se zdá na všech fotkách. Ale je krásná, to se musí nechat. Kousek od opery se nachází obrovská botanická zahrada, která nabízí rostlinstvo velké části světa, včetně pacifické oblasti jako je Tonga, atd.


Mezi Opera house a Harbour bridge jsou historické doky, kde je opravdu příjemná přístavní atmosféra s kavárničkami a rybími restauracemi. Samozřejmě jsme se podívali i do centra samotného a také k dalšímu přístavu, ve kterém je muzeum námořnictva včetně ponorky. V tomto moderním přístavu se organizují všechny možné kulturní akce. Jedné takové jsme se účastnili. Mraky tanečníků, zpěváků a spokojených lidí. Nejvíc nás zaujali dva chlapci se svým tanečně kaskadérským vystoupením na pár metrech s jedním reproduktorem, autobaterií a mp3 přehrávačem. Vystoupení jim trvalo osm minut, pak si dali pět minut pauzu a jeli znovu to samé. Lidí se jim během osmi minut nahromadilo tolik, že se ani vejít nemohli. Ale za to štědře oba chlapce odměnili finančním obnosem do klobouku. Když jsme odcházeli, tak jsme viděli, jak asi vypadá cestovní taška plná peněz, kterou ani chudák umělec nedokázal pořádně zvednout.
My jsme se rozhodli v Sydney počkat až do tmy, protože fotka nočního Opera house nesmí chybět. A pro tuto fotku se nám zdálo jako nejlepší místo botanická zahrada.



Den v Sydney nám zabral asi čtrnáct hodin neustálého chození a bádán, takže ani nevím, jak rychle jsem usnul po došourání se k autu. Dospěli jsme k tomu, že Sydney patří k nejkrásnějším velkým městům, které jsme kdy navštívili.
Poslední den cesty po Austrálii už byl pouze v duchu odjezdu. Čili zabalit věci, uklidit Rakeťáka a odvézt ho do půjčovny. Z půjčovny jsme šli pěšky na letiště, protože nejsme žádný másla. Ale kde se vzalo, tu se vzalo, chodník nebyl a nešlo jít dál. Ale okolo nás stále jezdily busy mezi vnitrostátním a mezinárodním letištěm, jichž jsme nakonec využili a trošku si pomohli. Letiště v Sydney má naše obrovské uznání, protože má volně přístupnou sprchu!

A to by bylo asi vše z naší rychlocesty po Austrálii. Bylo to krátké, rychlé ale moc krásné. Celkově je pro nás Nový Zéland mnohem hezčí, ale je možné, že to je jen díky delší době, kterou jsme na něm strávili. Za celý náš výlet jsme najeli 5500km během sedmnácti dnů. Pro nás nejúžasnější byl Rudý střed s Uluru, Katja Tjutas a celou svojí pouští. A v neposlední řadě také Sydney.
Teď už nezbývá, než přečkat cestu letadlem společnosti Air New Zealand a stihnout prodat Egonka před odjezdem znovu na letiště, tentokrát ale už směr Vídeň…

Žádné komentáře:

Okomentovat

Za komentář moc díky!!