středa 12. ledna 2011

ABEL TASMAN - ANEB JAK JSME NA KAJÁČKU VLNKY PŘESKAKOVALI




Celí natěšení jsme ráno kolem sedmé vyrazili z postelí směr Abel Tasman National Park do městečka Marahou, kde na každém rohu stojí půjčovna kajaků. My měli rezervaci v té nejvzdálenější, ale za to nejlevnější. Double kajak stojí na den 90$ pro dva. Měli jsme rezervované dva dny s tím, že přespíme v již zmiňovaném Mosquito kempu.

Před celou plavbou jsme absolvovali asi hodinu a půl školení, co a jak se na kajaku dělá. Nabrali jsme potřebné vybavení (2x10l pytel na foťáky, 2x30l pytel na věci, neoprénové triko, neoprénové tílko, neoprénové rukavice, neoprénové boty, neprofoukavá bunda (ta už nebyla neoprénová), pumpička na vodu, světlice, pádla, náhradní pádlo, kajak a „šprcka kolem těla, aby nám do kajaku tolik neteklo (neoprénová)). Našim hlavním přáním a tužbou byl kajak barvy žluté. Měli jsme štěstí a žlutý jsme dostali. Vyplutí bylo bezproblémové a nezbývalo než se vydat na širé moře, které se zatím tvářilo jako rybník. Cesta měla trvat zhruba 6 hodin a tak nějak i trvala, když nebudeme počítat zastávky na ostrůvcích, v zátokách na obídek a tak. V půlce cesty se móře značně rozdivočilo a vítr rozfoukal, takže to byla pekelná dřina. Stále se proti vlnám muselo stoupat, protože chvílemi byly dost velké a mohly by nás převrátit. Nevím, jak mohly být vysoké, ale z pohledu kajakáře to byly třímetrové kopce, které celkem naháněly strach. Těch bylo ale jen pár. My jsme naštěstí do Mosquito Bay dopluli s celkem suchou nohou a bez eskymáckých frajeřinek, což ovšem nemohla tvrdit druhá posádka, které do lodi nějakým způsobem nateklo a z jejich stanu tekla voda proudem. Slunce ještě pálilo, tak vše stihli usušit.
Postavili jsme stany, zbaštili večeři a rychle se před sandflies potvorama ukryli do stanu. Jinak by nás sežrali. Na ráno byl naplánovaný brzký start, kvůli klidnému moři a našim obavám z pozdního návratu kajaků do půjčovny, který měl být už v 16:30.
Moře bylo opravdu klidné a cesta ubíhala jako nic. Takže byl čas i na focení a velké kochání horami, průzračnou tyrkysovou vodou a kolem jedoucími kajaky, vodními taxi, plachetnicemi a zvířenou.
Toužili jsme spatřit tučnáka! A zadařilo se. Už první den jsme jednoho na chvíli zahlédli.
Dnes si tak pádlujem a najednou tučňák! Tak neváháme, foťák lovíme a fotíme. Kroužíme kolem něj jak šílení. Tučňák s námi plaval dál asi dalších 20 minut, skotačil kolem kajaku, chytal rybku, která mu stále unikala. Skákal, dělal vývrtky, podplavával nás a předváděl se, jak mohl. Asi vyslyšel můj hlas, když jsem za pózu na fotku sliboval zveřejnění na internetu.

Po cestě jsme potkali taky ještě velké množství lachtanů. Koupali se nám přímo pod rukama a předváděli své umění v podobě drbání hlavy ploutvemi, nechávání se drbat vlnou o útes, atd.
Od lachtanů jsme směřovali ke kolonii kormoránů. Projížděli jsme kolem nich skoro na krok blízko, ale byla s nimi nuda. Jen seděli a koukali.

Po vrácení kajaků, jsme natajno vběhli do místního kempu do sprch. Protože jsme byli jak slanečci. Navštívili jsme restauraci Park Cafe, kde by měl být český majitel a měl by vařit guláš (poslední dny nemluvíme o ničem jiném než o guláši, knedlikách a rohlíkách). Realita je taková, že i chlapec u pece na pizzu je Čech, uvnitř se točí Plzeň a guláš na jídeláku opravdu je. Jen stojí 25$. Takže se otáčíme na podpatku a jdeme si koupit maso do obchodu.
Vracíme se do Motueky. Nakupujem za osminu ceny guláše suroviny na kuřecí na kari, které cpeme se zeleninou do placky. Guláš s knedlíkem to není, ale dobrý to je taky moc a tyto dva parádní dny to příjemně zakončuje!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Za komentář moc díky!!