pondělí 17. ledna 2011

MILFORD SOUND


Dorazili jsme do kraje fjordů, ledovcových vrcholků hor, nádherných vodopádů, průzračných řek, mnoha trekových možností a míst kde je snad to největší množství sandflies mušek. Je to oblast, kde 220 dní v roce prší. Takže nám co? Prší!
Celá tato oblast je Národním parkem Fiordland, takže se tu blbě nocuje „nadivoko“. Ale něco nacházíme a čekáme do rána na stav počasí, protože chceme na parník na plavbu skrz fjord. Máme vyhlédnuto, že každou středu, sobotu a neděli mají na určitý typ jízdenky akci, pokud se rezervuje přes internet. A zítra je právě středa, tak toho chceme využít.
Probouzíme se do stejného deště, jako jsme usínali, ale jedeme do Milford Sound obhlédnout situaci. Když nebude parník, tak půjdem aspoň na nějaký menší trečíček. Na známý Milford trek nemůžeme, protože rezervace jsou volné až v půlce února pro jen pro tři lidi. Potkáváme naše kamarády z Izraele, kteří chtějí na trek na Gertrude saddle (i my o něm uvažujeme, protože by měl být vybavený lany a technickými pomůckami a mohlo by to být zajímavé).
Cesta do Milford Sound patří do UNESCA. Je to úžasná panoramatická silnice s mnoha výhledy na tyčící se kopce. Už nám tolik neprší a oblačnost se zvedá, ovšem úplné vrcholky stejně nevidíme.
Na cestě je i silniční tunel (na NZ první dlouhý tunel, tak proto takový zážitek), který je vybaven semaforem s patnácti minutovým intervalem.
V pauze na zelenou tak máme čas pofotit vodopády, které letí od ledovce a taky odrzlé papoušky Kea, kteří si z nikoho nic nedělají. Zrovna potkáváme tři, co obsadili jednu dodávku a vesele si trajdají po střeše, po předním okně, po stěračích, zrcátkách. (zrovna teď, když o nich píšu, slyšíme pronikavý zvuk tohoto neřáda a čekáme jeho brzkou návštěvu. A je to tu. Přistál a už nám obchází Egona. Je tak ofláklý, že se ani blesku z foťáku nebojí. Jakmile otevíráme dveře, tak se chce nacpat dovnitř. Po zavření dveří odchází oklovávat přední kolo, teď skáče na kapotu, zrcátko a oklovává nám clonku proti větru. Vrcholem je ovšem skok na střechu a obrovský rambajs, který tvoří drápama a kroužkem co má na pařátech. Opravdu nám dělá radost).
Milford Sound není nic jiného než parkoviště, dva hotely a terminál pro odjezdy lodí. Fungují tu čtyři společnosti se svými „parníky“. Bohužel tu není signál, tak nemůžeme rezervovat tu levnou akci na loď. Počasí se umoudřuje a tak vybíráme společnost, která má cenu 63$ za 1:45 hodiny na osobu. Moc lidí nejede a tak máme všude dost prostoru. Po cestě je zdarma kafe a čaj. Na palubě je monitor a na něm snímky ze sonaru, zeměpisná poloha, výška, rychlost, kurs, datum atd. Je možnost jít i ke kapitánovi a dívat se od něj z můstku a poklábosit s ním. Stále je dost oblačno a sem tam se spouští déšť. Výhledy jsou i tak nádherný! Plno vodopádů, strmé fjordy, kusy ledovců na vrcholech. Sem tam jsou k vidění tuleni. Na dva obří vodopády kapitán s lodí najíždí přímo až pod ně. Slušná sprška pro lidi, co jsou na vyhlídce a ne uvnitř. Taky jsme byli na vyhlídce... Zážitek to byl velký i při nepříliš pěkném počasí. Třeba nám to ještě někdy vyjde, až bude slunečno.
Jen teď váhám, zda jít na záchod, aby se k Terezce do pelechu nenacpal Kea v době mé nepřítomnosti.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Za komentář moc díky!!