Jednou si tak Tom posteskl, že vlastně nikdy nejel lanovkou na Petřín... I darovala jsem mu jako jeden ze skoro 30 darů k 30tinám lístek na pražskou MHD s návodem použití na lanovce petřínské. Rok a půl ležel lístek doma v zapomnění, ale přece jen jeho chvíle přišla.
Nastrojili jsme se výjimečně za měšťáky a vyrazili do matičky Prahy! Ještě v autě se Tom ujišťoval, že nahoru fakt pojedeme tou lanovkou, že nepůjdeme pěšky?! Že konečně tou lanovkou jet chce!
Kynklající se vršek rozhledny, zmatení turisté v prostisměru na schodišti nahoru i dolů, babička blokující plynulý chod zrcadlovým bludištěm fotící stále se ne zcela vhodně tvářící Justýnku, ignorantští teenageři v posledním sále s křivými zrcadly...
To vše v nás zanechalo mnoho silných dojmů, proto jsme radši vyrazili rychle na Smíchov do Fridays, kde jsme si v americkém stylu nacpali pupíky pořádnými burgery!
Nemohli jsme odjet z Prahy, abych si nesplnila už asi 6letý sen!!! Brázdit Vltavu na šlapací labuti chci už od doby, kdy jsme s holkama "studovaly" na Petříně s bedýnkou jahod na zkoušku z manažerských informačních systémů. Lodičky a šlapadla byl další plán, ale už tenkrát bohužel nevyšel.
Labutě půjčuje jen jediná půjčovna! Nakráčeli jsme zvesela tam a zahlaholili, že bychom chtěli labuť! Kluci v pruhovaných pirátských tričkách se nás od toho snažili odradit, ale my se nedali! I když naše labuť plula s výraznou rozvážností, a i přesto, že jsme šlapali intenzivně oba dva, předjížděli nás párečky, kde se děvče vezlo a chlapec lážoplážo šlapal, nikdo z nich nebrázdil Vltavu v takovém stylu jako my! Každý si nás fotil a my se houpali na vlnách podél národního divadla směrem ke Karlovu mostu!
Prý jsme byli zatím jediní, kdo byl z labutí unešen a nadšen!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Za komentář moc díky!!