středa 21. září 2016

ŠVÉDSKÉ DOVOLENKOVÁNÍ ... část 3

Náš další dovolenkový den byl zahájen hnedle z rána 170km přejezdem severovýchodním směrem k NP Store Mosse, kde nás měla čekat nekonečná rašeliniště. Cestou jsem si odbyli pár dalších švédských poprvé: Poprvé jsme nakoupili v sámošce, poprvé jsme museli tankovat. Tomáš se odhodlaně pustil do boje se samoobslužnou pumpou a zdá se že bez ztráty kytičky.







Než jsme se vypravili na průzkum rašelinišť, absolvovali jsme takřka zoufalý lov na toaletu. Oba dva (teda na střídačku, takže každý zvlášť) jsme běhali kolem parkoviště a dál a dál až k info centru, abychom nakonec zjistili, že jsou záchody asi tak 30m od nás... Inu, jak se říká, co není v hlavě, to je v nohách. Na piknikové loučce jsme poobědvali, Matěj se popral s řepou, kterou usilovně prskal kolem sebe, a Tomáš se nadchl pro myšlenku, že bychom s sebou pro příště a od příště už navždy měli mít nejlépe kostkovaný ubrus pro případné stolování (okoukal to u sousedů obědvajících u velejšího stolečku). Pak už jsme konečně zašmodrchali Matěje do šátku a vyrazili na výlet. Cesta vede z největší části po hatích (tedy nekonečných prkenných lávkách) přes rašeliniště z nichž někde vykukují zakrsklé břízky, jinde zase kleč. Naštěstí jsme nemuseli zkoušet, jestli rašelina funguje asi jako peklo - tedy: co schvátí, to už nenavrátí. Neabsolvovali jsme celý okruh okolo hlavního rybníku a jemu přilehlých bažin, ale zašli jsme k rybníčku menšímu nesoucímu název Svartgölen.
 
  
 






Hodili jsme kochandu, Tomáš omylem objevil kešku, když si sedl na lavičku, a vydali jsme se skoro stejnou cestou zpět. Okolo jezera se nachází pozorovací věže, nebo je to ráj všemožného ptactva. Tak jsme se taky na jednu z nich vydali. Podle naučných tabulek a dalšího pozorovatele jsme usoudili, že podivně veliký pták v dáli bude jeřáb, jehož má národní park ve znaku.
Jelikož na místním parkovém parkoviště nebyl žádný zákaz stání a kempování, usoudili jsme, že tam můžeme s klidným srdcem zůstat a přenocovat.








Ráno nás cesta vedla kolem místního lyžařského centra. I nebyli bychom to my, zarputilí milovníci hor, abychom se tam nejeli juknout. Ono totiž potkat v placatém Švédsku lyžařské středisko by snad muselo vzbudit zvědavost i v tom největším odpůrci sportu. Vrchol Isaberg měří 300m. Velehory, co?



Další neplánovanou zastávkou byla IKEA v Jönköpingu. Ano, když už je člověk ve Švédsku, asi by měl juknout, jak to vypadá v místní domácí IKEE, ale to nebylo naším hlavním zámerem. Usoudili jsme, že není zrovna asi nejvhodnější vařit Matějovi to zdravé domácí jídlo v hrnci, ze kterého se loupe teflon... A než si kupovat předražený kempovací ešus ve švédském outdooršopu, usoudili jsme, že nerezový hrnec z Ikey zajisté postačí a zároveň nás tolik finančně nzruinuje :) No a když už jsme tam byli, tak jsme si nechali naložit talíř švédských koulí s mačkaným bramborem a nestačili zírat, jak je to na místní poměry neskutečně levná a dobrá záležitost.

S nacpanými pupky jsme vyrazili směle dál na sever podél břehu jezera Vättern až do Granny - kolébky cukrových špalků. Ty jsme ale museli nechat až na pak, protože naším hlavním cílem bylo chytit trajekt na ostrůvek Visingsö. Na poslední chvíli jsme koupili lístky a s kočárem a bruslema v něm naskočili na palubu. Matěj svůj první námořnícký zážitek snášel s klidem až do chvíle, kdy kolem pronesli švédští rodičové své uřvané švédské dítě. Na ostrově jsme obuli brusle a doufajíc, že na jih ostrova vede alespoň asfaltová silnice (v asfaltové cyklostezky mimo silnice jsme skutečně ani nedoufali), jsme vyrazili směle jižním směrem.

Měli jsme štěstí, vedla.







Frčeli jsme si to mezi poli a vesničkami s barevnými domečky, při pohledu doprava jezero, při pohledu doleva jezero. On totiž ten ostrov je tak trochu nudle, co má asi 3 nebo 6 km na šířku (teda aspoň myslím). Člověk by skoro nevěřil, že není u moře. Na jihu jsme omrkli místní ruiny a vydali se zase zpět k trajektu. Celkem to bylo asi 14 příjemných km po rovince. Zpátky na pevnině konečně přišel čas cukrových špalků, tudíž jsme provětrali štrajtofli v jednom z místních cukrových rájů, kde k tolika možných příchutí až zrak přecházel.

Usoudili jsme, že je čas se okoupat, tudíž jsme pro tuto noc zaparkovali v kempu u břehu jezera.



Žádné komentáře:

Okomentovat

Za komentář moc díky!!