Po sportovním výkonu na ostrově Visingsö jsme se uchýlili k turistice poznávací ála japonský turist - tedy zastavit, z auta vyskočit, omrknout, do auta naskočit a frčet dál.
První zastávkou byl klášter (teda jeho ruiny)Alvastra. Pro takovu krátkou návštěvu nemělo ani trochu smysl Matěje vyndávat z vajíčka.
Na runový kámen Rok, který tedy co do provedení, byl velice zajímavý, se Matěj ani podívat nešel.
V čase oběda jsme se zrovna vynacházeli na maličkých okreskách kdovíjaké třídy a když se nám do cesty připletlo parkoviště k jezeru Takern, zastavili jsme tam. Matěj dostal nabaštit a pak, aby mu pěkně slehlo, zašli jsme se s ním kouknout za zatáčku k pozorovací věži u jezera. I toto jezero je rejdištěm všemožného ptactva a rájem ornitologů. My jsme identifikovali akorát kachny, kachny a kachny. Jelikož se jich tady vyskytuje asi tak 7 druhů, určitě jsme se trefili.
Další zastávkou našeho poznávání bylo městečko Vadstena se svým opevněným zámkem. Mít tak kajácu, mohli bychom proplouvat hradním příkopem. Takhle jsme jen šmajdali okolo. Skrz nádvoří jsme prošli k moři a po úzkém přírodním molu jsme došli až k malému majáčku. Tam měla idylku nějaká paní, tak jsme jí v jejím slunění nerušili a zamířili zase zpátky. Nakoupili jsme v obchoďáku, koupili Zálikovům sladkou hořčici, po níž jejich mlsné jazýčky prahly, a jeli po maličkých silničkách zase dál.
Naše cesta se dost často přibližovala nebo dokonce křížila s velkým vodním dílem - Göta kanálem - umělě vytvořenou spojkou mezi jezery a moři. Švédsko se tak dá profrčet na lodi od východu na západ (anebo překvapivě i od západu na východ). Nejzajímavější částí byla soustava zdymadel v Bergu, kde jsme okoukli, jak výletní loďka s bandou turistů překonává schody.
Aby náš poznávací den byl završen stylově, ubytovali jsme se na louce určené karavanům naproti muzeu letadel.
Po poznávacím suchozemském dnu vyrážíme dalšího dne k moři. Oblast Fenmore u Oxelosundu je plná skalek vystupujících do moře, zátočinek, malých domečků, u nich zaparkovaných loděk a taky připomínek studené války. Na skalách stojí kanony, je tu radar, laser. Trochu se dává do deště. Aby na Matěje nepršelo, otevírám deštník. Myslím, že bych nikdy v životě nepřipustila tu možnost, že zrovna já půjdu někam do přírody na výlet s deštníkem jak městké vejce, takže se v duchu hanbím a má pověst outdoorové dívky před sebou samou trpí. Ale co by jeden pro své dítko neudělal, že?
Chtěli jsme pokračovat na další skalky, ale vzhledem k deštivu a tedy i uklouzanému skalnatému povrchu jsme usoudili, že bude lepší nechat si je až na cestu ze Stockholmu. Odebrali jsme se proto trochu na sever k jednomu za dalších volných nocležišť pro karavinisty u jednoho z mnoha tisíců jezer. Podle souřadnic jsme najeli k super plážicce s molem a brouzdalištěm, avšak také s cedulí, že kempovat tady neee!! Jelikož docela dost pršelo, zůstali jsme sedět v autě a sledovali dění na pláži. V jednu chvíli jsme skoro ani nevěděli, kam dřív koukat. Jestli na Švédy černé pleti a muslimského vyznání, kterým byl nějaký zákaz kempování putna a měli na pláži postavené dva stany, co vyráběli obrovský fajrák (patrně na grilování ryby, kterou asi měla ulovit dvě děcka, co neúnavně skákala do vody a z vody), nebo na rodinku blonďatých Švédů, co se přijela do jezera umýt. Lilo jako z konve. Rodinka se oblékla do plavek, vzala šampon a mýdlo a jala se hygienit v brouzdališti. Jen tatínek dělal trochu caviky, do vody se mu moc nechtělo. Po skončené hygieně, kdy se i táta hecnul a vycachtal se, se usušil a převléknul do suchého, aby pak ještě asi 20 minut v tom vydatném dešti pobíhal kolem obou aut, jimiž tam čtyřčlenná rodina byla a aby pak zcela mokrý nasedl do auta s vozejkem a vyrazil za manželkou, co odjížděla druhým vozidlem. Patrně na vozejku stavěli stan, a asi se jim to prostě do jednoho auta všechno nevešlo.
My se přesunuli kus do vsi na parkoviště ke kabelovým cívkám. Ve vsi měli nějakou místní zábavu s živou hudbou, tak jsme měli kulturu hnedle z první ruky.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Za komentář moc díky!!