Sobota ráno ve Špindlu slibovala konečně krásné a slunečné počasí... Ale to asi jenom tak pro vtip na úvod, neb se ještě během dopoledního sjezdování zatáhlo a přišel pro nás standardní mrak. No co, loni byly skialpy ve znamení výletů s kočárem a krosnou, letos ve znamení mlhy.
Hladoví jsme do sebe nacpali cestou busem na Špindlerovku jednu müsli tyčku, co jsem našla náhodou v baťohu a doufali, že bude mít Špindlerovka nahoře otevřeno, abychom si mohli dát aspoň polívku. Chtěli jsme si dát svačinku na posilněnou nahoře na pláních.... Ale jelikož nejsme nadlidmi jako majitelé fresh track pasů, měli jsme smůlu a vstup do jinak dost obří restošky nám byl odepřen. Polévku jsme si dali výbornou a ještě u toho dojatě vyposlechli státní hymnu a hrdě se pyšnili na Ester, co ten den šokovala celý svět zlatem v suprG!!!
Posilnění vydatnou gulášovkou jsme natáhli pásy a vyrazili přes malý Šišák k Luční boudě. Loni jsme prvně objevili kouzlo zimní cesty, takže jsme se tudy vydali zas, protože je prostě super!! Taková oficiální divočina. Ještě navíc v tom mraku a mlze hotový polárnický zážitek.
Na Luční jsme zasedli k překvapivě volnému stolečku a jelikož se kolem nás netlačili žádní nově příchozí čekající na místo k sezení, vykydli jsme tam nakonec na 2 hodiny. Borůvkové řezy jsou tam zcela vynikajícný!!!!!
Dost jsme řešili, kudy se vydat zpět. Legální cesta je jen jedna a je docela nudná, respektive, už ji máme párkrát absolvovanou (Výrovka-Bufet-Klínovky-Pláně). Těch méně legálních možností už je trochu víc.... Jenže většina vede přes lavinové svahy a my jsme na to celkem poserové. Tom se sice pochlapil a po omrknutí výše lavinového stupně (2) byl pro to sjet k Bílému Labi. Jenže já jsem řekla NE! :)
Takže jsme si to vyfuněli ke kapličce a pak, aby teda byla trochu změna, jsme se nenápadně odchýlili od cesty a švihli to přes Zadní planinu.
Sjezdík mezi stromečky ze Zadní planiny rozhodně nevypadal tak, jak by zakázané území vypadat mělo. Najít prostor, kde ještě nikdo nejel, bylo celkem umění. A tady bych zmínila, co my jsme za frírajdeeeery....
Jen pro to, že sundávat a nandávat a nandávat a sundávat pásy je děsnej opruz, tu jedinou šanci na frirajdek, kvůli kterému se tam všichni vydávají, jsme prostě odpískali a klouzali se po pásech (což samozřejmě spíš nejede, než jede) z kopce dolů. V jeden moment došlo i na adrenalín!!!
Zaslechli jsme hlasy a naše nečistě svědomí hned alarmovalo na poplach!! Krnapáci!!! Schovali jsme se za zasněžený strom a vyčkávali!! :) Aniž by nás zpozorovali, minuli nás další dva lyžaři nelegálové a zmizeli mezi stromky. My jsme si to namířili rovnou za nosem směrem vrchol Stoh. Omrkli jsme hranku, ze který se spouštějí ti praví frírajdéři (i kdyby tam nikdy v životě ani za 1000let po něm neměla hrozit lavina, asi by se mi z toho prďáku nechtělo spouštět), a pokračovali mezi stromkem v azimutu "k Pláním". Kousek před areálem jsme odbočili na cestičku nábližku, která už za svitu čelovky byla docela vtipnou nakopávací vložkou. Nečekané hupy, skoky a poskoky! Po svážnicích jsme dojeli až k osvětlené Hromovce.
Bylo za 8 minut 6 večer. Sjezdovka urolbovaná, nasvícená, připravená na večerko, co mělo začít v 6. Bez jakýchkoliv výčitek, že rolbařům zničíme svah, jsme se v ladných teleobloučkách spustili s kopce dolů a nemělo to chybu!!!!!! Parádní bonbonek na závěr parádního výšlapu s trochou toho zakázaného dobrodružství ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Za komentář moc díky!!