SINGLTRAILOVÝ RÁJ... DAVOS & LIVIGNO

Už je to celkem dlouho tomu, kdy byl Matěj (tenkrát ještě připomínající prvoka) na své první zahraniční cestě po Alpách. Nedávno jsem našla zápisky z prvních pár dnů této opravdu echt last moment dovolenky, tak by byla škoda to tu nezvěčnit pořádně!

ČTVRTEK 9.7.

• Tomův šéf se konečně rozhodl a Tomovi druhý týden dovči odmítnul dát - jedeme tedy jen na týden
• odpoledne zjišťuji, že mé tušení se asi potvrdilo a na těhotenském testu jsou dvě čárky
• večer jsme se poněkud pohádali při debatě o místě dovolenky, na kterou bychom měli odjet druhý den, nicméně verdikt nepadl

PÁTEK 10.7.

• ráno padá v emailové konverzaci (v průběhu pracovních procesů) plán - DAVOS&LIVIGNO
• odpoledne máme do dvou hodin sbaleno a v 20:45 opouštíme Boleslav
• o půl 3 ráno nocujeme na pumpě před Memmingenem

SOBOTA 11.7.

• okolo desáté dopolední přijíždíme do Davosu do kempu. Dostáváme jedno z posledních volných míst a platíme ukrutný peníz. Místo je s elektrikou a bez prostoru pro život okolo - jdu to vyhandlovat za prostor pro stan -> obě strany jsou nakonec spokojené. Pan kempník má stále místo s elektrikou, my máme prostor pro život a jsme o 16CHF bohatší.
• pročítáme z internetu stažené studijní materiály o oblasti a vymýšlíme plán
• vyrážíme na kolo - lanovkou (protože jakožto ubytovaní máme lanovky gratis a platíme jen kolo) se vyvezeme na Rinerhorn a pak frčíme po v trase číslo 335 Monstein dolů
• zjišťujem, že jsme tu na našich hardtailech a bez chráničů všude trochu za pitomce....do kopce však mocné enduráře, co svá kola tlačí, dojíždíme a předjíždíme jako nic
• dva takoví nám dávají tip na dobrou mapu (Singletrail map Davos Klosters) a na traily vhodné pro naše kola
• nadrandili jsme 19km a odpoledne se snažíme vyrobit si autem trochu stínu

mapa tady:

NEDĚLE 12.7.

• šetříme peníz a vyjíždíme si na Rinnerhorn po svých. V kopci nás předbíhá běžec!!!
• dolů se spouštíme žlutým trailem číslo 647 Rinnerhorn - je až na pár výjimek pohodovější a sjízdnější než ten včera
• před poledním cílem - hospodou - Terezka padá v rychlosti 0 a ukrutně sprostě nadává! :) (i když zatím nikdo oficiálně nepotvrdil, že v břiše skutečně dlí malý Nanoplešoun a můžeme předstírat, že to vlastně netušíme, Tom se s obavami ujišťuje, že už nemám v plánu z kola padat)

• dáváme si drahý klobás a šťávu a šup do lesa na stezku. Ta je parádičková skoro bez kořenů a kamenů.
• ještě toho nemáme dost - vyrážíme na Clavadeler Alp 334 a škrábeme se 5km na kašpárka, co dá zabrat, do prudkého kopce v ukrutném pařáku - (předjíždí nás dědek na kole... naštěstí zjišťujeme, že to je elektrokolo - další ponížení bychom toho dne už nesnesli ) .... abychom po chvíli zjistili, že jsme se část kopce škrabali zbytečně a singltrail před námi za 50m končí.
• prudce a dlouho klesáme do Davosu
• kupujeme si v sámošce nanuka a balzamiko na salát a po silnici frčíme z kopce dolů do kempu
• 40,35km

mapa tady:

PONDĚLÍ 13.7.

• kola necháváme odpočinout a vyrážíme vlakem (je totiž taky s kartou ubytovaného zdarma) do Davosu a dále zubačkou na Weissfluhjoch a dál na Weissfluhgipfel
• výhledy nic moc, mlha mrak, zima, brrr - v kavárničce je nám lépe

• z vrcholu omrkáváme bikové možnosti a klesáme pěšmo k jezeru Totalpsee. Dále pokračujeme směr Parsennhütte. Potkáváme sviště se svišťaty a nepochopitelné turnikety v prostoru "kde nic, tu nic"
• před Parsennhütte se napojujeme na bikovou stezku 322 - Parsenn a po ní zklesáme až k lanovce Gotschnagrat, co nás sveze do Klosters
• proskleným vláčkem frčíme zadarmiko zpět až do kempu

mapa tady:

ÚTERÝ 14.7.

• znovu na Weissfluhjoch, tentokrát na kole
• klesáme po 646 Schörbschhorn úbočím srázu a skrz tunely po boku hory až na Strelapass. 
• polenošíme a frčíme dál po 332 Parsenn kopírujíce víceméně po vrstevnici tři místní velekopce
• u Parsennhütte mají verandu s lehátky a kávičkou!
• sjíždíme až do Klosters - v tuto chvíli už nemám tucha, jestli jsme jeli zas vlakem, nebo jsme dofrčeli až do kempu ;)
• 56,23km

mapa tady:

STŘEDA 15.7.

• dle fotek vím, že jsme podnikli cyklovýlet, tuším, že jsme se možná i vyvezli zase na Rinerhorn a pak jsme dost bloudili a netrefili tam, kam jsme chtěli...
• dle fotky vím, že výlet měl 17,31km...

• kam jsme chtěli jet a kde jsme skutečně jeli, to už nevím... :)
• každopádně jsme odpoledne pobalili, skočili do auta a přesunuli se o zemi dál
• projeli jsme jednosměrným tunelem do Itálie a ubytovali se v Livignu
• cena kempu a cena večeře, na kterou jsme si zašli byla oproti švýcarským cenám dosti šokující - příjemně!

ČTVRTEK 16.7.

• i když nám nikdo zatím existenci malého Nanoplešounka velikosti zrnka rýže zatím oficiálně nepotvrdil, raději jsme to nepřeháněli a dali si den volna
• prošli jsme si Livigno, omrkli sportovní obchody, Tom si zakoupil fešácké kraťasy na kolo značky Maloja, neb ty jeho už si zasloužily odejít na odpočinek
• v momentě, kdy jsme se chtěli vyvalit na trávě u jezera, se spustil deštík... na vyvalování to nebylo, ale přežít se to dalo a aspoň jsme tam byli sami

PÁTEK 17.7.

• ráno si pomáháme do kopce lanovkou Mottolino
• směrem na Passo d´Eira sjíždíme po trailech místního bikeparku, dále pak míříme na Trepalle
• do Passo di Foscagno jsme původně chtěli jet také po přírodním trailu nalevo od silnice, ale mé znavené nohy, řekly nenene. Vrátili jsme se na silnici a kopec vyfuněli spolu s grupou silničkářů po ní.

• u Lago di Foscagno se opět od silnice odchýlíme a po cestě 196.1 míříme do divočiny
• a divočina začíná, jakmile odbočíme na křižovatce cest vlevo, záhy cesta končí a my táhneme kola přes louku a drny a potok a cesta stále nikde
• přidává se k nám zablešený chlupáč, který je očividně rád, že má společnost.
• dále spíš jdeme, než jedeme, když tedy konečně zase najdeme skalnatou stezečku a pes s námi
• museli jsme být na psa až hulvátsky zlí a oškliví, aby se na nás urazil a vrátil se zas zpátky
• s koly doslova na zádech a na ramenou jsme se vyškrábali k horské chatě Casine di Trela a tam se zaslouženě odměnili kouzelným talířkem

• od chaty už nás čekala jen trocha stoupání a pak měl přijít nejlepší sjezd v celé oblasti s tím správným "flow"...
• když jsme vyfuněli s nacpanými břuchy na vršek, naskytl se nám výhled vskutku horský - na protějších vrcholcích byl čerstvý sníh a za vrcholky temné temno, bleskající blesky...

• nedlouho poté přišel bodavý děšť a kroupy i k nám, nelenili jsme a ujížděli jsme nevlídné horské bouři, co to šlo...
• flow neflow, svištěli jsme si to dolů a jediné, co jsme pociťovali, byly bodavé kapky vody ve větracích otvorech na helmách, kroupy bubnující do rukou na řidítkách a dost rychle vlhnoucí oblečení. Takže naše dojmy z tohoto sjezdu jsou asi trochu jiné,než jsme si představovali
• sjeli jsme dolů do Livigna nad jezero a pak už po rovině bez bouřky nad hlavou, už jen ve vydatném dešti jsme po cyklostezce mířili do Livigna, skrz něj a pak ještě dál a dál do našeho kempu za městem.
• všude, kde už by si normálně jeden na sedlo sedl, tam Tom stále šlapal ve stoje, protože se bál, aby jeho nové epesní a hodobožové kraťas hnedle na prvním výletě neutrpěly újmu největší a bláto jim nevyšoupalo tvar sedla na zadek
• až kus před kempem jsme vymysleli "zlepšovák" a hodobožky sundal. Byli jsme tak špinaví a mokří, že už jeden Tom v sexy elasťáčkách se v té kráse ztratil ;)
• v kempu jsme se spolu s koly omyli jedním vrzem wapkou
• zahřáli ve sprše a skočili do peřin!! Není nad komfort hotelu Vendelín!

• Ubahnění jsme se nevyfotili, ale vypadali jsme asi takhle...

mapa tady:

SOBOTA 18.7.

• opouštíme Livigno přes Bernina pass,kde se kocháme výhledy na ledovec a jezera Lago Bianco (bílé) a Lej Nair(černé)
• dále už frčíme přes Svatý Mořic, Scuol do Rakouska.
• zastavujeme se ve Fissu pozdravit Šárku a já, abych nevyšla z dovolenkového zvyku a tradice, chytám bolebřuch
• nocujeme kdesi u dálnice před Innsbruckem a v noci máme v autě pocit, že se asi uvaříme

NEDĚLE 19.7.

• ve Wattens zastavujeme v Swarovski Kristallwelten a kocháme se třpytícími se kousky bižu
• Tom se seznamuje s mu dosud neznámým českým slovem baldachýn
• obohaceni novou slovní zásobou a dojmy z křišťálového světa opouštíme Rakousko a míříme k domovu