Na plánování dovolenek je úplně to nejlepší, že si takhle skoro půl roku plánujete, jak vyrazíte na tour de Německo, když tu přijde třeba Tomáš s názorem, že by z toho Helgolandu Matýsek nic neměl, tak tam asi nepojedem... Argumentuju, že asi nebude mít z ničeho nic, ale Německo už je prostě ze hry. Seděli jsme si tak na kávičce a let asociací s námi přistane v Dánsku. Tomáš googlí cestu. A není to ani moc daleko. Ale Dánsko je drahé. A v Dánsku se nedá spát na divoko ani s autem ani bez. Takže to asi padá. Jak si tak pochodujeme z kavárničky, asi se mi povedlo přešlápnout a dlouhé vedení se konečně dobralo svého konce. "No a co jižní Švédsko?"
Tak jsme v sobotu večer po Matějově koupačce vyjeli směr sever! Odjezdu samozřejmě nemohlo předcházet pohodové nicnedělání, to by nebylo ončo. Na poslední chvíli jsme vyráběli postel na přední sedačky pro Matěje. Tomáš desku a matraci, já povlak na matraci a zábranu, aby nám nepropadnul mezi sedačky. Balit pro dva s přehršlí zájmu už je celkem brnkačka. Balit pro mimino, co navíc začalo akorát s příkrmy, na 17 dní byl trochu ořech, ale kupička se nakupila, mohli jsme jet.
Matěje jsme se rozhodli zocelovat již od mládí, tudíž si panáček musí zvykat na různé pokusy, co na něm budeme dělat. Jedním z nich byl noční přejezd Německa. A Matěj chrupal. Před půl 5 ráno jsme zastavili před dánskými hranicemi, malinko pospali, abychom po osmé pokračovali směrem Kodaň. Auto jsme zaparkovali na placeném parkovišti kousek od Bella centra a s Matějem v šátku se metrem vydali omrknout, jak vypadá metropole pánů Dánů. Klasicky jsme to moc s tím městským šmajdáním nepřeháněli.
