středa 28. listopadu 2018

TENKRÁT NA NZ: Co nám hlavu tíží!!!

Jelikož práce šlechtí, a ta manuální obzvlášť, je třeba se soustředit i na rozvoj duševní a především vědecký…. Proto jsme se hluboce pohroužili do otázek z oblasti věd přírodních a dost si s nimi lámeme hlavu. A abychom v tom nebyli sami, pojďte si ji lámat s námi, nebo nám to prostě vygooglete – my šetříme ty data!!



Kterým směrem se na jižní polokouli stáčí letokruhy?? Na kterou světovou stranu rostou na jižní polokouli lišejníky a mravenci si staví mraveniště??

Dá se určit sever podle ručičkových hodinek stejně jako na severní pologuli, nebo je to opačně??

Kam se poděl Velký vůz?? A jsou tady jiný hvězdičky?? Je možný, že tady u nás „stojí“ Orion na hlavě??

Kam se stáčí síla pana Coriolise?? Doprava či doleva??



(možná kdyby nebyla od tý zeměpisný maturity taková doba, vzpomněla bych si sama.. takhle je to veliký vědecký otazník!!)

TENKRÁT NA NZ: V říjnu jsme doma!

28.11.2010 08:55

Žádné novinky převratné bohužel naše relace dnešní nenabízí!!




pátek 23. listopadu 2018

pondělí 19. listopadu 2018

TENKRÁT NA NZ: A kiwisad stojí!!

Tak další pracovní týden (celkově již DRUHÝ!!) je za námi!! Skončil už dneska ve čtvrtek, ale celkově máme napracováno jen o 3 hodiny míň, než týden minulý, takže pohodička a den volna navíc. Glen totiž pro nás na zítra prý práci nemá. Hlavně jestli bude co dělat v pondělí!!


čtvrtek 15. listopadu 2018

TENKRÁT NA NZ: Pohádka se špatným začátkem

15.11.2010 21:09


Nový pracovní týden začal velice „optimisticky“… Kapky na okně znamenaly propršenou noc a to značilo vcelku velkou jistotu toho, že bude na poli pěkně bahnivě. Venku taky žádná hicna. Pole naštěstí nevypadalo na zbývajících 15 hektarů nebo kolik, možná jen na den práce, ale začátek byl zarostlý a zaplevelený až hanba. A naše holky motyky, co jsme je včera slavnostně pojmenovali na Květu (Terezčina) a Máňu (Tomáškova), byly ukrutně tupý. Takže jsme se tam zanořili do tý přeukrutný džungle přerostlého plevele a kutali a kutali….




středa 14. listopadu 2018

TENKRÁT NA NZ: Taumatawhakatangihangakoauauotamateaturipukakapikimaungahoronukupokaiwhenuakitanatahu

14.11.2010 17:04

Ne, nezbláznili jsme se! Ani se nám nezasekla klávesnice! Ale navštívili jsme místo s nejvíc nejdelším názvem na světě!!! Je to název kopce, který je asi 300m vysoký, a jakýsi maorský bojovník ho takhle kdysi pokřtil, když na něj chodil po několik dní truchlit za svého padlého bratra!!




úterý 13. listopadu 2018

TENKRÁT NA NZ: Dýňovými inženýry

10.11.2010 20:38



Práce nám pokračuje směle dál. Terezka celou noc hekala při každém otočení na posteli. Ráno probíhalo ve značně pomalém a rozlámaném tempu. Každopádně máme do nového pracovního dne na dýňovém království dva zlepšováky. Prvním z nich jsou rukavice, protože ruce bolí a špína z hlíny je pak všude. A dalším doplňkem je MP3jka s hromadou veselých písní. Práce začíná jít od ruky. Mezi vyrytým plevelem a dýněma to je 1:1. Ba ne, dostali jsme dnes oba několikrát pochvalu od našeho černého Maura, který nám dělá kápa. Dokonce z něj nejde tolik strachu jako z toho z parkoviště. Ten je fakt strašidelnej i po tom, co je naším kamarádem. Dýňový Maor je dost sympaťák a je s ním i sranda (moc mu nerozumíme, ale má dost zvláštní upřímný smích, který nás celý den rozesmívá). Zjistili jsme, že ty černý, co moc nedělali (taky zřejmě Maorové – jde z nich strach) dělat umí a jsou dost šikovný, když chtějí. Jenže oni vědí, že jsme placeni od hodiny, a tak si práci rozkládají. My se snažili pracovat, co jen nám motyka stačila. No, takže jsme už taky zvolnili a držíme s nimi tempo.




TENKRÁT NA NZ: Máme práci

Máme práci!!!!!A ne jen tak ledajakou!!



A vás by asi zajímalo, co děláme, co????

Na naší zodpovědné činnosti závisí další vývoj jedné zemědělské plodiny, její následný úspěšný prodej a z toho plynoucí zisk!!


čtvrtek 8. listopadu 2018

TENKRÁT NA NZ: Víkend na krku… počasí se kazí…

5.-7.11.



I přes to, že jsme úplně na druhým konci celého velkého světa, některé zákony tady fungují úplně stejně jako na polokouli severní (hovno padá od prdele dolů – Tomáškův moudrý příspěvek do mého vyprávění). Zejména zákon schválnosti a ošklivé počasí o víkendu!!




sobota 3. listopadu 2018

TENKRÁT NA NZ: Dům od domu

3.11.

Velký den. Návštěva agentury Picknz, volání Glenovi a Terezčin pohovor ve velmi luxusním apartmá. V Picknz si nás paní, co jí ukrutně svědil frňák, a která si ho před námi neohrabaně drbala, dala do počítače. Prý se ozve, až vypukne sezóna. Zatím je prý málo slunce a nic nezraje. Glen práci má, máme se ozvat odpoledne (odpoledne nebere telefon).



pátek 2. listopadu 2018

TENKRÁT NA NZ: Oceán

02.11.2010 

Tak už víme, jak teplá je voda v oceánu!!!

To jsem si tak ráno zašla na toaletu za kamínkový val na kamínkové pláži, abych tam přičapla a nebyla tak vůbec za tím valem vidět. Škoda jen že při mém posledním přidřepu se voda přilívala stále víc a víc… Přes to, že jsem si očíhla, kam dosáhla poslední vlna a stoupla si značný kus před, se najednou taková jedna mocnější přihnala…. A já s kalhotami na půl žerdi, po kotníky ve vodě se snažila vlně prchnout!! Tatam byla má nenápadnost a Tom málem umřel u auta na smích!!

Ale nebylo to zas až tak moc studený!!!




Odpoledne, když jsme objeli všechny sady, kde nebylo ani živáčka a zaměstnávací společnost na trhání Pick NZ měla akorát 15minut po úředních hodinách, jsme zajeli za chlapcem jménem Kuba, co tady už je na Zélandu rok a za týden se vrací domů. Kvér nám na něj poslal číslo, že nám dá určo nějakého tipa. Požvanili jsme a my vyrazili očíhnout Ocean beach, jestli to tam je tak pěkný, jak Kuba říkal. Bylo!!! Již připravená – s kalhotami vyhrnutými až nad kolena a oblečená jako člověk jsem vyrazila poráchat se do vlnek. Nevím, jak se to tak mohlo stát, ale v místech, kde byl pořád i při vlně jen 1cm vody, bylo najednou tý vlny asi půl metru.. a já ten den již podruhé prchala ven z oceánu s kalhotami durch až k zadku.

Ale taky to nebylo studený!!!!!









Zase nás našel místní velice převelice černý Maor ochránce pořádku. Jelikož už tentokrát byla tma a my rozespalí, budil ještě větší hrůzu. Slušně nás požádal, jestli bychom si mohli zaparkovat o parkovišťátko vedle, že tady bude zavírat přístup řetězem a my bychom se ráno nedostali ven (asi neví, že naše starty jsou pomalejší a když my vstáváme, už je celý Zéland čile na nohou a řetěz dávno dole). Ještě nám slušně poděkoval, že jsme se ráčili přeparkovat!!!

Asi jsme se zapomněli zmínit, což je převeliká chyba, jakou jsme měli o víkendu zmrzlinu!! Šli jsme se optat na jahodovou farmu, jestli by nás třeba nechtěli… a oni třeba nechtěli… Ale měli tam stánek se zmrzkou , tak jsme si rozhodli osladit život. A ta byla!!!!!! Ke kopečku vanilkový zmrzky z vaničky, přimíchala panií kelímek nasekaných namražených jahod, hodila to všechno dohromady do míchacího stroje a pak to z tohohle přístroje ještě natočila do kornoutku!!! No bájo!! Ještě taky měli boysberryovou (něco mezi ostružinou a malinou… ale český název mi zcela uniká) a malinovou .

středa 31. října 2018

TENKRÁT NA NZ: Tak co je nového??

30. – 31.10.



Víkend v oblasti Hawkey’s Bay vypadal nadějně. Jen to počasí zklamalo a ranní probuzení v našem novém domově u majáku bylo pěkně deštivý. By tam ani kočkopsa nevyhnal. No, ale nejsme žádný zdechliny a vyrazili jsme po stopách kešek. V plánu jich bylo asi 15, z čehož jsme jich našli 12. Dvě už jsme nestihli dojet a jedna byla moc daleko od silnice a venku začínaly padat trakaře nebo co to bylo. Každopádně při lovu kešek jsme potkali několik zajímavých a jěště o něco zajímavějších míst. Tak například Chinese Gardens (S39°37.919’, E176°50.727’), která je v Hastings v krásném parku. Je tu plno čínských domečků, kytiček, stromečků a mostů. Další zajímavostí je Otatara Park Historic Reserve (S39°32.993’, E176°49.789’).




pondělí 29. října 2018

KOKOSTEZKY, MATĚJ V BÁŠTI...ANEB VYČERPÁNÍ NA VŠECH FRONTÁCH

Chtěli to, dostali to, užili ti to (se vším všudy), zmohlo je to a příští hlídání bude prý až v roce 2024!!

Matěj strávil víkend se svými sestřenicemi a zanechal jak jinak než hluboké dojmy a zážitky!

neděle 28. října 2018

100 LET - REPUBLIKOVÉ PONOŽKY NA VÝLETĚ V TECHNICKÉM MUZEU LIBEREC

Chtěli jsme jet na Ještěd, chtěli jsme jet na Jizerku... Počasí a předpověď byla názoru toho, že pokud chceme v dešti a v Jizerkách sněhu, klidně můžeme... A my asi ani moc nechtěli. Projeli jsme tedy ráno ty internety a objevili Technické muzeum v Liberci.


Tenkrát na NZ - Z centra iluminace

28.-29.10.2010


Ráno proběhlo v klasickém rytmu. Jen Terezka vstala spatným koncem těla. Vydali jsme se do centra Napieru vybrat peníze z CZ účtů a jejich následné přendání na NZ účet. Pochodili jsme po městě, objeli vinařství s prosíkem o práci a pak si zašli zakoupit internet od Vodafonu. Přestalo se nám chtít platit za drahý net v kavárnách.Stejně za tu dobu nikdy nic nestihnem. Tak se nám teď mnohem líp hledají kontakty na práci. Ovšem s prací to je teď bída, musíme ještě pár dní počkat, navíc začal víkend. V pondělí obejdem a obvoláme vše co jsme si do teď vypsali a vyhledali a vyzjistili. Tak se snad něco najde.



TENKRÁT NA NZ - Češi kam se podíváš

28.10.2010


Tak už máme to IRD numer, jak jsem psala. Teď už nás můžou klidně všude zaměstnat… asi jako spoustu dalších Čechů, co jsme včera potkali při výpravě do Hastings za panem farmářem. Hned na ulici u „íčka“ Tom zahlídl 3 Čechy, co s námi letěli letadlem, čtvrtý za chvíli jel proti nám stejným Egonem, jako máme my, jen ve stříbrném provedení. Na infu jsme se optali, kde najdeme farmářovu ulici, kterou na mě vychrlil do telefonu a v naší mapě nebyla, a za námi se ozvalo, že teda asi jedou na výlet… Další Češi (3)! Venku měli zřejmě své tři protějšky. Zpátky v Napieru jsme si tak seděli v kavárně na netu a u stolku vedle páreček.. jasně.. Češi. A prý je jich tam víc, že jich je dohromady 7 a práci nemají! Tak aspoň to nás uklidnilo.

Páreček nám popsal místo svého pobytu, které jsme už měli taky vyhlídnutý, tak jsme tam k večeru zajeli. Na parkovišti přímo u moře za megaobří cedulí s nápisem „Overnight camping prohibited“ stály 4 dodávky. Takže typiše Čechiše…  Takže jsme se zas otočili a odfrčeli k „nám“ do parku! Asi nemusíme být na každým zákazu taky.



My a práce

Nadšeni, že máme to číslo, jsme hnedle volali Glenovi, což je zprostředkovatel (kontraktor) práce, že máme na něj číslo od Verči z Čech a jestli třeba nemá nějakou práci. Řekl, ať dojedeme za ním do Hastings. Tak jsme vyrazili. Z Napieru, kde jsme se usídlili v Anderson parku u záchodků, je to asi 15km, takže chvilenka. Glen nám dal na vyplnění formulář žádosti o práci, nabízel nám podnájem u jednoho chlapíka s domem na pláži, co tam věčně není, řekl, že se nám ozve, že nějakou práci má, ale musí to probrat s manažerama, a ti jsou momentálně v terénu, takže nad tím bude bádat mezi 6tou a 7mou. Pak ještě za námi vyběhl ven, ať jedem někam, co jsme nějak nepochytili ani jeden kam, ale odkejvali mu to, že zaručeně tušíme, kterým směrem nás posílá! Že tam by byl sraz další den, když nám zavolá. No, ale nezavolal… Tak si tak doufáme, že se ještě ozve, protože se tak nějak tvářil, jako že dobrý, že jen co by byla nějaká práce, tak bychom mohli. A Verča s ním byla spokojená… Jinde jsme to zatím nezkoušeli, ale jestli se neozve, už začnem usilovně hledat! Ne že by nám docházel financ, ale už se nějak začínáme nudit!! 



Už jsme zase čisťounký a voňavý!!

Pořídili jsme si taky mimojiné solární spršku, která se nám povaluje na palubní desce a voda se v ní krásně ohřívá, ale v posledních dnech, kdy už byla důkladná koupel teplou vodou docela potřeba, bylo docela brrrrrr zima, takže jsme velkou hygienu odkládali a odkládali. Dneska padlo rozhodnutí. Buď za dolar do sprchy u veřejných záchodků u íčka, kde může být občas studená, nebo do bazénu… okoupat a vymydlit! Bazén stál 4 dolary, takže to vyhrál. O jednu plaveckou dráhu jsme se dělili ještě s jedním tělnatým Maorem a chlapcem, co měl zřejmě netypický tvar obličeje, protože mu padaly asi troje plavecký brýle, co v průběhu měnil. Na zbytku probíhaly kurzy plavání pro školy.

Došli jsme k dalšímu poznatku, jak rozeznat Evropana na NZ.

1) na křižovatce při odbočování místo blinkrů pouští stěrače

2) v plaveckém bazénu jako jediný plave prsa, když i malí neplavci trénují kraula o 107

(na plaveckou výchovu dětí je zde kladen zřejmě veliký důraz, soudě dle plakátu, který visel nad vodou – „Umí vaše dítě dost dobře plavat?? …. Přežilo by???“ )

Odhalit, proč jsou všichni místní dosti obézní, taky nebylo moc těžký. Stejně jako na ostrovech u královny Běty tady všechno balí do megarodinných a výhodných balení. A taky tady je všechno trochu neochuzený. Mléko je skutečně mléčný, sýr je tučný… Ale to je odbočka. (mléko chutná jako od tety Milušky z Františkova, kde je přímo od kravičky a ne jak z krabice z Penny)

Dostali jsme chuť na zmrzku. Abychom zhodnotili námi vložený kapitál co nejvýhodněji, prostě jsme si nemohli koupit jeden nanuk za 3dolary, nebo litrovou vaničku za 8, když tu mají dvoulitrovku za necelé 3 doláče.. No uznejte… Sice nám bylo hned jasný, že i přes náš značný apetit ty dva litry nedáme a že se asi nestane zázrak, aby nám najednou v Egonkovi vyrostl mrazák, ale koupit jsme ji museli, protože to prostě bylo výhodný! 

Dali jsme si Hokey Pokey zmrzku, což je místní specialitka!! Smetanová zmrzka s karamelovýma kuličkami!

Jestli vás zajímá, jestli jsme ji skutečně snědli….. tak nesnědli!! Ráno jsme si zobli přeslazenýho krému a zbytek nechali nakopávačům.


Další specialitkou tady je ovoce Feijoa, něco mezi okurkou a kiwi (dle obrázku soudě), o kterým žádný průvodce vůbec nepíše, což nás dost mate. Ale Hamish nám o tom vyprávěl, jak to je typiše zélandiše, že v době sklizně si to všichni vzájemně snaží vnutit, že se jim toho na zahrádce urodilo hodně.

Vynacházíme se v městečku Napier, o němž průvodec píše jako o ikoně Art Deco stylu. Je to tady všechno jako z filmů pro pamětníky, jen barevný!! Všechny budovy totiž byly postavený po velikánským zemětřesení v roce 1931 znovu a zrovna frčelo Art Deco. Dokonce tu jezdí něco jako Oldřich Nový nebo Ondřej Havelka ve starodávným automobilu, psích dečkách, slamáčku a elegantním oblečku.

Právě teď jsme na pláži… A chováme se tady jako domorodci – auto zaparkovaný čumákem k moooři a my ani na krok ven!! Venku dost fičí – přímo od oceánu – jižního Pacifického, jak zdůrazňuje Tom – takže by nám to kazilo náš piknik s lahví vína a fijeovýho džusu (pro mě).


Víno je tu převážně bílé. Již jsem otevřel druhou láhev (ne dnes ), sic jen ze supermarketu za pár dolárků, ale víno je moc dobrý. Tak nějak nemá chybu jako zatím zbytek všech potravin co jsme tu ochutnali (dnes nás ještě čeká čokoláda s příchutí kiwi – prý také novozélandská specialita). Když už jsem u kiwi, tak jsme nezaháleli a stylově si zakoupili kiwi – sprchový gel.

pátek 26. října 2018

TENKRÁT NA NZ - Máme IRD number

26.10.2010


Tak pozoooooooor!!! My už máme IRD number!!! Dneska jsme se skrz mluvící telefonní automat dopracovali k paní, co nám po důkladném vyspelování našich jmen (Asi tak 6krát každý) naše IRD čísla prozradila!!!! Huráááááá!!! Už jsme legálně povolený dostat práci!!

Takže na to konto jsme hned žhavili drát na chlapíka, co na něj máme číslo od Verči, je to zprostředkovatel práce. Řekl, ať za ním přijedem do jeho sídla (teda sídla tý farmy). Tam jsme sepsali žádost o práci a s ujištěním, že to probádá, jak tu práci, co tam má, rozdělí, a že se nám nejspíš dneska večír ozve.

Tak držte palec, ať to klapne a my začnem těžce dřít!!! :)

Zapomněla jsme podotknout, že jsme se včera přesunuli do Napier do oblasti Hawke´s Bay (místo všech trhačů a sadařů). Jeli jsme přes kopce a údolí, každou chvíli byla krajina úúúúplně jiná ale pořád uchvacancující a chvíli jsme si připadali jak v Americe!!


TENKRÁT NA NZ - Shrnutí posledních dní

26.10.2010


Stále nemáme IRD číslo, tedy stále nemá cenu hledat práci. (To jen tak pro rekapitulaci)

Proto jsme se usídlili v městečku Rotorua, kde síra smrdí na každým kroku. A od posledního zpravodajství jsme už změnili dvě místa bydliště, ale při posledním jsme si dost polepšili… ale to až později…

Abychom taky něco dělali, vyhledali jsme si v okolí značený trek (každou cestu, co někam vede, ale co i třeba nikam nevede a co se zdá významná tady označují honosným názvem trek) a vydali se na špacír. Cesta vedla pralesem a džunglí podél jezera, co vypadalo jako azurová riviéra v Sánt Tropééé, nebo Chorvatsku. Jenže zas tak kochacích příležitostí nebylo, takže jsme si to štrádovali lesem nelesem, kolem liány, před liánou, za kapradinou… a furt dál. Trošku nůďo, ale vzhledem k tomu, že jsme ještě nikdy pralesem (nebo teda něčím, co vypadá jako prales, jak si ho představujeme) nešli, tak nám to až tak zas moc neva. A aspoň jsme se taky trochu hnuli. Hloupý bylo, že jsme museli stejnou cestou stejným pralesem, který se ale kupodivu jevil úplně jinak, zase zpět. Ale otočným bodem byla malá plážička s bílýma lávovýma kamínkama, která byla moc hezká. Celkem jsme naťapali asi 20km a musíme se teda přiznat, docela nás to zmohlo.





Na druhý den, abychom kompenzovali to naše fyzické snažení, jsme raději neopustili našeho Egonka až do pozdních odpoledních hodin. S otevřeným kufrem vzadu jsme si lenošili a pozorovali cvrkot na břehu jezera Rotorua, kde jsme byli ubydlení. Všude samá husa, černá kachna, pták nakopávač (slípka Popuka, jak už díky Martínkovi víme) a samozřejmě rackové a turisti. Pořád bylo na co koukat. Ještě předtím jsem při slavnostním pokusu o palačinky na našem vařiči poněkud roztavila plastové vidličky, co jsem se to s nima snažila otáčet, ale po dlouhém a zuřivém boji s nesmažícím vařičem se něco i opeklo a my se přeukrutně nacpali. Takže se prostě nedalo s takhle plnýma břuchama někam vyrážet. Když už jsme konečně vyrazili – za internetem do Starbucks – bylo poněkud pozdě, takže z námi dvou zakoupených hodin na netu jsme mohli využít jen jednu, za kterou jsme toho skoro vůbec nic nestihli a dost nás to otrávilo. Náladu jsme si zlepšili nákupem dvou kempinkových židlí (čím jsme rapidně zvýšili kvalitu našeho bydla a života zde) a lítacího talíře (čímž jsme se zase dostatečně zabavili, než jsme naše pohyby zkoordinovali tak, abychom za každým hodem neběhali sem a tam).

Místo pro nocleh jsme našli nové. Malé parkovišťátko u přeukrutně veliký travnatý plochy v odlehlejší části místního „Vládního parku“ (Government Park), kde kromě nás večer zastavil jen jeden osobák za účelem sexuálních hrátek a pak zase jel… (my jsme z obav, jestli to nejsou chuligáni, všechno pozorovali zadními okýnky, takže jsme byli dost v obraze, co se u sousedů děje :)  … Měli si zastavit někde jinde, než metr od nás!! Krom toho, že jsme si k bydlení pořídili i obří zahradu, zprovoznili jsme si i koupelnu s naší solární sprchou, kterou máme přes den na palubovce (válí se tam v zatáčkách ze strany na stranu), jsme se za Egonem schovaní dokonce i teplou vodou a mýdlem umyli!!!




Jestli čekáte, že jsme v neděli něco velikého podnikali, tak marně!!  Ráno jsme vyndali naše nová křesílka (takový ty klasický plátěný s pérama – já mám žlutý, Tom zelený – byly v akci za 10$ jedno!!) a s noblesou posnídali!! Vlastně bych nám křivdila… přeorganizovali jsme celý náš majetek v autě a přeskládali to tam, aby se nám tam všechno pěkně vešlo a aby k tomu byl praktičtější přístup než doposud!! To byla záslužná činnost! Do oběda jsme poletovali po trávě a trénovali s talířem. Výsledkem bylo, že jsme to občas už i hodili rovně!! S poukázkou na net jsme se vypravili před Sturbucks, kde jsme na lavičce ulovili zaplacený net a ani to kafe jsme si koupit nemuseli.

Ještě jsem zapomněla říct, že tady byl děsnej pařák, že jsme si i ten opalovací krém zašli koupit, páč tady to sluníčko fakt pálí jak divý. Koupili jsme si 30+, páč tu nic menšího nemají a poctivě se mažem!!!

Jo a pták nakopávač, tedy slípka Popuka, je pěknej bufeťák!!! Hrabe tady v kontejneru, vyhází polovinu odpadků a pak s ukořistěným mikroteňákem v zobáku prchá přes golfový hřiště, co mu jeho obří nohy stačí!!!



neděle 21. října 2018

TENKRÁT NA NZ-Jak jsme začali spořit a tak

21.10.2010



Práci sice ještě nemáme, ale již jsme podnikli první krok k tomu, jak rozmnožit své bohatství. Byli jsme důvtipní a při zakládání bankovního účtu jsme si nechali zřídit i účet spořící. Teprve však dnes jsme se dopracovali k tomu, abychom objevili pobočku banky ANZ, vybrali jsme z bankomatu, co se dalo, a slavnostně si uložili nějaký ten menší peníz na běžný účet a nějaký ten větší peníz na účet spořící, takže teď nám tam začnou běhat ty procenta a my budeme bohatnout!!


Jak jsme podpořili rozvoj cestovního ruchu na Novém Zélandu…

Úplně jednoduše. Jelikož jsme vypadali jako echt turisti, oslovila nás slečna, jestli bychom nevyplnili dotazník, že k tomu dostaneme zdarma pití… Tak jsme šli. Asi dvacet minut jsme zaškrtávali na počítači důvody naší návštěvy města Rotorua, co se nám tu líbí a co ne, k tomu jsme si poručili čajík, ten jsme dostali, ohřáli se a zase šli!!


Dneska jsem se konečně dostala Egonkovi za volant!! Až na ty blinkry na pravé straně, které jsem při rychlém rozhodování na křižovatce zapomněla použít a místo toho zběsile pustila stěrače, to myslím, docela šlo!!(Tom teda byl asi jiného mínění, ale to je jeho boj, k obrubníku bylo ještě daleko, jsem to měla vypočítaný – řekla Terezka).

Tomův názor na obrubníky byl z pohledu spolujezdce úplně jiný, ale celkový dojem z jízdy byl na výbornou (obrubníky vem čert – máme vysoký vůz a rezavou dojezdovou rezervu)



Objevili jsme převelice vtipný druh ptáka. Jak se jmenuje odborně nemáme nejmenšího tucha, ale my mu říkáme pták nakopávač. Představte si černou slepici s tmavomodrým břichem a asi 20cm dlouhýma nohama a obříma pařátama (jako by byly ty nohy o 5 čísel větší). Pohybují se stylem „6 čapích“. Chodí zásadně ve dvou a třetí peláší za nima, co mu nohy stačí. Zadní při svém mocném kroku nakopává zadek přednímu. Když jsem při své první jízdě Egonem jednoho z nich ohrozila na životě, dokonce vzlétl i pár centimetrů nad zem. Ovšem přistání povedl způsobem zcela nečekaným. Při postupném klesání nastartoval své obří nohy, uvedl je do pochodu a jako letadlo vysune podvozek, svůj dopad doběhl sedmimílovými kroky, kolena skoro za ušima, kdyby nějaký uši měl!!




sobota 20. října 2018

TENKRÁT NA NZ - Jak jsme hýřili mezi vulkány a dýmajícími bahny

20.10.2010


Ač nepracující a stále se jen kochající a peníze akorát rozhazující, rozhodli jsme se navštívit jeden z místních mnoha geotermálních parků. Když už jsme tady, tak se aspoň do toho jednoho (nejhezčího) přece musíme juknout!!! Park Wai-o-tapu leží asi 20 minut od Rotoru, takže jen co ráno začali jezdit nákupuchtiví domorodci pro potravu do supermarketu, vyhrabali jsme se ze spacošů a vyrazili za přírodou divokou.



pátek 19. října 2018

TENKRÁT NA NZ - Rotorua

19.10.2010



Dnes jsme navštívili město Rotorua. Opět jsme se pokoušeli najít nějaké rozumné místo na internetove připojení. Nakonec jsme skončili ve Starbucks za 3$ na hodinu. Poseděli jsme hodiny 2. Ráno jsme volali na IRD number a stále ještě není vyřízené. Snad bude do pátku hotové a od pondělí se vrhnem na hledání práce. Jinak město Rotorua je tak trošku časovaná bomba, jelikož to celé leží na vulkánu. Ukrutně tu smrdí síra a všude, kde se dá, tak se kouří ze země (pozitivní verze pro rodiče). No jinak na uklidněnou – je to nejnavštěvovanější část severního ostrova – takže to asi nebouchne. Po malém obhlídnutí města jsme vyrazili nad město Rotorua ke dvěma jezerům (Modré, Zelené).Proběhlo nějaké to focení, prohlídka parkoviště se střepy od autoskel (zde se bojíme spát) a pak návrat do Rotoruy. Našli jsme si místo na spánek u BMX parku, kde stálo asi 20 karavanů. Bohužel po 2 hodinách odjely a tak jsme se pro jistotu přesunuli k místnímu supermarketu Countdown. Noc byla divná. Nějak se nám nespalo klidně, ale obavy asi nebyly na místě.


čtvrtek 18. října 2018

TENKRÁT NA NZ - Cestovní zpravodajství

18.10.2010

Hledáme wifi

Tak pozor!! Právě jedeme naším Egonkem divu rychlostí směr město Tauranga v oblasti Bay of Plenty, kde doufáme, že narazíme na nějaký ten internét. Včera jsme naivně zastavili u KFC (protože Life tastes great), ale celé to tam bylo poněkud zastaralejšího ražení, takže po internetu ani vidu ani slechu. Asi jsme maličko namlsaní z Čech.. No tak uvidíme.



úterý 16. října 2018

TENKRÁT NA NZ - Nákupy, aneb jak jsme si vybavovali Egonka!!

16.10.2010

Egonek, naše parádní kára sice má postel i s peřinou a polštáři od doby, co jsme ho zakoupili, ale to je asi tak všechno. Aby se nám v něm ještě trochu líp bydlelo, bylo potřeba se ještě krapet rozšoupnut a vylepšit ho. 




pondělí 15. října 2018

TENKRÁT NA NZ - Dobrodružství začíná...

15.10.2010

Tak pozooooor!! Za chvíli vyrážíme směr pošta přihlásit vozidlo na mě (jako na Terezku), takže budu hrdým majitelem našeho Egona Bonga XIII.!! :) Zaplatíme daň, zakoupíme užitečný měnič napětí do auta, koupíme plastikový pixly, abychom do nich přesypali obsahy našich krosen, no a pak už frčíme směr poloostrov Coromandel, kde budem výletit, kochat se, turistit a testovat Egona, dokud nám nepřijde IRD number, tedy daňové číslo, abychom mohli pracovat!!


Tak nám držte palec, až najdem nějakou civilizaci s netem, zase se ozvem!!!

neděle 14. října 2018

TENKRÁT NA NZ - Omaha beach

14.10.2010

Kolem poledne, když už jsme to ani nečekali, se nám ozvali Dominik s Luckou a že teda jestli s nima nepojedem na výlet. Tak jsme jeli.



TENKRÁT NA NZ - Nové vozidlo



14.10.2010

Tak a je to tady. Včera se nam podařilo zakoupit nový vůz! Je to krasný vůz a doufáme, že nám bude dobře sloužit. Jedná se o Mazdu Bongo z roku 1995. Je to automat a diesel. Nafta je na Zélandu levnější, avšak musí se platit tzv. RUC - daň pro naftové motory. Takže to ve finále vyjde šul nul, jestli je auto na benzín nebo na naftu. Barva vozu je tmavě zelena s šedivými doplňky (téměř závodní provedení). První kilometry na opačné straně silnice byly bezproblemové a bez nějakých karambolů a nájezdů do protisměru. Dnes si řízení bude zkoušet i Terezka, ale nevidím v tom žádný problém, jelikož je to to holka šikovná a uřídí kde co :)


pondělí 8. října 2018

RECENZE: DĚTSKÁ KROSNA VAUDE SHUTTLE COMFORT


Jak jsme bádali nad výběrem krosny už asi víte! Pokud ne, náš podrobný elaborát se srovnáním skoro všech možných krosen najdete zde

Jak to dopadlo, už jsme do výše zmíněného článku taky asi po roce dopsali.

A jak hodnotíme náš výběr? To se snad dočtete právě teď!

zdroj: Vaude


čtvrtek 4. října 2018

NEDĚLNÍ ŠPACÍR PLAKÁNKEM

Občas se stane, že zůstaneme trčet doma... A pak se takový nedělní minivýlet na odpoledne do Plakánku stane největší událostí celého prodlouženého víkendu...


neděle 30. září 2018

TENKRÁT NA NZ…


To bylo tehdy, když jsme se stali nezaměstnanými s tituly Ing! To jsme se rozhodli prozkoumat svět, nebo alespoň to, jestli ti protinožci skutečně chodí hlavou dolů nebo jestli skutečně na Zélandu klokani nežijí.




To bylo před osmi lety, kdy jsme se touhle dobou už celí nervózní a nedočkaví těšili na to, jak obletíme letadlem půl světa, tam řekneme dobrý den, koupíme si auto, budeme v něm žít, najdeme si práci a budeme se mít skvěle, nebo jsme se taky stresovali, že přeletíme půl světa, řekneme dobrý den, auto nebude, práce nebude, nám dojdou peníze a pojedeme zas domů… ;)

Tehdy jsme si založili webovku kiwitrip.webnode.cz, kam jsme se chystali zapisovat všechny naše zážitky, dojmy a pojmy. A zapisovali jsme je skutečně poctivě! A protože výlety Bohouše a Karla (ještě bez Nanoplešounka) začaly pořádně právě tímhle velkým výletem k protinožcům, bylo by fajn mít je tady všechny po kupě. Jeden stárne a jak si má pamatovat všechny ty adresy jednotlivých blogů a webů, které si za svůj život vyrobil a pořídil.
Jeden stárne a tak trocha toho sentimentálního vzpomínání s kapičkou dojímání neurazí!

Tenkrát za mlada, to byly ještě časy! :)

Tenkrát na NZ … Tak to bude záruka pravidelného přísunu čtiva po celý dlouhý příští rok. „Odlétáme“  9.října!!









čtvrtek 27. září 2018

KOVOZOO, MUZEUM LETADEL V KUNOVICÍCH ... BURČÁK TOUR BEZ BURČÁKU

Jako tradičně jsme sbalili Vendelínka, naložili kola a vyjeli napříč celou republikou směrem jižní Morava, abychom v poklidné náladě a tempu objeli na pohoděndu kraj vinic a tu a tam se zastavili koštnout čerstvý burčák.



ZA BURČÁKEM...

Jako tradičně jsme během cyklovyjížďky nepotkali skoro žádný burčák! :) Úvod výletu někdo zahájil slovy: "Pepo, doufám, že to nebude jako minule, kdy jsme museli ujet 30km, než byl burčák..." Ne, nebylo to jako minule. První burčák jsme potkali po 50km zpátky v kempu :)

čtvrtek 20. září 2018

NA SNĚŽKU S TELECHASOU – ZÁBAVA DO NOCI ZARUČENA


Vyšlápnout si každý rok aspoň jednou na Sněžku to je prostě telechasnická tradice!
Jak se nám Telechasa  množí (děti), nebo stěhuje různě po světě, případně množí a stěhuje různě po světě, mění se i  počty statečných účastníků.  Až doposavad převažovali účastníci bezdětní nad účastníky „sdětnými“. Letos tu však máme průlom! 4 děti, 5-6 rodičů (záleží na fázi výletu) a jeden velký pes!