pondělí 12. října 2015

POKUD NEJSI BLONDON, NEUVIDÍŠ LONDON!

V neblahé předtuše, že brzy bude na drahnou chvíli konec spontánním víkendovým výletům letadlem někam do blízkého (a i dalekého) neznáma, chňapla jsme o prázdninách po akčních letenkách směr Londýn bez váhání. Vypočetla jsem, že by s tím neměl mít Nanoplešoun problém, a tajně doufala, že s tím nebudem mit problém ani paní šéfová a všechny nadcházející veletrhy se datumově našemu výletu vyhnou.
I povedlo se.
V pátek po práci frčíme směrem k pražskému letišti. Vendelínovi jsme zajistili parking na vzdáleně přilehlém parkovišti s rozumnou cenou. Pan hlídač (milovník traktorů a bagrů - byla chyba zmínit se o bagru z parkoviště) nás zavezl přímo před terminál. Nasoukali jsme se do růžového "dobytčáku" od Wizzaira, Tomáš v tu chvíli začal trpět, protože vývojáři zřejmě netušili, do jakých fyzických rozměrů může chlap narůst. Trpěl až do Londýna. V Lutonu jsme se přesunuli do autobusu, co nás měl dovézt do centra Londýna. Sedačky v autobuse byly o poznání pohodlnější a nebýt legračního pana řidiče, co halekal do palubního mikrofonu na každé zastávce, upadli bychom do těžkého kóma.
Naštěstí jsme dobře odtušili, když pan řidič halekal Baker Street a vyskočili z autobusu. Naše cesta tím ještě stále nebyla u konce. Nyní přišel čas londýnského metra. Do Wembley, kde jsme měli bydlet, vedla naštěstí přímá linka, takže na úvod žádné dopravní štrésy... (i když jsme protřelí mhdéčníci, takže by nás to rozhodně nezaskočilo). Londýnské metro, to jě věc!! Už chápu, proč Japonka žijící v Londýně byla z našeho moderního metra v Praze tolik vyplesklá a neustále opakovala, jak je to emejzink a bjůtifl. Dle instrukcí, které jsem obdržela od pána, co nás přes Airbnb ubytoval, jsme se vloupali do domku, v patře na chvíli propadali panice, že ani jeden zámek nefunguje na zadaný kód, až jsme si povšimli otevřeného pokoje se zámkem na poličce, který už byl ten náš. 



středa 9. září 2015

HOTELEM VENDELÍN DO NEMĚCKA

Co s načatým (nebo teda blížícím se) víkendem, říkali jsme si... Někam vyjedeme, někam na výlet. Zapíchli jsme prst do mapy, opsali pár kružnic v poloměru větším než vzdálenost k hranicím republiky a vytipovali pár možností... Orlí hnízdo padlo a my se zasoustředili na severozápadní Německo. Co když se pojedem juknout na tranďáky do muzea do Wolfsburgu? A co když tam ještě mrknem přímo do muzea tranďáků o kus dál?
Tak jsme jeli...

  

pátek 10. července 2015

JAK JSME PŘEŠLI NÍZKÉ TATRY

Jenžto od dob, co jsme si pořídili Vendelína, zahálí naše krosny v hlubokých útrobách komory, bylo na čase zapomenout na chvíli na luxus motorizivaného cestování a vypravit se do "divočiny"!



pondělí 8. června 2015

Podvečerní bike v "záchlumí"


Ať žije Petřííííín!! ... aneb za městská vejce do metropole!

Jednou si tak Tom posteskl, že vlastně nikdy nejel lanovkou na Petřín... I darovala jsem mu jako jeden ze skoro 30 darů k 30tinám lístek na pražskou MHD s návodem použití na lanovce petřínské. Rok a půl ležel lístek doma v zapomnění, ale přece jen jeho chvíle přišla.

Nastrojili jsme se výjimečně za měšťáky a vyrazili do matičky Prahy! Ještě v autě se Tom ujišťoval, že nahoru fakt pojedeme tou lanovkou, že nepůjdeme pěšky?! Že konečně tou lanovkou jet chce!



úterý 26. května 2015

100!

Ujet stovku na bruslích…
Někdo si poklepe na čelo, že jedině s motorkem v zadku, a někdo se zasní, že to by přece jednou mohlo klapnout!

středa 13. května 2015

DO NĚMEC, DO ČECH, DO NĚMEC, DO ČECH...

Původní plán na druhý prodloužený květnový víkend bylo původně kitování v Polsku, ale rozumnější nám to rozmluvili, že tam ještě bude ukrutná klendra. Dali jsme si říct a v tu chvíli nějak nevěděli, kam jinam.
Místo výletu za hranice známa - tedy do neznáma, jsme v pátek ráno vyjeli na Studánku, na chalupu za rodinkou, že pobikujeme v přilehlém a i lehce vzdálenějším okolí.


pondělí 4. května 2015

EXPEDICE FRGÁL

Květnové sváteční dny letos připadají na pátek!! Paráda!! S tím je třeba něco vymyslet a HLAVNĚ! … nezůstat doma! Jsou-li k dispozici tři dny volna, kalkulíruju, můžeme si dovolit vyjet trošku dál. Tak co třeba Valašské bikové království a hory a kopce tamní? Je rozhodnuto, jedeme do Javorníků!!

Ve čtvrtek stěhujeme podstatnou část našeho bytu do auta, Tomáš přišroubovává postel k podlaze, povlékáme matrace, peřiny a polštáře z ložnice přemisťujeme do auta – je to sice mastňácký, ale víte, jak parádně s v tom autě spí, když se zachumláte do peřiny s ovečkama?? Cesta je dlouhá a daleká. V Čechách nám na obzoru čmoudí jeden čarodějnický oheň vedle druhého. Přejíždíme na Moravu a tam nikde nic. Zajímavé…