pondělí 17. června 2019

SCHWARZWALD ... ANEB KRAJEM ŠUNKY... část první

Kdo si představí pod pojmem Schwarzwald i něco jiného než šunku, má bod!! 
Tušila jsem původně, že tam někde v Německu je, ale to bylo tak všechno. O Schwarzwaldu (Černém lese) se nikde moc nepíše, aby vás to nadchlo tam jet, když si chcete najít nějaké informace a tipy, je jich poskrovnu. A při tom....?!! Je to tam super!! 
A my rádi jezdíme tam, kam se ne zrovna všichni valí proudem, takže jsme vyrazili za šunkou!



Oblast Schwarzaldu je obrovská, my jsme olízli jen jižní okraj a myslím, že bychom ve Schwarzwaldu klidně mohli pobýt i pár měsíců, než bychom to tam důkladně prozkoumali. Alpské štíty tam nenajdete, nejvyšší vrcholy měří trochu míň než naše Sněžka, ale za to je jich tam víc a ve skoro sněžkové výšce se můžete pohybovat i autem. Kam se oko v kraji nebo mapě rozhlédne, tam rozhledna, skály, hory, vodopády, kaňony řek a říček, jezera, husté lesy pralesy, malebné vesničky, staré doly, kukačky (jakože hodiny) a pak taky spousta aktivit pro kindochy, aby to výletnění bavilo i je.

NEJLEPŠÍ KEMPING A VODOPÁDY U TODTNAU

Zahájit jsme to nemohli lépe! Už příjezd od Švýcarska byl uchvacancující. Zelené louky v hlubokých údolích, oblé kopečky, německy dokonale vyfintěné vesničky... Trochu jako zélandské pastviny s německou "pünktlichtnózností". Takže jsme jen ochali blahem a nadšením, že jsme si asi fakt vybrali tu naši výletní destinaci dobře. Po dlouhém stoupání uzounkou silničkou stále vzhůru a vlevo vpravo do serpentýn jsme se ocitli na parkovišťátku mezi kopci a to byl zas jednou kempařův sen. Sice jsme tam nebyli úplně sami. Jeden soused už tam se svou dodávkou stál a další auto dojelo s příchodem tmy, ale i tak.... Jen ty kopce, západ sluníčka, večeře, židličky, výhledy a my. Freecamping jak má být!






když je ráno v dubnu trochu u snídaně chladno...


Druhý den jsme naškubali trochu medvědího česneku, co ho v lese cestou dolů bylo přímo požehnaně a přesunuli se k vodopádům poblíž městečka Todtnau. Vodopád sestávající se asi ze 4 kaskád se dá omrknout pěkně zespodu, kam vede krátká ne příliš náročná cestička, nebo z vršku, kde se projdete kolem všech vodopádů, některé přejdete i po mostě a sklesáte poměrně dost schodů. Nahoru se dá vrátit trochu oklikou a zpestřit si výšlap chůzí po plošině zařízlé do skály. My šli samozřejmě pěkně po svých z vršku. Celkově neměla tahle prochajda více než 2km. Úplně vespod je parádní rodinná kochací lehací lavička, kterou doporučuju zabrat, jak jen je to možné. Ležíte, lebedíte, svačíte a před vámi hučí vodopád!



 






 







MOSTEK, LÁVKA, PRALES, MOSTEK... HEBELWEG

Abychom těch vodních zážitků neměli málo, přesunuli jsme se autem o malý kousíček dál směrem k Feldbergu. Ještě než začne silnice zprudka stoupat serpentýnami do sedla Feldberg, se podél říčky Wiese vine nahoru do kopce cestička, která co chvíli mění břeh, takže to je jeden mostek a lávka za druhým a druhou, voda hučí, šumí, padá přes kameny, kolem les připomíná trochu prales porostlý a obrostlý všemožným mechem. Ani noha tady, super! Když jsme vylezli z lesa, rozdělili jsme se. Tom pokračoval po sjezdovce a naučné stezce směrem vzhůru až k prameni Wiese a dál na parkoviště k horním stanicím vleků a lanovek. Já jsem naopak pod vlekem seběhla zase zpátky dolů pro auto a pak divokou rally jízdou vzhůru do hor vyrazila s Vendelínem chlapce nabrat. Matěj, co se tentokrát nesl celý výlet v krosně, to zalomil až skoro nahoře, takže jsme počkali, až se prospí, abychom mohli vyrazit za výletem číslo tři pro dnešní den...


svačina na kameni u zurčícího potůčku










HLEDÁME TETŘEVA ANTONA V MIMOSEZONĚ...

Přejeli jsme autem jen kousíček do Feldbergu, hlavního centra místního lyžařského střediska! Tomu vévodí na kopci vysoká rohledna, kde by snad mělo být i muzeum šunky, ale jelikož bylo v době naší návštěvy zavřené, neobtěžovali jsme se stoupat nahoru a zkoumat to osobně. Lanovka tam teda jezdila, ale když neměla být šunka, tak co bychom tam dělali, ne? :) My se místo toho vydali na dětskou stezku Wichtelpfad. Pointou tohoto putování je pomoci skřítkovi pošťákovi najít Antona (ptáka tetřeva), aby mu mohl doručit dopis. Stezka lesem vede kolem domečků skřítků a jiných lesních bytostí, děti můžou šplhat na stromový žebřík jak Jeníček hledající světýlko, z posedu hledat a okukovat místní zvířenu, aby nakonec Antona objevili na lesním hřišti. Stezka je oficiálně otevřená od 15.5., což má zajisté svůj opodstatněný důvod, neb když tam jste koncem dubna... stane se, že je tam všude v lese ještě hodně sněhu, kudy dál může být místy trochu zapeklitá otázka... a nebo se taky pod sněhem můžete propadnout do obří louže a promáčet si svoje hodobožo trekovky, jako se povedlo Tomovi! :) Sušil je  po parkovištích ještě druhý den a budiž Němcům ke cti, že tam na tom okně opuštěného Vendelína zůstaly!






zasněžený Anton i celé dětské hřiště...

Náš další flek na nocleh nebyl špatný, malé lesní parkovišťátko bylo fajn, ale ty panoramata místa předešlého už překonat fakt nešly!

1 komentář:

Za komentář moc díky!!