Jak tomu tak u nás bývá, z plánování dopředu máme většinou osypky. Při představě zamluveného ubytování dlouho dopředu se o nás pomalu pokouší tik v oku. A tak se stalo, že bylo asi měsíc do jarních prázdnin a my neměli v plánu nic! Jediné, co jsme věděli, bylo, že rozhodně nechceme být doma.
„Výchozím bodem je samozřejmě svatba. No a potom už jsou jenom samá pozitiva a sociální jistoty. První dovolená v Jugoslávii, následuje první dítě, pak již výše zmíněný automobil, zde se stávám zástupcem ředitele, druhá dovolená v Jugoslávii, druhé dítě.”
(Hájek, Jak básníkům chutná život)
"Albánie to je láska!" "Tam je svět ještě v pořádku!" "Albánie, to je nejlepší místo na dovču v Evropě!" ... říkali ti, co už věděli!
"Albánie?!?!? A jako i s dětma????!!!!" ... ptali se všichni ostatní!
Albánie má pro neznalé punc nebezpečné divoké balkánské země, ale on je to při tom ráj. Taky jsme si trochu mysleli, že to tam bude divočejší, ale to jsou jen ty předsudky podpořené nulovými znalostmi. A tak, když jsme si obzor rozšířili, zapátrali (zejména v jedné skupince na FB, kde se o Albánii nehovořilo jinak než jen a pouze v superlativech) a zjistili co a jak, došli jsme k názoru, že asi vážně nebude lepší destinace pro naši dovolenku než právě Albánie...
... cesta tam je celkem daleká.
