pondělí 29. července 2019

PO HORÁCH A SKALÁCH SEVERNÍHO POHRANIČÍ - Českosaské Švýcarsko a Lužické hory

Původně jsme si sice vysnili, že na dovču letos vyrazíme na Balkán - langoše v Maďarsku, Srbsko, Makedonie, třeba i Albánie nebo Bulharsko. Ale znáte to, plány se pak trochu změní, finance chybí... Takže varianta 2 - lowcostová dovča hotelem Vendelín po Čechách!
A byla super!



Rodičové byli vánočním dárkem odesláni rakouskými vlaky objevovat krásy tyrolských Alp, tak jsme se jim nakvartýrovali do volné chalupy. 
Tam je v okolí možností na výlety zcela nepřeberně.

První výletní cíle jsme vybrali v Německu.

KLEINSTEINHÖHLE A KUHSTALL

Fotky slibovaly krásné skalní útvary, brány, výhledy... a nekecaly!! 
První výlet na Kleisteinhöhle není žádnou obr túrou. Celkem z parkoviště nahoru ke skalám a zpět měří cca 1,5km, ale ty výhledy, ty jsou!!











Naskočili jsme do auta, sjeli pár serpentýn a kilometrů podél Křinice, zaparkovali u Lichtenhainer Wasserfall a vydali se do kopce omrknout druhou největší skalní bránu po té naší Pravčické celého Česko-saského Švýcarska - Kuhstall. Zrovna s námi přijela i žlutá tramvaj z Bad Schandau, takže nám vychrlila kupu dalších turistů, ale ti nás předběhli a nakonec i odešli dříve než my, tak jsme si i tu chvilku samoty pod bránou užili! Cestou jsme ještě na mužíkovém poli postavili s Matějem jednoho malého mužíka a přispěli do místní sbírky. Já jsem se vydala omrknout vyhlídku nad bránou po uzounkém schodišti mezi skalami s názvem Himmelsleiter, kluci to vzali okolo kolem hospody po schodech. Matěj by zcela fascinován, že stoupali po mostě se schody, já byla nadšená z úzké chodbičky a dlouhého schodiště, Tom byl rád, že na prudké schodiště nemusel, takže spokojenost na všech frontách.
Cestu zpátky jsme zvolili druhou stranou kolem masivu, a tam nebyla ani noha. Matěj se dole radostně pobrodil v Křinici, aby v autě spokojeně vytuhnul.














Spícího jsme ho dovezli do Krásného Buku do čajovny Nobilis Tilia, dali si dortík, kávičku, limču, čokoládu, nanuka, polebedili si a po prohlídce květeny v zahradách zase vyrazili zpět na chalupu.




ŠAUNŠTEJN, MALÁ PRAVČICKÁ BRÁNA A ČERVENÁ KARKULKA

Na sobotu jsme dostali tip od Jany z www.sdetmivbaglu.cz na kulturu v lesním divadle v Srbské Kamenici, tak jsme volili výletní cíl v rozumném dosahu. Výsledkem plánovacího bádání byl loupežnický hrad Šaunštejn, z něj cesta na Malou Pravčickou bránu a okolo s odrážedlem zase zpět. Ve Vysoké Lípě jsme mohli nechat auto za hospodou, ve které jsme se naobědvali, a ani jsme za to nemuseli platit a s Matějem na odrážedle jsme vyrazili k Šaunštejnu. V lese jsme odrážedlo přimontovali na Tomův lyžařský batoh, který jakoby byl pro nošení odrážedel stvořen! Šaunštejn jsem dobyla jen já. Ty prudké a hooodně vysoké žebříky by Tomovi asi nedělaly moc dobře a šplhat se tam s Matějem, to by byla učiněná nerozvážnost! Chvíli jsem i přemýšlela nad tím, jestli by to neměli vyhlásit za klettersteig s povinností vlastnit jistící feratový set :)







K Malé Pravčické bráně jsme došli skoro sami, protože všichni sprintující Poláci zdolávali výletní mety jen k rozcestníkům a odbočky na vyhlídky je zřejmě netankovaly. Nahoru na bránu už jsme se vyšplhali všichni.








Cestou zpátky po cyklostezce přišlo na řadu zase odrážedlo a náš nový vynález - dálková brzda! Aneb koriguj si své dítě! 






Ještě než jsme se vydali za kulturním obohacením, využili jsme tajného tipu a smáčeli si ušlapené nohy v chladivém brodu. Nejlepší byli místní pánové, co si postavili na výjezdu z brodu křesílka, stoleček a gril, popíjeli pívo z nedalekého kiosku a bylo jim hej.




Červená Karkulka v lesním divadle v Srbské Kamenici měla skoro vyprodáno, prý nás tam bylo asi 150! Matěj se sice do poloviny představení ptal, kdy ta Karkulka začne, pak tam švihnul jeden stoj na hlavě s následným přemetem (přepadem), ale jinak se nám všem líbilo!




MEIXNEROVA POHYBOVÁ STEZKA V PRYSKU A "PERLA" KYJOVA

Po proflákané neděli na chalupě jsme se rozhodli pro vycházku v Prysku po Meixnerově pohybové stezce. Parkli jsme auto v Horním Prysku u koupaliště a po schodech vysupěli nahoru k altánku na vyhlídku, abychom vzápětí zase sešli po schodech dolů k silnici a pokračovali dál po stezce, kde nás čekala zastávka s kuželkama, s lesními cvičidly, posilovadly a jinými šplhadly. Matěj si to frčel na odrážedle, takže nám to docela odsejpalo. U hřbitovní zdi v Prysku jsme poobědvali a stejnou cestou se vydali zpět.
















Z Prysku jsme si cestu zpátky na chalupu museli naplánovat přes Kyjov a tamní objev letošní zimy - kavárnu Perla. (pod odkazem se dočtete víc). Nenápadná kavárna ve staré zchátralé továrně je totiž svá!! Je to trochu underground, stolky a sezení jsou ze starých vlaků osobáků, pípa i pulty jsou patrně vyrobené z pokladů nalezených v továrně. Kafčo mají dobré, většinou s domácím mlékem, štrůdly sladké slané, ovocné koláče, mošty, pana majitele, co vypadá trochu jako Hřebejk, záchody se saloonovýma lítačkama z dutého průsvitného plastu, kde pánové musí projít dámskými záchody, aby došli na pánské :) 

Žádné komentáře:

Okomentovat

Za komentář moc díky!!