pondělí 29. července 2019

TENKRÁT NA NZ - červenec + srpen 2011

ČERVENEC
22.7.2011

Máme se!!


Pracujeme jako diví, papáme a spíme a pracujeme jako diví, papáme a spíme... a ve dni volna jsme byli na ski a tím jsme se tak odrovnali, že zas jen pracujeme jako diví, papáme a spíme!! :)

Až najdeme chvilenu času a morální síly, určo napíšeme, jak se tu máme trochu detailněji!! :)



Sněžný muž Tom na Severním ostrově již mocně sněží, ovládá baseballovou pálku (yetti stick) tak, že dělo zůstane bez újmy na zdraví!





Zatímco na Jižním ostrově se začínají objevovat ranní mrazíky a jinovatky...




a Terezčino okopávání pastvin se pomalu ale jistě chýlí ke konci...

osamělý "plavec" v nočním Wellingtonu


Egonek pod Ruapehu


Terezčina kavárna Knoll Ridge

krom prodeje kávy a zákusků se občas najdou i takovéhle pracovní libůstky ;)

ranní cesty do práce ... lanovkou nebo na rolbě



výhled z práce by ušel!

Experti samozřejmě jsme, takže hurá, volný dne! Na lyže!!






dole pod kopcem to na zimu tolik nevypadá




SRPEN

12.08.2011 13:21
Horské zpravodajství


Když tak koukám na datum posledního velkého příspěvku, tak to vypadá, jakože na to už kašlem. Ale tak to není. Máme práce až nad hlavu a volna si moc neužijeme.

Začnu sněhovým zpravodajstvím. To z kavárny bude následovat.

Dnes jsem se k psaní deníku dostal z jednoho prostého důvodu. Mám rýmičku a kašlíček. Takže jsem si vzal den volna a válím se v posteli.

Ale začnu popořadě. Naposledy jsem psal, že začínáme zasněžovat. Od té doby myslím uplynulo 6 týdnů a my zasněžovali téměř denně. A stále zasněžujem a zasněžovat zřejmě budem do příští neděle, kdy to všechno asi skončí a já se pokusím ucházet o práci u roleb (hlavně řídit je chci).

Zasněžování jako takové je úžasné a jsem z něj doslova nadšený. Jsem v ranní směně, což znamená, že pracuju od 3:30 do 14, 15 nebo i 16:00. Vstávám každý den ve 2:25 a spát chodím kolem osmé večerní. Terezka se mnou drží basu a spát chodí taky (jen to vstávání jí nebere).

Občas pracuju i 9 dní v kuse a pak mám den volna. Den volna využívám k lyžování, to jako abych si moc neodpočinul a mohl pracovat dalších několik dní. Ze začátku zasněžování jsme jezdili na kopec lanovkou a dolů chodili kolem děl pěšky. Teď je situace jiná. Při tmě objíždíme děla na skútru a jakmile se rozední, tak přezouvám do lyží a den trávím lyžováním kolem děl. Pro radost Terezky, která pak jede lanovkou nahoru do své kavárny a počítá moje zářezy na manšestrovém podkladu :)









Náš snowmakerovský tým se konečně ustálil a lidi se nemění. Lidi jsou fajn až na 2 výjimky, ale ty mi to tu nezkazí.

Měl jsem tu velmi dobrého kamaráda Hernana z Argentiny, ale bohužel mi odjel na právnické zkoušky. Místo něho přijel Ilja z Ruska, který je taky moc fajn a dobře jsme se spřátelili.

Náš Balta jako manažer skončil a odchází pracovat k firmě SMI (její děla používáme) jako prodejní ředitel. O odlet se pokouší 14 dní, ale kvůli sopečnému prachu prý nemůže. Nevim, jestli je opravdu na vině sopečný prach nebo to, že si koupil nové lyže a každý den tu hobluje kopec. Každopádně si mě jednou zaplatil jako instruktora (což jsem samozřejmě odporoval, ale byl neodbytný).

Minulý týden jsme byli pozváni na večeři ke Gregovi a jeho přítelkyni Jo. Velmi sympatický pár, se kterým se přátelíme. Já tajně doufám, že se mi podaří pracovat u Grega zbývající týdny.( jak jsem už psal) Vlekaře, ani instruktora dělat nechci. A Greg se sám nabídl, že by mě k rolbám chtěl. Tak snad se vše zadaří a já přejdu od sněžných děl k sněžným rolbám. Hlavním snem je samozřejmě řízení rolby spojené s hrnutím a úpravou sjezdovky :). Ale denním chlebem by byla oprava roleb.

…. Malá promlka v psaní….

Momentálně už ležím třetím dnem doma s již zmíněnou rýmičkou a nevím, kdy přesně konec bude, a nevím jaké jsou plány.



No a jak jsem k takové rýmičce přišel? Za všechno může Pepa, který přijel v úterý :). Ve středu jsme při dni volna byli s Pepou lyžovat a kolem 14:00 jsme vyrazili za vůní síry z kráteru. Nahoru jsem se hnal s otevřenou pusou a při tom mi do ní nafoukalo a od té doby mám rýmičku a kašlíček. Každopádně výstup na kráter patří mezi další úchvatné zážitky tady. Šlo nás 5. My dva, Pepa a Tom s Marťou. Tom a Marťa šli nahoru na pásech a my je doprovázeli na botách s lyžemi na batohu. Každopádně to jsou naši kamarádi, co tu dělají instruktory a v Čechách samozřejmě působí ve Špindlu. Svět je malý :).







Výstup nám dal zabrat asi hodinu. Místy byl trošku led. Jaké to překvapení na ledové hoře Mt. Ruapehu. Ovšem výhledy při výstupu nepopsatelné. Sousední sopka Ngauruhoe v objetí inverzního prstence a poté samotný kráter s jezerem, které je zřejmě dost teplé :). Utvořili jsme pár fotek a vydali se na Plateau kráteru, což je velikánská placka na vrcholu hory. Z kráteru bylo na západní stranu vidět louky a kopce bez sněhu a na východní stranu inverzi, která držela vše důkladně pod pokličkou. Cesta dolů byla na lyžích. První část byla po ledových „čočkách“. Museli jsme se dostat přes jeden převis, kde se to všem statečně povedlo, jen holky si trošky prdelky natloukly o čočky :).











Samotný sjezd do areálu byl nádherný. Obrovská plocha pro lyžování, žádní lidé, téměř žádný led. Myslím, že se o kráter pokusíme ještě jednou a to při nějakém jarnějším počasí, kdy sníh bude ještě více měkký a cesta dolů bude ještě hezčí. Navíc jsme se nestihli vyškrábat k záchrannému domečku, který je ještě o kus výše. Od něho je prý dobré přetraverzovat na jinou část hory a z ní se spustit dolů. Ale to až příště.












Jinak Pepa tu s námi strávil 3 dny a bylo to super. Vyšlo nám počasí, načasování volného dne pro nás dva a krásně jsme si zalyžovali.

V úterý jsme byli navštívit Marťu s Tomem na bramborákové párty, kde jsem po svém vyčerpávajícím pracovním nasazení byl špatným společníkem a usínal jsem na stole (střízlivej).







12.08.2011 13:22
Z kafééééé


I já se na úvod omlouvám za značnou promlku v našem zpravodajství. Příčin je vícero. Zaprvé jsme vážně po dni v zaměstnání celí zmohlí, proto není na sepisování zážitků čas ani energie, zadruhé jsem vypozorovala zvláštní jev …. Tím, že nepracujeme spolu, máme každý své vlastní historky, které si večer odvyprávíme navzájem a tím je naše touha po sdělování zážitků zřejmě vyčerpána…. Což znamená, že se na vás nedostane! :) Ale my nejsme takoví chuligáni a chceme to napravit. Jak se má Tom, už vám popsal,jak válčím se svou prací já, popíšu vzápětí.

Prvně ovšem musím uvést na pravou míru toto. Zajímá-li vás, kolik druhů káv už umím připravit, tak vězte, že žádnou!!!!!! Po měsíci práce v kavárně umím na mocném kávostroji připravit čaj!!! :)

Má náplň práce totiž nespočívá v tom, že bych kávu vařila, chystala, či dokonce servírovala! (tudíž žádní zranění ani opaření nejsou). Můžu být šťastná, že nejvíce času trávím skutečně v kafekoutku naší obrovské panoramatické kavárny. Jsem osoba za pokladnou, co se líbezně usmívá na zákazníky, ptá se jich: „Jak to jde?“, věčně se zajímá o to, jestli teda to kafe chtějí regular nebo large, v případě mlsné potřeby servíruje dortíky na talířek a alespoň maličko se kreativně seberealizuje, když čokoládovým toppingem zdobí talíř pod zákuskem. Závěrem všem rozdávám pípající disk. To je něco jako budík, který upozorní na to, že kávička je hotová a že chce-li si ji zákazník užít a ještě horkou vychutnat a zároveň se taky zbavit odporně bzučícího pípáku, je záhodno vyskočit ze židličky a kávičku si u našeho pultu vyzvednout. Další pracovní činností u nás v kafééé je prodej na normálních pokladnách, kam se dostavují zejména hladoví lyžaři, kteří se ve vitrínkách s jídlem sami obsloužili a za svůj oběd jdou platit. Tam je činnost značně jednoduchá,¨: „Dobrý den, jedny čipsy a kečup, 5 dolarů, mějte hezký den, helou, jak se máte, jo kola, 3 dolary, užijte si den, nazdárek, jak to jde…“ Další možností je nafasovat vozík a objíždět stolky a uklízet nádobí a všemožný čurbes. Tato činnost je samozřejmě také důležitá, ale jsem ráda, že jsem se jí doposavad skoro vyhnula. Takže i přes to, že se za celou zimu v kavárně kávu dělat asi nenaučím, jsem se svým zařazením za pokladnou u dortíků docela spokojená! :) 

Jinak naše kafé, jak jsem již zmínila, jen dost obří, ale celý prosklený a ty kopce a skaliska, co jsou hned za oknem, jsou přímo dechberoucí. Každý den jezdím do práce lanovkou (asi půl hodiny, co se mi už proplácí) a zpět buď na ski (i když v mém případě skoro pokaždé na ledu s viditelností 0), nebo na rolbě, protože lanovky tou dobou už nejezdí (opět je tato cesta proplacena). Co se týče mého kolektivu, nemůžu si asi nijak stěžovat, ale chválit taky ne. Tak nějak normál. Co je ovšem specielně zdejším úkazem, z něhož nejsme zrovna moc odvázaní, je to, jak se každý snaží být ten nejdůležitější….. (zejména já – co nesnáší, když mě někdo poučuje – to těžce nesu :). Občas čekám, že mi tam někdo důležitě oznámí – a toto je káva!!! (protože samozřejmě nic přínosnějšího se tam nikdo nedozví). Nevím, proč mají všichni tuhle potřebu, ale jsou tam jedna důležitější než třetí! :)




Jinak se mě skoro každý den někdo ptá, odkudpak je ten můj přízvuk. A já den co den někomu vyprávím, že ani ze Švédska, ani z Německa a Francie, nebo dokonce ani z Jižního ostrova (tam jsem se ale nejvíc přiblížila představě místních o angličtině), nýbrž z České Republiky. Občas někdo tuší, občas se tváří, že tuší, občas řekne: „Ahá, Čekoslovákia!“. Někdo dokonce ani náhodou netuší… a pochybuju, že těm dvěma pánům pomohlo to, že jsem to upřesnila, že je to uprostřed Evropy. Jedné dámě jsem musela vysvětlit, že ČR není východoevropský stát. Bránila se argumentem, že v době, kdy byla v Německu, jsme se nacházeli na východ od zdi…. I vysvětlila jsem, že tomu už je dost let a my jsme z geografického hlediska rozhodně ve středu! :) Jeden pán zas byl velice překvapen, že již není Československo a s náznakem soucitu se optal, jestli to teda bylo tak, že jedna země byla komunistická a druhá ne. Tím, že jsou obě demokratické jsem ho zcela zmátla a nedokázal pochopit, proč jsme se teda rozdělili. :) Zajímavé věci se jeden dozví. Ještě mi taky jeden dědula nadšeně vyprávěl, že jeho kadeřnice v nedalekém Turangi je Češka a byl z ní zcela nadšen, takže soudím, že snad místní nemají na ČR (i když občas o ní netuší skoro nic) špatný názor! 

No a to je asi k mojí práci všechno…. Jsem v teple, každej je kolem mě chytrej, všude okolo samá sladká pokušení a ty panorámata!!!! :)


k rolbám nakonec nikoho nebrali, tak se stal Tom na chvilku vlekařem


Žádné komentáře:

Okomentovat

Za komentář moc díky!!