JAK JSEM VYRAZILA HLEDAT ZENOVÝ KLID...

"Jen počkejte, až já jednou dokojím, seberu se a půjdu! Půjdu pryč, do divočiny! A nebudu s nikým mluvit! A na měsíc, nebo na dva!! A přejdu skotskou vysočinu!!"

...vyhrožovala jsem v míře frustrovaného zoufalství matky na mateřské nejvyšší a snila o tom zenovém obláčku, kdy jdete, jdete, kolem jen ticho, hory, skály a ticho, ticho, ticho...

Mé přání bylo skoro vyslyšeno. Jen tedy nějaká ta prozřetelnost, nebo kdo ta přání plní, asi ví, že já jsem ve skrytu duše holka skromná (sakra), tudíž jsem dostala své přání v trochu lowcostové formě. Místo vysočiny skotské musela mi stačit Vysočina česká. Místo měsíce/dvou tu máš dny tři!

KRUŠNÉ HORY NEZNÁMÉ

Východní Krušné hory znáte? Ne? Nebo vám to přijde divné, aby byly Krušné hory východní? Opravdu jsou, existujou a já nekecám! A  bylo tam fakt krásně!

NENÍ KRUŠNĚ V KRUŠNÝCH HORÁCH

Po návratu z Albánie, zatoužili jsme po troše české divočiny. Se vzpomínkou na naši poslední návštěvu Krušných hor před třemi lety vyrazili jsme tam. A tam jsme se nepřestali divit. Za ty tři roky proběhly Krušné hory sociálníma sítěma, kdo chtěl být  v posledních letech in, byl v Kruškách a ve Slovinsku... Takže tatam byly ty opuštěné prázdné surové hory a všude lidu skoro jak v Krkonoších...