SERFAUS-FISS-LADIS ... ROK POTÉ

Rok se s rokem sešel a my zas dostali pozvání přijet za Šárkou do Fissu...a to se přece neodmítá!!

 

Letos jsme si vymysleli, že zkusíme vstát brzy ráno (2:00), přendat spícího Matěje do sedačky a vyrazit časným ránem do Tirol. Matěj se ihned po zvednutí z postýlky probral, prohlásil, že jedeme do toho Rakouska za Šárkou a kulil oči až na Jižní spojku. Tam jsem se rozhodla i já, že je zbytečný být jako spolujezdec vzhůru a zalomila to ještě dřív než to dítě vzadu, co mu padaly oči z důlku, jak sledoval všechny ty auta kolem. 

Před desátou jsme byli ve Fissu akorát na pozdní snídani, co nám Šárka nachystala a celý den před námi. Vyrazili jsme omrknout, co nového na Wolfsee a proflákali tam celé odpoledne.

NATURPARKHAUS KAUNERGRAT A PILLER-HOCHMOOR

Jelikož byl čtvrtek a lanovky se měli v rámci letního provozu rozjet až v sobotu, bylo třeba naplánovat nějaký výlet mimo areál. Vyjeli jsme si tak na protější kopce projít rašeliniště, omrknout další parádní hřiště a přímo neskutečnou vyhlídku na údolí.

Když prostě zrovna musíš, tak musíš!

PŘES HORY A VRCHOLY

V sobotu se roztočily kladky lanovek a my se nechali vyvést nahoru na vrchní stanici Schönjochbahn. Letos tam vzniklo úplně nové hřiště pro děti a myslím, že Matěj byl regulérně úplně první dítě, co si tam hrálo. Jednoznačně taky první dítě, co se málem vyklopilo z vozíku! (o pár dní později už byly vozíky plné písku a zadřené tak, že vyklopit dítě už by dalo trochu zabrat).

My se posilnili kávičkou a štrůdlíkem a vyrazili dobýt vrcholy! Prošli jsme pod Zwölfkopf až na Oberer Satelkopf (2596m) a ještě dál na Vorderer Brunnenkopf (2682m) (pár výškových metrů rozdíl, ale přes pár zbytečných kopců!!). Na jedné straně hřebenu ještě kopa sněhu, na druhé celý areál jako na dlani. A my sami na vršku a nikde nikdo.

MAPA TU

Poobědvali jsme (Matěj) a sklesali zákrutku za zákrutou až k mezistanici Komperdell, kde jsme Matěje vypustili na svištím hřišti! 

DĚTSKÁ TURISTIKA no1

Neděle patřila Matějově turistice. Čarodějný les sice už loni navštívil, ale opakování matka moudrosti, že, navíc pochybuju, že by si z toho něco pamatoval. Loni navíc v krosně, letos pěkně po svých. Pěkně od cedule k ceduli, od čarodějné zastávky k zastávce a 2,5km jsme ušli jako nic. U obří židle nám cestu trochu zkomplikoval Matýskův hysterický záchvat hamižnosti, kdy nemohl přenést přes srdce, že by si na tu židli třeba taky mohl sednout někdo jiný než on... :)

Nicméně turistika ho vyčerpala natolik, že prospal i náš oběd (ještě že tak...vysvětlovat mu, že on ty voňavý Kajzršmáry nedostane...).  Ale na hřiště s traktory a odrážedly už byl zase fit. Dostat ho z červeného odrážecího autíčka byl docela boj. Bál se o něj tak, že si každou cestu pro lopatku, autíčko... rozmyslel asi  2 kroky od auta. Po Panorama Weg jsme došli a Matěj dofrčel na "kole" k lanovce Waldbahn. S ní jsme sjeli dolů do Fissu k pumptracku, kde to pak Matěj rozjel ve velkým.

DĚTSKÁ TURISTIKA no2

Aby nebylo dětských stezek málo, hned v pondělí jsme vyrazili objevovat i pirátskou stezku kapitána Pepře. Víc než Matěje stezka a úkoly na ní zaujaly Šárku, která šla v rámci svého volna s námi a která nadšeně vyplňovala správné odpovědi do aplikace a doufala, že pak dostaneme diplom! (na ten jsme samozřejmě na konci dne zapomněli.... :) Krom Piraten Weg jsme ještě omrkli i hřiště u jezera Hög a nejlepším bodem tohoto dne je (nezasvěcení prominou tu euforii), že Matěj konečně pochopil princip odrazu!!! Princip přistání na zadek se zamlouval víc, než na nohy, a bylo mu celkem jedno, že není na tramolíně. Nicméně mu tvrdé přistání s nohami vodorovně se zemí asi nečinilo žádné neštěstí natož bolest! ;)

HORY, KVĚTENA, ZVÍŘENA

Dosti bylo dětské turistiky, trochu pohybu jsme už potřebovali i my. Túrka po hřebenech byla moc pěkná, ale tahle, ta byla přímo epesní!!! Z vršku Schönjochbanu (tady už byly ty vozíky na hřišti zadřený od písku) jsme vyšli tentokrát na druhou stranu (východ) a pak po hřebínku sešli směrem k severnímu údolí, abychom postupným stoupáním po úbočí svahu porostlým kvetoucími rododenróny došli až k zasněžovacím nádržím (Speichersee Frommes), kde se pásli volně koníkové a krávy se přímo kýčovitě tyčily za modromodrou vodou před kulisou ještě trochu zasněžených Alp. No, kýč jak bič, ale kvůli tomu se do Alp přece jezdí, ne? Druhá nádrž se zrovna ladila a opravovala, takže byla zcela prázdná. Za ní jsme se zastavili u vrcholového kříže Matekopf a pak kolem parádního singletrailu pro kole sklesali úbočím zpět k mezistanici Schönjochbanu.

MAPA TU

ze zákulisí... aneb jak se fotí krávy

 

"Kááávy, děte pyč, to je moje kosna!!! .... Kááávy, poďte sem, já vás chci obejmnout!!"

Neotáčej se, jde za námi kůň!

Matýsek dostal odměnou za to, že pěkně turistil v krosně i pěšky návštěvu hřiště s traktory a hlavně červeným odrážecím autíčkem! S německy mluvícím chlapečkem si prý domluvili, že mu nepoleze na to červené autíčko (Matýskova verze, o níž mluví ještě měsíc poté). Realita byla asi taková, že mu to Mates sic česky vysvětlil, ale když chlapeček nepochopil a po autu se dále sápal, sundal ho nemilosrdně z vozidla... Ano, zasáhli jsme se a vedli přednášku o hamižnosti (marně).

Cestu zpět jsme čekali náročnější, jakožto cesta přes den. Aby to ale stálo fakt za to, před Garmischem přestala chladit klima! A venku 30°, silnice 50°. I ve 160km/h se dá jezdit s otevřeným okýnkem! A ano, abychom si to užili se vším všudy, nejeli jsme z Prahy domů rovnou, ale se zastávkou na Seči, kde už na nás čekal opravený (a klimatizující) Vendelín!!

Alpská květena závěrem... to je lepší než nefunkční klimoška! :)