NAŠE TATRANSKÁ VÝZVA ... 2/3

DOLINY KOLMO

Po zážitku z přelidněných chodníčků k Zamkovského chatě a na Skalnaté pleso bylo třeba našim asociálním dušičkám trochu ulevit. Krosničku jsme nechali doma a naložili do auta kola a kočár. Vysoké Tatry (asi nejspíš tím, že jsou tak moc vysoké) nejsou příliš vhodnou volbou pro cyklistiku a zejména cyklistiku s kočárem, ale i tak se dá něco najít. Na základě typu od Bicyklom po Slovensku jsme vyrazili až na samotný kraj Tatier pod Kriváň. Hned vedle sebe jsou dvě na kole sjízdné doliny. Koprová a Tichá.

Auto jsme zanechali na parkovišti (zdarma) v  Podbanské a vyrazili pozvolným stoupáním (co se pak při sjezdu najednou nejevilo jako až tak moc pozvolné) podél Koprovského potoka. Po 8km od parkoviště cyklisté dál nesmí. Můžou se ale osvěžit u studánky a vyběhnout se mrknout na nedaleké vodopády (Kmeťov vodopopád). 

Necelé 2km od parkoviště v Podbanské se cesty dělí. Zelená turistická vede do Koprové doliny, žlutá turistická do doliny Tiché. Odbočili jsme tedy cestou od vodopádů rovnou tam a začalo další pozvolné stoupání. Od tohoto rozcestí až na konec cyklosjízdné cesty je to necelých 10km. V Koprové dolině byl trhákem vodopád, tady se stačí jen kochat kolem sebe, protože Tichá dolina nabízí samá panorámata a hory a vrcholy a kolem se táhnoucí hřebeny mocných hor. Nikde skoro ani živáčka, takže je fakt tichá.

Až jsem pojala trochu strach a obavy, aby to ticho nelahodilo uchu nějakého toho pana medvěda, co se kvůli davům turistů ve více frekventovancýh částech hor už raději ani nevyskytuje. Naštěstí na nás žádný méďa Béďa zvědavý nebyl. Na konci doliny jsme posvačili a počítali postavičky, co nám poskakovali po hřebeni na obzoru. Po konzultaci s mapou jsme učinili objev, že za kopcem už je Polsko a Zakopané a profláklý Kasprovy vrch, kam se ze Zakopaného dá dojet lanovkou. Proto asi tolik lidí, říkali jsme si. (to jsme ještě netušili, jak to v Polsku chodí...)

ZA TATRANSKÝMI PŘÍBĚHY

Jeden z úkolů Tatranské výzvy jsme splnily. Alespoň maličko jsme pomohli, když jsme posbírali cestou ze Skalnatého plesa odpadky kolem cesty. Druhým úkolem bylo najít jeden z příběhů hor. Ve třech dolinách se nachází krabičky s příběhy. Původně jsme neměli v plánu chodit s Matějem tak "hluboko" do hory, ale ještě že nás příběh donutil, protože výlet do Mengusovské doliny (kam se jde sakra do kopce) byl asi nejhezčím ze všech, co jsme podnikli. 

 

Od Štrbského plesa jsme se v zástupu přiblížili k plesu Popradskému. Občerstvili se, Matěje vypustili na klouzačku a poté vyrazili do hory dál. Trochu jsme doufali, že lidí ubyde. Maličko možná, ale moc ne. To však neměnilo nic na tom, že výhledy začaly být krásné, krásnější a dokonoce nejkrásnější. 

Tomu přímo úměrně odpovídalo stoupání, které bylo strmé, strmější a místy i nejstrmější. Kousek před malým Hincovým plesem nám naše chytré přístroje hlásily, že tam někde by měla být ukrytá krabička s tajemným příběhem.

"Matýsku, tadi jsi v horách, tady se nevříská!!" :)

I zaparkovali jsme mezi kameny a na střídačku jsme hledali a pátrali a kameny obraceli a Matěje obědem krmili. Zpřeházeli jsme snad všechny kameny, prošátrali všechny skuliny, ale krabičku jsme nenašli... Prý tam byl příběh o medvěděch! A možná dobře, že jsme si ho nepřečetli, třeba by pak naše (resp. po většinu dovolené jen moje) rozjitřené představy o setkání s medvědem dostaly ještě strašidelnější ráz!

Došli jsme k Hincovu plesu a pak už zase pěkně po schodoch po schodoch dolů k Popradskému plesu. Symbolický cintorín jsme museli proběhnout trochu z rychlíku, neb si naše dítko zrovna nechtělo nechat vysvětlit, že se na hřbitově nehýká a nekřičí!