NAŠE TATRANSKÁ VÝZVA ... 1/3

Někdo má naplánováno, kam na dovču půl roku dopředu, zaplaceno, objendáno, někdo většinou ještě měsíc před odjezdem neví, kam se letos vydá... Jednou jsme to dokonce nevěděli ještě ráno jeden den před odjezdem! Ale to není dnešní příběh.

Pro letošek jsme se rozhodli se v dovolenkových plánech trochu krotit, aby naše peněženka pokud možno náš výlet takřka nepostřehla a mohla se morálně chystat na ten šok, až přijde pěněženkové tornádo jménem hypotéka... Klasicky jsme tak nějak pořád něvěděli, kam se nám chce letos nejvíc, až jednoho rána přišla smska od Toma, jestli třeba nepojedem do Tatier... Na Slevomatu měli za děsně výhodný peníz týden v apartmánech pod Vysokými Tatrami. Tak proč ne... 

Abychom se necítili ochuzeni o případného ducha dobrodružného dovolenkování (rozuměj, aby nám nebylo trapno, že jedem mastňácky pod střechu, když máme čupr bydlo v autě), rozhodli jsme se protáhnout si dovču před a po o bikovací pobyty v dosud nenavštívených trailových lokalitách s ubytováním pokud možno někde na parkovišti mimo haldy lidí. Jedinkrát nám to neklaplo, to když jsme na Slovensku kousek od Banské Bystrice upíchli svůj vůz na klidnou a skoro opuštěnou loučku v kempu. Poklidná byla jen do chvíle, dokud se 2m vedle nás nepostavil autobus SAD Humenné, co přivezl hlučnou skupinu dětí a dospělých, co chodili zásadně mezi naším autem a autobusem, křičeli na sebe přes náš bus (s usínajícím - kéž by - Matějem), kopali nám k autu fotbalový balon s železnou pravidelností a pak spustili sborový zpěv. Ale o bikovacích dovolenkových bonusech až jindy, dnes jsou na pořadu dne Tatry!

VYSOKÉ TATRY

Při pohledu na mnoho budov apartmánového komplexu ve Velké Lomnici jsme naše šance na to, že bychom jakožto slevomatoví zákazníci mohli snad dostat pokoj s výhledem na Tatry, viděli jako hodně malé... Ale možná tam byli slevomatoví všichni, takže jsme se mohli každý večer kochat tímhle...

Den 1 - POD LOMNIČÁK

Jenžto už nám naše dítko trochu povyrostlo a začíná dost důrazně projevovat svůj vlastní názor na to, co ho baví a co už ne, museli jsme zapomenout na nějaké celodenní túry s Matějem způsobně sedícím v krosně a vymyslet si túrky kratší s dostatečným časovým kreditem pro Matějovo proběhnutí a vyvětrání. Proto první výlet padl na tu asi nejvíc navštěvovanou klasiku... Hrebienok - Vodopaády studeného potoka - Skalnaté pleso - Tatranská Lomnice. Na Hrebienok jsme se lenošně jako banda jiných výletníků (opravdu nemůžu použít slovo turistů) vyvezli lanovkou. Zpestřením pro nás i pár lidí okolo bylo naše rozverné neposedné dítě, co hejkalo a pokřikovalo na všechny kolem ve frontě. Z Hrebienku vede betonový! chodník ke Studenému potoku. Člověk si to zatím díky betonovým dlaždicím neklopýtá (nemusí koukat pod nohy), ale sune se pomalu davem zmatených a neorganizovaných davů výletníků vyplyvnutách lanovkou! Vodopád Studeného potoka je třeba vstřebat jedním hodně rychlým pohledem, protože pro ten druhý byste už nemuseli dostat příležitost!

Ke Skalnaté chatě a plesu  už naštěstí beton na cestě vyveden není, takže teď už vážně skáčeme z kamene na kámen, lidí maličko ubylo (Zamkovského chata musí praskat ve švech), ale i tak si pořád připadáme jako na Václaváku.

Pod Lomničákem u Skalnatého plesa vyndaváme Matěje z krosničky a vypouštíme ho na sviští hřiště, aby si taky užil něco z výletu on! Pozorujeme u toho lanovku na Lomničák a přemýšlíme, jestli bychom náhodou netrpěli trochu obavami o své životy, kdybychom se náhodou v lanovce ocitli. Oni tam nejsou žádné podpůrné sloupy!! Jen dlouhatánské lano leze z mraku, jež halí vrchol hory. 

Abychom byli styloví, necháváme restauraci u výstupu lanovky bez povšimnutí a jdeme se občerstvit do Skalnaté chaty. Ta patří místní tatranské nosičské legendě Laco Kulangovi. Z fotek a zejména čísel, které popisují jeho rekordní výkony by jeden soudil, že to musí být chlap jak hora!! Na Zamkovského chatu vynesl  207,5kg, na Téryho 151kg a na Zbojnickou 141kg! Uvnitř v chatě jsme sami. Obsluhuje nás mladý chlapík, v němž pak identifičíme syna pana Laca Pavka. A pak přijde legenda!!! Malý drobný dědula v turistických pumpkách, vlněných fuseklích a svetru s mručením si pod vousy a prázdným lahváčem v ruce vešel hned vedle nás do místosti, u výčepu si lahváč doplnil pívem a s mručením se zase vracel zpět. Jak se mu to pívo napěnilo, tak se mu celou cestu přes místnost cintalo ven! Takže i legendy a celebrity jsou obyčejní lidé jako my!! :)

Cestu zpět volíme po zelené pod lanovkou do Tatranské lomnice. Je to pořád prudce dolů, takže nožky a kyčle budou bolet. Jen za cestu k lanovce (což je tak půlka cesty) jsme nasbírali plný pytel odpadků, co se válel kolem cesty. My jsme se totiž rozhodli zapojit do Tatranské výzvy! 

" Tatranská výzva se váže ke kříži na Gerlachu jako symbolu, který vyjadřuje pokoru, poctu k přírodě a úctu všem, kteří v horách zahynuli.
Pokoru ve výzvě zhmotňujeme dobrým skutkem vykonaným v Tatrách, poctu výstupem na jeden z vrcholů a úctu pátráním po příbězích, ukrytých v Tatranských dolinách.

Odměnou za splněné úkoly bude pro 3 účastníky výstup na samotný Gerlachovský štít." (http://efri.cz/)

...

pokračování zase příště