TENKRÁT NA NZ - květen 2011

13.05.2011

Opět na tom jižnějším ostrově

Tak se zase hlásíme se zélandskou relací. Chvíli jsme sepisovali Tongu a poctivě každý den přidávali deník, ale teď nám s přibývající prací zase klesla morálka. Taky prý máme v psaní hrubky, proto se trochu stydíme a omlouváme. Zřejmě nám to pan Word opravuje na špatné tvary, jinak si to neumíme vysvětlit (obzvlášť specialista na pravopis Tom).

Každopádně už jsme zase ujeli kus cesty od posledního psaní. Z pod vrcholu Mt.Taranaki jsme se posunuli do města hlavního. Zde bylo v plánu plno věcí, protože jsme to tu v únoru odflákli. Od chlapce z Německa, se kterým jsme tábořili v New Plymouth jsme se dozvěděli o dalším skvělém nocležišti ve Wellingtonu (my totiž máme za úkol najít to místo, kde už dvakrát spali Eda s Pepou a Martou a které jsme my nemohli stále najít) a taky o místních barech. Ještě jsme tu nebyli v hospodě a prý je to moc příjemné. Teď to nemyslím na počty piv, ale na procvičení angličtiny a poznání dalších lidí.

Místo na spánek jsme slavnostně našli. Dali se tu do dlouhé řeči s Francouzem Juliánem, vypili jsme mu víno (Tom), nám vypili pivo a šli spát do Egona, se kterým nehorázně mával vítr.

Mě ráno čekal pohovor s Baltou. Byl to jediný schůdný čas při našem časovém posunu s Argentinou. No a milý Balta se nepřipojil. Odpoledne mi odpověděl na email, že je někde v horách a nemá moc signálu, takže jsem čekal zbytečně. Nicméně jsme opět zavítali do muzea TePapa, které je fakt moc krásné.Došlo k rozdělení. Terezku zajímaly spíš zajímavosti o lidech a mě o zemětřeseních, sopkách a zvířátkách (speciálně o té obří chobotnici, co tam mají v nálevu). Taky jsme si v klidu prošli centrum včetně kávy a dortíčku :)

Trajekt nám jel až další den v 8 hodin ráno. Museli jsme udělat obří nákup jídla, protože nevíme, do čeho jdem. Jediné, co víme, tak že budem něco okopávat za velké peníze, ale kde budem bydlet, co budem jíst, o tom nic.

Trajekt máme tentokrát menší a s horším muffinem než na velkém. Krávy a ovce s námi zase jedou, takže stále máme o čem přemýšlet.

Na Jižáku je nečekaně hezky oproti Severnímu ostrovu. Po cestě ve městě Blenheim jsme si dali oběd s Edou, který tu bydlí na citrónové zahradě. Dokonce i na kafe nás vzal :)

V Blenheimu jsme taky konečně „vyprali“. Studená voda prostě furt nepere!!! Aspoň budou lehčí krosny domu.

Nemohli jsme vynechat spací zastávku na námi oblíbeném zdarma kempu. Líbilo se nám tu tolik, že jsme zhlédli asi 6 filmů, protože pršelo a nám se nikam nechtělo. A když už se chtělo, tak se pro změnu nechtělo Egonovi a baterka nám vysvětlila, že 6 filmů bylo dost. A žádné auto v dohlednu. Inu nezbylo než uvařit čaj a zase si zalézt do auta a čekat a čekat. Zachránila nás slečna, které přijela kempovat. Investici do startovacích kabelů berem jako jednu z nejlepších (na druhém místě je kříž na kola) :).

A to už nás čekalo setkání se Stevem v Rotherhamu v hospodě (mimochodem v tom Wellingtonu jsme opět nikam nešli). Přijel i se svojí českou přítelkyní Magdou, která bude pracovat s náma. Vzal nás do baráku, představil tetu a strejdu, ukázal nám pokoj, záchod a koupelnu a bylo. Pak přišla teta, ať jdem na večeři. Absolutně jsme netušili, co se děje. Protože nám nikdo nic neřekl :)

Každopádně tu je teplo, máme sprchu (pomalu na ní naše těla připravujem, protože by to pro organismus mohl být šok), takže nic neřešíme. Nejhorší je asi vymyslet, co všechno si vzít dovnitř z auta, když jsme zvyklý mít všechno u nosu.

Pondělí je konečně naším prvním pracovním dnem. Jedem my dva, Steve, Magda a ještě jeden Zélanďan Trevor, který nám velí. Přijíždíme k nějaké farmě, kde máme 2 čtyřkolky a motyky. Na kopci máme školení o tom, co dělat. Naším úkolem je vykopávat nežádoucí trsy trávy z pastvin, které jsou tady po horách. Trsy nežádoucí trávy jsou stejné jako žádoucí, takže to je velká paráda a nic nemůžem najít. Vláda nařídila vyhubení tohoto chuligána, který sem byl uměle zavlečen. Farmáři si najali strejdu Steveho, který si najímá nás :) Tento farmář má prý 10000 akrů, tak jsme zvědaví jak to za 60 hodin projdem. Asi budem muset šlápnout do kroku v místních horách.

Ovšem den je nádherný, svítí slunce, všude okolo jsou krásné kopce, zelené pastviny, žlutočervené stromy, na které doléhá podzim a kde kdo by nám mohl závidět, jak se tu procházíme. Za celý den jsme našli kolem 40ti drnů každý.

Doma nás zase čeká večeře od paní domácí. Steve nám ujasňuje, že máme všechno jídlo a ubytování zdarma a k tomu nám sděluje i cenu naší odpracované hodiny, která je taky moc hezká.

Já první den strávil na stráních v holinkách a mé nohy si připadaly, jak když leží v krbu, protože mi celý den cestovaly sem a tam a pěkně se sedřely.

oběd!!!!!... a 1.den v holinách

Na druhý den jsem moudřejší a beru si své nízké trekové boty a návleky. Jenže je rosa celý den a v trávě se té vody drží opravdu hodně. Mohl bych ty rybníky vylévat. Strejda Clem mi koupil pracovní boty, ale jsou mi moc velké, takže po práci frčíme do krámu na výměnu. Původně jsem trpěl jen já, ale nakonec mají i holky absolutně rozmáchané nohy. Tak jedem na boty už 3 :)

Já nacházím krásné kožené pohorky se svým prvním Goretexem. Na holky bohužel nemají čísla a tak druhý den přichází na řadu nákupní tašky do bot. Já večer poctivě impregnuju a těším se do práce, až je vyzkouším. Teta mi dala dokonce nové ponožky. Jsou mi sice skoro až do půlky stehen, ale jsou parádní. Mimochodem náš pokoj je plný beden s ponožkami, protože když tu krachovala ponožkárna, tak strejda nelenil a dost jich skoupil :).

Každopádně boty druhý den prošly na výbornou. Celý den bylo hodně mokro a ani kapka dovnitř. Takže jsem byl teď jediný já, kdo se měl dobře.

Práce jako taková je opravdu pohodová. Trošku nás bolí nohy, protože toho dost nachodíme, ale nijak se nesedřem. Prostě jsme každý den na túře. Já dost často chodím pracovat s Trevorem a to svědčí mé angličtině. A hlavně se dozvídám plno zajímavostí, díky nimž jsem pak důležitej a můžu je vyprávět všude okolo. Jeho angličtina je občas hrozná, ale celkem se snaží. Taky mě nechává řídit čtyřkolku, takže si to u mě udělal dobrý :)

Už jsme si celkem zvykli na angličtinu farmářů a zemědělců, ale místní hovoří jistým slangem, tak je to o to zajímavější. Například strejdovi nerozumíme pomalu ani pozdrav :). Teta je lepší, ale taky tomu dává co proto. Strejda vlastní firmu Animal Control (vybíjení possumů, fretek, zajíců a práce s „drnama“). Teta doma šije deky, čepice, bačkory z possumích kůží.

Máme tu i takové zážitky jako Trevorovo vysvobození zmírající ovce, nalezení malých kůzlat, které uchránila Magda před likvidací (jsou tu přemnožené divoké kozy a jsou nežádoucí, proto je farmáři likvidují, zrovna jako divočáky).

"smoko" neboli 15min na čajík, kávu a nějakou sušenku

O víkendu se jedem podívat do Christchurch, protože v únoru jsme tomu moc nedali. Podíváme se na škody napáchané zemětřesením a hlavně musíme Terezce koupit nové boty, protože staré už službu nekonají.

Naší asi největší novinkou je situace ohledně práce na zimu. Konečně jsem se dohnal s Baltou a absolvoval telefonní pohovor. A jsem přijat na pozici snowmaker. Pro nás to znamená, že tady budu asi nejspíš muset skončit o něco dříve a vyrazit směrem k vulkánu Mt.Ruapehu tvořit hromady sněhu. Terezka přifrčí posléze, až začne sezóna kavárníkům.

30.05.2011

Tak zase něco málo z odlehlých končin

Jsme tu už třetí týden a novinek jako takových moc není. Stále chodíme po kopcích a stále kopem drny. Už je práce mnohem snazší, protože oko má cit a skoro všechno dobře pozná. Momentálně jsme na stráních jiného farmáře, kde jsou mnohem strmější svahy. Trošku z toho bolí kotníky, kyčle, atd… . Oba jsme vybaveni kvalitní obuví, takže se to celkem dá. Ovšem brouzdání 8 hodin úplně namočenou trávou je i na kvalitní obutí značně náročné. Naštěstí teď bylo dlouho krásné počasí a celodenní „rosa“ byla jen párkrát.

Boty jsme Terezce koupili v Christchurch. Obešli jsme všechny sporty a obchody a kde nic tu nic. Pouze v prvním se nám líbily Salewy zlevněné ze 750$ na 450$, ale měli jen o číslo větší. Kvalitní kožená obuv pro ženy na Zélandu prostě není. Zélandské ženy musí mít pořádné ploutve. Protože když už nějaká bota je v malém čísle tak ve 41čce. Po celodenním ničivém náletu na obchody jsme se vrátili do obchodu se Salewama. Takže teď má Terka pěkný boty se třema vložkama a čtverma ponožkama :) No dobře, vložky jsme koupili jen jedny a ponožek taky tolik nenosí.

Christchurch je dost zničené a opuštěné. Celé centrum města je uzavřené a hlídají ho vojáci. Dost často je vidět zvlněná, rozpraskaná nebo propadlá silnice. Plno domů je narušených popadaných a dost hrůzostrašně vypadajících. Centrum musí vypadat hrozně. My se pohybovali jen na okraji města v nákupních centrech, kde skoro nic není.

V Christchurch jsme byli nakonec ještě jednou a to hned následující víkend. Museli jsme na poštu, pro čelovku, rukavice a u té příležitosti jsme navštívili Pepu, který si tu našel práci ve stavebnictví. Zajišťuje trámy v postižené budově univerzity.

Teď si tak vzpomínám, že zážitků pár máme. Trevor nám dost často dává přednášky o věcech týkajících se hor, farmářství, zvířat, atd. Některé historky budou asi trochu přifouknuté, ale aspoň mají větší grády :)

Jdem si tak do kopce, funíme jak medvědi a do toho jsou slyšet takové zvláštní zvuky. Dozvídáme se, že to je kozasex. Kozlíci si našli mladou kozu a všichni jí chtějí. Trevor nám ukazuje, jak se ze strání stahují další a další chtiví kozlíci, co jí chtějí taky. Prý se jí bude zítra špatně chodit.

Potkali jsme stádo divočáků, ale měli z nás víc strachu než my z nich, takže tady výživná historka nebude.

Sem tam potkáváme mrtvá zvířata, ať už krávu, ovci nebo kozu. Koza je tu tvor nechtěný, takže mrtvá koza, dobrá koza. Prý je tu střílí z vrtulníku. Je jich něco kolem 3000 kusů na pastvinách. A je pravdou, že jsou úplně všude.

Egonka moc nepoužíváme, tak mu je chudákovi dost smutno. Navíc jsou teď chladná rána a po týdnu stání se mu ani vrčet nechce. Dnes jsem mu rozmontoval půlku motoru na výměnu žhavících svíček, tak snad se mu zase začne chtít vrčet. Jen musím počkat, až mi dojedou nové. My totiž máme dnes kvůli dešti den volna. Už byl potřeba. Včera už jsme sotva pletli nohama.

Já už jsem se dozvěděl termín nástupu ke kanónům. V pondělí po práci odjíždím směr trajekt a od středy mám tři tréninkové dny. Musím podstoupit test na drogy, jinak mě nevezmou. Po tréninku budu mít 3 dny volno a od úterý 7.6. tvořím hromady sněhu (možná ledu nebo rybníky). Na zimu mám objednané půjčení celého lyžařského vybavení. Tak aspoň vyplním chvíle volna a pojezdím si po svém koberečku :)