08.06.2011
Sníh?
V dnešní krátké relaci bych chtěla zmínit pár podstatných rozdílů, jež se objevili od relace poslední. Prvním a značně podstatným rozdílem ve stavu věcí je fakt, že Nový Zéland od dnešní noci dostane první dávku umělého sněhu!!! Nepostará se o to nikdo jiný, než Tomášek! Tím se dostáváme k rozdílu číslo 2.
Situace minulá – Tomášek a Terezka v Roterhamu, situace momentální – Terezka v Roterhamu, Tomášek na Mt.Ruapehu, tedy daleko na druhém ostrově. Již je zacvičen, zabydlen, vybaven stylovým mundůrem ze zázračného GoreTexu, který hned při první příležitosti začal protékat, a dnes v noci začne svou první sněhotvornou šichtu ve 3:30 místního brzce ranního času! Zéland ovládají značně teplé teploty, takže je dost událost, že se někde udělalo tak trochu chladno, aby se vůbec začalo sněžit. Tomášek se na práci těší a i přes své občasné pocity dépresy z jazyka cizího, to podle mého názoru zvládá statečně, s humorem a tak… :)
Co se mě týče, strávila jsem dva dny volna téměř nicneděláním a přemlouváním svých znavených kloubů, aby toho nechaly. Už jen když vidí na dálku mé pohory (co už dávno nevypadají tak krásně jako na fotce, jíž jsem se chlubila, ale jsou v podstatě skoro hnusný… :)), tak se pocit 100krát zlámaných kotníků asi tak zdvojnásobí! Zítra začínáme procházet a prozkoumávat nové „panství“, co má být ještě prudší než to předešlé, na kterým jsem si připadala jak koza terénní v rozpacích! :) Na tenhle kus kopců máme vyhrazeno 100hodin na osobu, tedy asi 14 dní práce, a pak se snad ještě nějaký farmář lačný po vykopávačích travin najde, a já se zlomených kotníků a bolavých kolen a stehen statných jako Anja Person nezbavím, ale zato velký peníz vydělám!! :)
Dostávám se tak k rozdílu dalšímu… a to na našem bankovním kontě. To jsem tak trávila večer u internetu a s naším kontem značně zatřásla… :) Párkrát jsem tak klikla a byli jsme o nějaký ten tisíc lehčí. Ale zase, víte vy co???? My uvidíme klokany a óperu!!!!!! Áno, áno, leteny do Austrálie jsou doma (na ploše notebooku) a náš divoký plán jak za 16 dní vidět půl Austrálie je tím tak stvrzen! Máte li něco jako mapu, nebo alespoň značnou zeměpisnou znalost, představujte si se mnou. Z Aucklandu přiletíme do Melbourne, tam nasedneme na další letoun a uletíme dalších asi 2000km přímo do centra kontinentu k samotnému symbolu celé Austrálie, magickému a uchvacujícímu kamínku jménem Uluru, nebo chcete-li Ayers Rock. (prostě jsme si nemohli odpustit nenavštívit tuhle pro domorodce a turisty všech zemí přitažlivou podívanou, když už v tý Austrálii jednou budem). V Alice Springs by na nás měl čekat auťák Rakeťák (od půjčovny Spaceships) s postelí, chlaďákem a hlavně DVD přehrávačem!!! :), jímž se přesuneme přes pouště, polopouště a buše na jih do Adelaide a podél moře přes Australské Alpy, Mt. Kosciusku (australský vrchol nejvyšší), Melbourne, hlavní město Canberru do města s nejslavnější óperou a mostem, jenž drží díky českým šroubům a nýtům. Tam své putování zakončíme, Rakeťáka vrátíme a odfrčíme zpět na Zéland pro krosničky, abychom je hned den na to znovu odbavili a nechali si na ně nalepit cedulku – Auckland – Vien…
To jsem ale odběhla od tématu…. Ať jste se představili naše veliké putování, nebo ne, nevadí, je to prostě štreka, držte nám palec, ať se cesta vydaří a my budeme konečně všem těm negramotům moc říct, že jsme klokana opravdu viděli!!! :))))))
Do té doby je ale ještě fůra času a fůra práce! Takže hoj sněžným dělům a motyčkám zdar!!! :)
Ještě malý dodatek, co si nemohu dovolit nezmínit. Kdo zná Toma a jeho seznam přečtené literatury čítající jednu knihu (Doly krále Šalamouna), měl by vědět, že i tady došlo k značným rozdílům a Tomášek svůj seznam rozšířil hned o dvě díla klasika pana Defoa a co víc, čte dál!!!!
(ono mu taky chudákovi ve volných chvílích na Ruapehu, když je venku echt hnusně – jako bylo teď poslední tři dny – a nedá se nikam vyrazit, nic jiného nezbývá). :)
10.06.2011 (psáno na telefonu - tedy žádné hacky carky)
Jak jsme se rozdelili.....
Jak jiz Terka psala, jsme kazdy jinde. Po 8 mesicich jsme ted kazdy sam. Jeste nez zacnu s psanim tak se omlouvam,ze pisu bez diakritiky a mam plno preklepu. Pisu to na telefonu, tak to neni az zase takova sranda.
A to si myslim,ze je telefon skoro zazracnej. Pravopisne chyby
samozrejme taky ovlivnuje telefon.
Jak jsem se teda vydal do sveta? Neboli na Severni ostrov. Do mist kde asi budu mit hlad a nikdo na me nebude dohlizet, ze mami?
S tezkym srdcem jsem opustil Terezku,Steveho,Trevora,... a praci, co nebyla uplne spatna. Trajekt jsem mel na brzkou ranni hodinu, tak jsem musel prespat v pristavu. Na Jizaku byla zima a tak jsem trosku klepal kosu v noci. A to jsem mel ve vsech oknech larisy. Moc rychle jsem si navyknul na teplo baraku.
Jeste nez jsem dojel do hor, tak jsem musel absolvovat test na drogy. A hned tu je vtipna prihoda. Nakracim si to do laboratore a konverzuju jak divej. Sepsali jsme inicialy a pani me posadila a at pry pockam. K tomu jeste neco dodala,ale to ja nerozumel. Zkusila mi to rict asi sesti zpusoby a ja stale nic. Nevydrzela,postavila se a ukazala,ze si drzi pindika a ze cura. Cili jsem pochopil,ze mi nebudou brat krev,ale budu mocit (jako kdyby to nebylo jedno).Myslim, ze ze me ma jeste ted srandu. Zamkla nas v mistnosti,sepsali jsme dalsi lejstra a dali se na to. Svlekl jsem se do tricka, umyl si ruce a dal se do dila s pani za zady s nepretrzitym dohledem. Zavrela lahvicku,zasplouchala a cekali jsme
na barvicky. Prosel jsem.
Do naseho ubytovani jsem dorazil dost pozde,ale skoro vse bylo pripravene. Jen jsem musel spat jednu noc v jinem pokoji, nez ktery
budem mit celou zimu. Je to tu moc hezky. Pension je to moderni a dobre vybaveny. Pokoj mame dvoupatrovy,kde dole je mala postel, stul,skrine,lednice a dvere do koupelny. Koupelna je malicka a Zelandsti designeri nezklamali. Dvirka od sprchy nejsou rolovaci, ale otviraci a otviraji se ven . Takze kdyz clovek vyleza, tak vsechna voda ze sklenenych dveri tece na zem. Do toho dvirka drhnou o zasupovaci hlavni dvere od koupelny No a pak jsou schody do patra,kde je dvoupostel. Je tu velika spolecna kuchyn,male kuchynky,pracka,susicka, vyrivky,knihovna,pujceni dvd,velka telka,drahy internet,krasna kavarna s obrim krbem a vybornym cheescakem,ktery by Terezce moc chutnal a taky jeste bar. Proste parada. Cena je vyssi,ale jsme na horach tak co.
Muj prvni den v praci byl zajimavy a pestry. Nafasoval jsem jiz zminovane goretexove obleceni (ktere moc netesni) a ihned jsme sli
obhlednout teren.
Tuto cast necht vynechaji zastupkyne maminek
Mt.Ruapehu je cinna sopka,ktera byla naposledy vyznamneji vzhuru roku 2007. Kopec je to krasny, jeho nejvyssi bod je ve vysce 2797mnm. Vrchol je celorocne pokryty snehem a nahore je sopecne jezero s teplou vodickou. Hora je vicemene skala a hromada ztvrdle lavy a sopecny popel.Trocha travy sem tam roste,ale nic extra. Misty budem muset nastrikat metry snehu,aby se vsechno kameni ukrylo. Za sezonu je nahoru vytlaceno obrovske mnozstvi vody, ktere si samozrejme nepamatuju. K dispozici je zhruba 65 del, ktere zasnezuji 3 hlavni useky. Ted se zminuju o stredisku Whakapapa,kde pracujem my. Jeste je zde druhe stredisko na jiznim svahu. Tataz firma, ale o nem jeste tolik informaci nemam. V tymu nas je 13 vcetne managera Balty. Coz je sympatak z Argentiny. V tymu mame dokonce dve drsne divky( jedna chodi s prakem lovit kozy).Zkuseni snowmakeri nas okamzite provedli kolem del, nacpali nam hadice a slo se zapojovat. Uvod byl teda velmi rychly. Pak jsme se jeli podivat, kde je hlavni pumpa. Ta se nachazi u krasneho vodopadu. Nevyhodou je polozeni mista znacne mimo vsechny cesty a prehledna mista. Pry se tam dost casto bloudi. Druhou nevyhodou jsou neskutecne prudke, vratke zebriky, ktere k pumpe vedou. Snad tam v zime moc chodit nebudem.
Ve stredisku mame nadrzni jezero, ktere ma uplne nadhernou barvu a je prasecky studeny. Dokonce by mohlo byt povazovano za vyrivku,protoze do nej foukame vzduch, aby se voda michala a prilis se neohrivala.
Prvni tri dny byly nadherny. Pocasi jak vystrizene. Prace zajimava a nic mi nechybelo. To vse do prvniho skoleni, kde jsem skoro nicemu nerozumel a pripadal jsem si jak jelito. Skoleni bylo na pracovni rizika. Ty jsou: led, laviny a sopka. Od ski patrolu jsme se dozvedeli jak postupovat v pripade laviny a nebo tekouci lavy. Jsem teda dostatecne znalej, ikdyz jsem vsemu nerozumel. Laviny se tu casto odstreluji a led tu je asi vicemene porad.
Trosku jsem z me anglictiny upadl do depreeeze, ale za chvili to bylo dobry . Kazdopadne tri dny volna predemnou mely vse zlepsit.
Naplanoval jsem vylety a vysledek byl takovy, ze jsem 3 dny sedel na pensionu. Venku ficelo, lilo a bylo dost nevlidno. Az treti den jsem vyrazil na autovylet dest nedest. Zacinalo to tu byt znacne otravne. Stridal jsem pokoj s tv mistnosti a kuchyni. Nasel jsem si kamarada, ale ten chodil do prace. Takze taky na nic. Precetl jsem za 3 dny dve jiz zminene knihy. Kdyz jsem se treti den nachytal pri tom, jak chodim po pokoji s celovkou na hlave sem a tam, tak jsem proste musel zmenit lokal . Jel jsem najit jeskyni se sviticima cervama- nenasel jsem, prohlednout si spiralovou zeleznici-byla zarostla,......Aspon jsem opustil celovku.
V utery a ve stredu jsme opet zapojovali dela. Porad neco chybelo.
Nevim jak to organizuji, protoze jim urcite useky nerozumim, ale prijde mi, ze delame vsechno zbytecne mockrat. Ale aspon jsou hodiny.
Seznamil jsem se tu s ceskym pareckem. Marcela pracovala v Yellow
Pointu a ted pracuje na Ruapehu druhou sezonu v kancelari lyzarske
skoly. Takze tu uz aspon mam s kym mluvit. Jeste teda muj sikmooky kamarad a jeden recepcni se kterymi tu zbesile konverzuju.
No a ted uz tu je streda. Den S. Cili snezime. Pracuju v ranni parte. To znamena od 3:30 do 12:00. Vstavani bylo bezproblemove. Tesil jsem se na kopec a tak bylo vse jednodussi. Tma jak v pytli, zadna velka zima, ale dela hucela. Konecne jsem mohl vyuzit svoji celovku a vyrazit s ni mimo pokoj .
Zasnezujem pouze nejvyssi cast arealu,protoze je proste teplo . Vcera odchazejici mlha po sobe zanechala horu pokrytou ledem. Takze
vsechny kameny jsou jako sklo. Nahoru se vyvazime lanovkou a dolu sestupujem pomalu za pomoci cepinu. Ukrutne to klouze!!!U prvnich del se dozvidame, ze se musi dost casto odledovavat trysky,ktere
primrzaji. Na delech, co jsou na valniku, to nevadi, to se udela ze
zeme, ale na tech, co jsou na sloupech, to je horsi. Sloup je vysoky 3 metry. Po boku jsou stupinky a z nich se musi prelezt na plosinu a z ni uz se to odledovava. Parada Moc se na to tesim. Nejlepsi jsou ovsem sloupy nad hranou skaly. Naucil jsem se jak poznat spravnou
vlhkost snehu a jak vse kontrolovat. Prace je to fakt pekna. Moc me to bavi. Az na to odledovani ve vyskach a komunikaci ve vysilacce. V te bych nerozumel ani cesky, natoz anglicky . No nejak to dopadne.
Kdyz vidim vsechny ty skaly, tak nejak nechapu jak to stihnem do
2.cervence. A to strikame jen jednu cast zatim. Teda strikali jsme. Uz je zase teplo a dnes se nestrika. Az bude vic snehu tak k delum budem jezdit na skutru. Takze to bude vse rychlejsi.
Dnes jsem taky prosel skolenim na navigaci vrtulniku a chovani se pri jeho pouzivani. Napriklad dela se z nej usazuji na sva mista a tak nejak vse se tu s nim operuje. Cili asi i tato udalost se me bude tykat. Vypada to,ze zazitku budu mit plno. Moc se na to tesim a doufam,ze uz se brzo ochladi, aby bylo hodne prace.
Nic mi nevadi tolik jako ta vysilacka. Z te mam snad i spatne spani
13.06.2011
Zemětřas
Už se to tu zase třese, ale na nás se to nedotřese!!!!!!
To jen pro ty z vás, ke komu se donese hrůzystrašná zpráva o znovu otřeseném Christchurch!! Jsem sice relativně blízko, ale taky značně daleko, takže mi tady nic nehrozí. Co se týče Toma, tak ten je hoooooooooooodně daleko!!!
Tak neplašte, nebojte, nic nám není, je nám hej a máme se skvěle!!!
A já jsem dneska cestou houštím polekala 4 divoký čuníky!! :)
26.06.2011 (psáno na telefonu - tedy žádné hacky carky)
Neco malo ze zivota snezneho muze
Uz tomu je temer mesic co jsem na kopcich. Do tohoto tydne jsem mel
pocit, ze tu asi snih nebude nikdy. Za cely mesic jsem byl zasnezovat 2x !!!!!A z toho jednou jsme to ani nespustili. Panovaly tu neuveritelne vysoke teploty. Dokone i Jizni ostrov je bez snehu a tam uz mel byt start lyzarske sezony na zacatku cervna. Zamestnanci arealu jezdi pomahat lidem postizenym zemetresenim do Christchurch. My to tam mame moc daleko takze se poflakujem tady.
Nase druhe stredisko Turoa, ktere je na jizni strane sopky melo startovat tento vikend, ale situace je tam stejna jako v nasem stredisku. Takze maji termin otevreni posunuty zrejme na nas oficialni a to 2.7..
Tento tyden se situace nepatrne zmenila a pas mrazu slezl ze 3000mnm na nejakych 1600mnm coz je spodni cast arealu a objevil se nam novy
snih. Moc nemrzne, ale aspon pada prirodni brecka . Zasnezovano par
dni bylo, ale ja u toho nebyl. Nezasnezoval jsem, protoze se mi povedlo pred 14 dny sehnat praci u roleb. Takze jsem chodil kazdy den opravovat a pripravovat rolby na zimu. Strasne se mi tam libilo. Byli se mnou spokojeni a navic to byla zajimava prace, ktera me bavila. Po praci se kazdy den fasovalo piiivo.
Kazdopadne k rolbam muzu chodit i behem sezony, kdyz budu mit volno a chut. Zitra uz na rolby nemuzu, protoze nahore uz opravdu trochu mrzne a me zacina ve 3:30 sluzba u del. A doufam, ze bude trvat cely tyden.
Za tu dobu co se tu motam, jsem poznal plno mistnich lidi a zamestnancu. Navstivil par veselych akci a zaclo se mi tu libit (celovka z nudy na hlave uz dlouho nebyla). Prvni akci snowmakeru byla navsteva termalnich bazenu. Z teto akce pro me plynouci dve ponauceni. Pojem o case je Argentincum cizi. Alkohol je Argentincum velmi blizky. Bylo domluveno, ze me auto nabere ve 14:00. Tak cekam a cekam. 14:45 sms od Balty, ze pry jestli mam ridicak. Tak ja na to, ze jo. Za chvili mi vola. Vysvetluje mi at najdu hasicarnu, u ni snowmakerovske auto a prijedu pro ne ja. Nasel jsem hasicarnu, ukradl auto a jel za nima. Tam se v klidku popijelo a nejak se nikam nespechalo. Naskladali jsme se do auta a vyrazili do termalu. Po ceste jsme si kazdy museli koupit basicku piv a hura dal. Pred termalama Balta zavelal k prerovnani piv do batohu, ze jinak nas tam nepusti. Termaly jsme si opravdu uzili
Dalsi akci nam bylo grilovani v Taupu (100km). Kdyz mi Balta psal, ze me za 10 minut Pete vyzvedne, tak uz jsem byl 10 minut na ceste s Petem . O grilovani jsme opet nemeli zadne informace. Jen jsme sli
do strediskoveho skladu nafasovat jidlo, pivo, vino. Zkouseli jsme
vyzebrat i kecup a zeleninu, ale to pry at si koupime sami. Tady jsme pochopili, ze to asi plati areal. Balta nam jeste zkousel zaridit penize na nejakou adrenalinovou atrakci. Podarilo se jen malo, takze toto padlo.
Dojeli jsme do Taupa, kde na nas asi nejakou tu hodinku cekala znacne zpruzela spolupracovnice Michele. Asi vedela o jinem case nez Balta nakonec vymyslel. Sli jsme grilovat do termalu, kde jsme se meli pro slevu tvarit vsichni jako studenti a Michele jako nase ucitelka. Griloviste bylo obsazene. Tak jsme provedli nalet na dum Michele. Ugrilovali, popili a zase jeli zpatky. Po ceste nazpet jsme navstivili Maorskou rodinu, kde se seslo mraky zamestnancu z Ruapehu a pokracovala tu vesela party s pecenim pizzy a Argentinskych Empanadas (moc dobre rolky s masem).
Poprve na Zelandu jsem take navstivil opravdovou restauraci. Jidlo
bylo neskutecne dobre, ovsem z cen se mi tezce spi jeste ted. Od te
doby mam od Terezky narizeno pouze pojidani chleba a testovin( vse v omezenem mnozstvi) … Terezčin komentář – Kecá!!!! Kajícně se k tomu odhodlal sám!! Ovšem o tom, jak to dodržuje dost pochybuju, když se dneska chlubil steakem přes půl talíře!! :)
A poslednim vetsim zazitkem je moje vcerejsi chovani mestaka. Uplnej Brnak nebo Prazak .Potreboval jsem si vymenit pracovni obleceni, protoze mi do meho tece. A tak jsem se vydal do hor. Dole bylo na informacni ceduli narizeno pouziti retezu nebo 4WD. A ja toho nedbal s nasim Egonem na letnich pneu a hrnul se dal. Snih zacinal az skoro u vrcholu silnice, ale i tak. Jako zkuseny chlapec z hor jsem to nemel pokouset a auto jsem mel odstavit pred zacatkem snehu ( normalne bych to udelal, ale nejak jsem nemyslel). Nasledovalo uviznuti na velmi zradnem nulovem snehu v neprehledne zatacce a nucene couvani dolu na letnim obuti. Auto bylo neco jako sanky, ktere jsem nakonec i o svodidla oprel. Nastesti jen predni plastovy naraznik a Egonek zadnou ujmu neutrpel. Sklouzal jsem na sucho. Vynadal si a sel pesky.
Uz vime zhruba termin Terezcineho prijezdu do hor. Vypada to, ze se
pririti 8.7.. Urcite si hodne oddechne, az opusti strane plne tasiku (a hlavně tetu) a uvidi me, chlapce od snezneho dela
26.06.2011
Jak se loví possum
Co je to possum a jak k němu přistupují místní, to už jsme vám kolikráte popisovali. Že bydlíme u největšího lovce possumů v širokém okolí a šičky possumích suvenýrů, to jsme taky psali. Takže teď je na čase obohatit vás o to, jak se takový possum loví. ..
Strejda Clem tak ob dva tři dny vyjíždí kontrolovat své pasti do Lewis passu, to je tak cca 30km nad Rotherham už skoro do hor. Včera ve dnu volna, kdy jsem zase zůstala sama doma na pospas zuřivé jedutetě, mi Steve navrhl (v momentě, kdy s Magdou prchali pryč), že bych mohla jet s Clemem na stanici, že bude určo rád, když s ním pojede někdo v případě, že by se mu udělalo nedobře (Clem býval zdejší pojem, malý mužík obří pověsti, největší lovec, největší kuřák, největší salám a prostě tak, ovšem pak ho začalo zlobit srdce a bylo po srandě). Tak jsem teda jela… Nasedli jsme do náklaďáčku se čtyřkolou ověšenou asi třemi vaničkami, Clem na rtu visící zbytek cigára, který si za cestu tam asi 4krát dozapalovával, neb mu zhasínalo. Snažila jsem se vést konverzační řeči, ale přes ten rambajz, kdy strašně pleskalo pootevřený okénko, mě moc Clem neslyšel a já jemu s cigárem v puse zase nerozuměla! :) Přijeli jsme na místní „stanici“ a začali objíždět nastražené pasti. Hned u prvních tří plastových krmítek se váleli 3 mrtví ztuhlí possumové. Strejda je mrštil na náklaďák a popojeli jsme dál. Na velké louce jsme nechali náklaďák, sundali čtyřkolu, strejda (co je asi o 15cm menší než já… a jaká to náhoda že jeho příjmení je Small) se nasoukal do vytahané červené tlusté kombinézy s kožichem, na hlavu nasadil kulicha, co měl vepředu asi 20cm díru, takže mu z toho koukala čupřina (o tom, že mu z kulicha koukaly uši se snad ani zmiňovat nemusím) a nasedl na motorku. Nevím proč, ale tak nějak mi už jen kolem chyběl bělostný sníh, abych si připadala jak v kraji Santy Clause. Akorát Santa by asi neměl v puse to cigáro a místo dvou van plných jedovatých krmítek by asi měl méně nebezpečné dárečky. Rozjeli jsme se. Na GPS připevněné ke staré vodovodní trubce (i s kolínkem), která byla namontovaná na předek čtyřkoly svítila mapka s cestou a pastěma. Objeli jsme je všechny, ale possum se válel jen u jedné z nich. Tak skončil ve vaničce za mnou. Když jsme objeli všechno, co měl ten den v plánu, vyrazili jsme tvořit novou mapu v GPS a klást nové pastě. Jeli jsme, Clem se zuřivě díval vlevo vpravo (teda zas tak zuřivě ne, stres a drámo je tomuhle dědulovi cizí) a hledal známky possumí přítomnosti. Občas mi ukázal na ohlodaný roští v dost nečekaný výšce, nebo něco zamumlal, na což jsem uznale pronesla: „Ahááá“ nebo „Hmmm“, aniž bych přesně věděla, co mi to říkal. Když se mu místo pozdávalo, zastavil, ukázal prstem a řekl: „Jednu někde tady, lásko!“, já seskočila a doběhla si pro jedukrmítko ve tvaru bažanta na čůrání se šroubovacím víčkem na zapichovací jehlici vysoké asi 30cm. Obsahem je nevábně vypadající zelená směs založená na burákovém másle a skořici, které possumové milují. V tom je zelená lentilka, která tomu všemu dodá onu zelenou barvu a která způsobí, že hned po požití possumovi zmrzne ztuhne mozek a possum je do 10vteřin mrtvej. Takže je to velmi pohodlný, protože moc daleko od krmítka se nedostane. Past jsem zašlápla do země tak, aby nebyla moc daleko od cesty, aby Clem nemusel daleko a aby na to pěkně viděl, jestli se tam nějakej ten vačnatec válí. Jo, possum je totiž taky vačnatec… jako ten klokan, co žije v Austrálii!! Má na bříšku kapsičku a v kapsičce miminko. Byla jsem svědkem, jak strejda v kapsičce mrtvý possumice zalovil a vyndal asi 8cm plod. Trochu jsem byla překvapená, čekala jsem já nevzdělanec malého chlupáče… :) Pokud vás zajímá, co s ním udělal, tak ho mrštil na trávu vedle sebe. Nakladli jsme takhle asi 30 pastí, všechny je zaměřili GPSkou a jeli zpět. Cestou jsme potkali lovce prasat (to tady děsně frčí… a je to převážně prý kratochvíle pro mladé lovce… zélandský lovec přiskočí k pašíkovi, který je rozptylován psy a zapíchne ho kudlou. A jelikož je místní terén značně strmý a křoviskatý, není snadné pašíka dovláčet na nějakou lidskou cestu - proto ti mladíci (bylo mi vysvětleno- možná tomu tak je i u nás, ale v tomto ohledu jsem nevzdělanost sama, proto se omluvuju, jestli se tady snažím uchvátit naprostou samozřejmostí). Co mě ovšem uchvátilo, to bylo speciální postrojení psíků. Trevor mi popisoval, že někdo dává psům takový ty punkový obojky, aby byly prasátkovi nebezpeční. Někdo zas obojky nemá rád, protože se za ně může prasátkův kel zaseknout a cloumat pejskem sem a tam. Lovci, co jsme je potkali to pořešili zřejmě kompromisem. Jeden psík měl dokonce vestičku, kde už chyběl jen řetěz munice a ruční granát, ostatní měli na krku skoro až 20ti cm obojky ze super silné kůže (klidně asi i 1cm). Jeden psík byl trochu o drsný vzhled ochuzen, poněvadž měl na svém krku navlečenou kartonovou trubku jako od koberce oblepenou hnědou izolepou. To ale nebylo všechno. Každý psík měl na krku dle značky Garmin soudě přidělanou GPS!!! Byla jsem uchvácená! :)
Clem jim poradil, kde asi prasátkové nejvíc rejdí a jeli jsme dál. Byla jsem poučená, že se stahuje kožich jen z fakt pěknejch kousků a většinou ne z kluků, protože ti se chuligáni perou a mají pak kožich poškrábaný, a za takovou kožešinu je možný dostat až 18doláčů. Ostatní possumové se oškubou na chlupy, co se pak připlétají do jednoho z populárních zélandských vývozních artiklů – merinopossumích fuseklí. 100g chlupů je asi za 8doláčů.
Takže myslím, že když ještě párkrát vyperu ve Smallovic pračce, můžu si taky hnedle o nějakej ten dolárek za chlup přilepšit!!! :)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Za komentář moc díky!!