EXPEDICE FRGÁL

Květnové sváteční dny letos připadají na pátek!! Paráda!! S tím je třeba něco vymyslet a HLAVNĚ! … nezůstat doma! Jsou-li k dispozici tři dny volna, kalkulíruju, můžeme si dovolit vyjet trošku dál. Tak co třeba Valašské bikové království a hory a kopce tamní? Je rozhodnuto, jedeme do Javorníků!!

Ve čtvrtek stěhujeme podstatnou část našeho bytu do auta, Tomáš přišroubovává postel k podlaze, povlékáme matrace, peřiny a polštáře z ložnice přemisťujeme do auta – je to sice mastňácký, ale víte, jak parádně s v tom autě spí, když se zachumláte do peřiny s ovečkama?? Cesta je dlouhá a daleká. V Čechách nám na obzoru čmoudí jeden čarodějnický oheň vedle druhého. Přejíždíme na Moravu a tam nikde nic. Zajímavé…

Abychom to další den měli co nejsnazší, usuzuju, že nejlepší bude zaparkovat tam, odkud budeme vyjíždět. Tedy na hřebeni na parkovišti v Kohútce. Na vršku nikde nikdo, prázdné parkoviště, měsíc svítí na jasném nebi jako blázen. Asi malovali všichni jen čerty na zeď s těmi děsivými předpověďmi o dešti.

MARIKOVSKÉ TRAILDORADO

Když za traily Valašska, tak rovnou na ten nejoblíbenější. Z internetu jsem natahala moudra, do telefonu uložila mapičku s trasou zamalovanou v cykloturistické mapě. Já obrázek mapy ve svém telefonu, Tomáš nás zaměřuje na mapách.cz ve svém telefonu. Jasno a slunce, co nás ráno probudilo, je tatam, začíná jemně pršet a my bádáme, jak se asi na ty skryté traily dostat. Z úvodu jsme najeli samozřejmě špatně a hopsáme, respektive skáčeme a kloužeme z kopce dolů po rozryté a ubahněné cestě od lesáků. Nevadí, neklesáme na mysli, do konce výletu ještě daleko, třeba se nám ještě zadaří a někdy tu stezku potkáme. A ono i jo! Všímáme si decentní vyšlapané pěšinky, co křižuje cestu přesně tak, jak mapa říká! A jsme na něm, na marikovském traildorádutrailu! A je to docela mazec! Uzoučká pěšinka, kluzké slizké kořeny přes ni, ještě nakloněné z kopce dolů, takže nám to akorát tak podkluzuje a vehementně se opíráme druhou nohou o svah. Technicky skutečně náročné a my začínáme mít vážný pocit, že na to jsme stále ještě malí bajkeři. Umáčení od deště a mokrých stromů skotačíme až ke sjezdovce v Ráztoce. S brzdou až na řídítkách (Terezka) – (to protože mi zlobí) křižujeme sjezdovku sem a tam, zleva zprava, až jsme dole. A vzhůru do kopce. Tentokrát po značené stezce, takže brnkačka. 

Napojujeme se na modrou turistickou, zase pěšinka, výhledy, houpe to, kořeny, kamení, ale už je to větší pohodička, už nám to jde trochu líp. Trail by měl odbočit vlevo, hledáme tedy pěšinku tím směrem. Nacházíme, je super parádní… a ejhle, jsme zas na modré, kde jsme vůbec neměli být. Zřejmě nějaká jiná parádní pěšina. Co se dá dělat, vrátíme se po modré. Mapy netvrdí, že by byla modrá pro MTB sjízdná.

Za chvilku víme proč. Je to krpál jako blázen!! Tretry, obuv pro terénní chůzi do prudkého kopce zcela nevhodná, kolo najednou asi tak 10krát těžší a pálivá bolest v propnutých lýtkách, ale hecnem se, vyfuníme nahoru a tím je náš celodenní výlet u konce – s údajem 24km na tachometru!! :) Jeden by řekl zbytečných 400km kvůli 24 km za celý den, ale nám se to fakt moc líbilo!

Přejíždíme do Velkých Karlovic do kempu. Při přemýšlení, do jaké hospody zajdeme na hokej, nás náhle osvítí a vzpomeneme si, že naše navigace v autě vlastně umí i televizi, tudíž fandíme v teple „domova“ :)

 

HŘEBENOVÁ TÚRA, ANEB JAK JSME JAVORNÍK NEDOBYLI

Na další den byl již kilometrově bohatší program. Hřebenovka, co jsem naplánovala, měla čítat cca 52km, takže to už je celkem hodnotný počin. Avšak jeden míní a … znáte to. Ráno je dešťavo. Norové hlásí, že od 11 bude líp. Tak jim věříme a pro jistotu neopouštíme teplo pelechu. Navíc volají Jarda s Klárkou, že za námi dojedou a na Bumbálce se k nám přidají. Vyrážíme vzhůru na hřeben. Je to kupodivu do kopce (jak už to tak s cestou na hřeben bývá), ale utěšujeme se, že na hřebeni to už bude pohoda. No, není! :)

Cesta hřebenová vede nahoru a dolů a navíc ubláceným blátem, takže kolo prokluzuje, stříká bláto všude kolem,  a naše průměrná rychlost 7km/h je vskutku omračující!! Na Bumbálce nám časový harmonogram kazí i závratná rychlost obsluhy v místním motorestu, kde prý mají v denní nabídce aspoň něco oproti opodál stojícímu hotelu, kde není zcela nic. Vyrážíme po červené dál. Bláto střídá prudký kopec s blátem a na to navazuje „skopec“ s blátem. Pneumatiky se rozměrově blíží v zimě populárním fatbikům. Tretry obalené blátem vypadají jako sněžnice a zanechávají stopy ne nepodobné stopě bájného sněžného muže. O tom, že se špatně zaklapávají do vázání, nebo že z něho nejdou skoro vyndat ani  nemluvě.

"Vidíš tam ten hraniční kámen?" "Jako tamten?" "No, tamhle!" "Jo, tamhle jako v tom prostředku?" "Jo, tak tam si rozbiješ hubu!" "Tak jo!"

V sedle pod Lemešnou usuzujeme, že chcemeli stihnout dojet pro Jardovo auto na Bumbálku a pak ještě stihnout večerní hokej, bylo by bláznovství vydávat se dál po červené za dobrodružstvím a sjíždíme dolů do Velkých Karlovic.  Celodenní dřina se nám na tachometru opět příliš neodrazila.

Zážitek ze sledování hokeje v místním hotelu čtvrté cenové  je také nepopsatelný! :)

KONEČNĚ FRGÁL            

Když už jsme jednou (a někdo taky poprvé) konečně na tak dálném východě naší země, bylo by škoda skončit jen u Javorníků. Přesouváme se do Dolní Bečvy a vyrážíme vzhůru do hor směr Pustevny.

Bohužel nás na rozcestí dvou cest zláká ta lépe vypadající, tudíž stoupáme trochu špatný kopec. Skrz lesy po cestách necestách a dle rady domorodců se napojujeme na svážnici, která nás dovede k další svážné a po 10m jízdy jsme zhruba tam, kam bychom se dostali po 1km tlačení kol kolmo vzhůru. Na Pustevny přifrčíme v době poobědní, takže rovnou do hotelu, co si ještě drží „hogofogo“ styl z let minulých. S nacpaným pupkem ještě zastavujeme u stánku s frgály, cpeme půlky obřích koláčů od našich batůžků, abychom měli na Radhošti co svačit. 

Jenže tam jsme celkem cobydup, takže odměna v podobě frálu přichází až po sjezdu sjezdovky.

Dál už jen drncáme po červené po kamenech dolů až do Rožnova. Co jsme stoupali půl dne nahoru, máme najeto z kopce dolů a po stezce kolem Bečvy jako nic během chvíle. Blíží se šestá, domů daleko, takže nakládat a zpátky domů!

KEEP IT CLEAN!

Jelikož jsme Telechasníci a Telechasníci podporují projekt Keep it Clean, vozíme s sebou v batůžku pytlíky igelitové, do kterých nalezené odpadky umístíme a v civilizaci posléze vyhodíme!! Protože my chceme, aby to tu u nás zůstalo pěkné!! Takže KEEP IT (ČR, Beskydy, Kotěhůlky...) CLEAN!