3.11.
Velký den. Návštěva agentury Picknz, volání Glenovi a Terezčin pohovor ve velmi luxusním apartmá. V Picknz si nás paní, co jí ukrutně svědil frňák, a která si ho před námi neohrabaně drbala, dala do počítače. Prý se ozve, až vypukne sezóna. Zatím je prý málo slunce a nic nezraje. Glen práci má, máme se ozvat odpoledne (odpoledne nebere telefon).
Terezka a její pohovor na luxusním lodge. Ráno se vyfikla k nevídané kráse. I růžovou elegantní šálu měla (tu zatím nevymáchala v oceánu, který doposud každý den dráždí a provokuje). Na parkovišti jsme pojedli sváteční těstoviny se sýrovou omáčkou a vyrazili směr pohovor. U silnice nás čekala brána (zavřená) a mluvící bedýnka. Paní po zazvonění něco vyblekotala a povídala, ať jedem 15 minut po silnici (zřejmě povídala 25 minut, ale má angličtina z dětské knížky ještě stále není dokonalá). Brána, která je uprostřed divočiny, se sama otevřela. Vjeli jsme na pozemek, který dosahuje velikosti několika stovek hektarů a zabírá asi celý Cape Kidnappers. Mají tu úplně všechno. Hory, řeky, treky, pastviny s ovcemi, krávami, koni a zřejmě i své vlastní kiwi ptáky podle cedulek u cesty. Jde tu jezdit na čtyřkolkách, létat vrtulníkem, hrát golf (golfové hřiště prý patří mezi světových 50 nej),atd. Je to takový skromný hotýlek s decentním pozemkem, na kterém mají i umělé jezero. Po příjezdu k těm pár chatkám na ubytování šla Terezka na pohovor. Já pokračoval v četbě své dětské anglické literatury, ze které mám špatný pocit, protože jí moc nerozumím a je mezi námi děsnej boj. Pak mi nějaký pikolík přišel říct, ať přeparkuju na jiné parkoviště, že bude vyjíždět, tak jsem uposlechl a odjel někam do lesa do kopce. Našel jsem tady lázně. Zaparkoval a šel zase zpátky dolů. Na to mi pikolík zase něco povídal (zřejmě jsem až k láznim jet neměl). Nakonec jsme se dohodli, že jsem to měl dát vedle toho auta, co stálo vedle nás, (asi čte jinou knížku než já, když jsme si tak pěkně rozuměli). No a teď k Terezce. Samozřejmě jí chtějí, protože má bezva zkušenosti s uklizením ze Skotska a má řidičák (uklizečky jezdí mezi domky na golf autech). Pro mě by práce byla až na prosinec. Což je na pytel, když je to sem ukrutně daleko a v okolí žádná jiná práce není a my máme jedno auto, které je zatím našim vším. Takže z toho asi nic nebude. Přespání proběhlo na námi vyzkoušené pláži, kam to jezdí kontrolovat šeredný maur, kterého se už nebojíme a během pár dní bude naším přítelem, protože kontroluje všechny místa, kde nocujeme.
4.11.2010
Velké odhodlání. Vyrazili jsme do Havelocku (příjemná vesnice, která se nám zatím zdá na Zélandu jako nejhezčí na pobyt – malá, bezpečná, klidná, je to kousek k oceánu, jsou tu hory). Začalo obcházení kaváren, restaurací, hospod, pekařství, atd. Nikde nás nechtějí, protože ještě není sezóna, ale až začne, tak prý bude o lidi velký zájem. Vzali si od nás životopisy (které jsme si pracně nechali vytisknout) a snad se někdy ozvou.
Dnes jsme opět procházeli i Hastings a opět jsme zasedli na lavičku na místní pěší zóně u fontány. Velkou zajímavostí tu je fontána, skrz kterou vede železnice. A to je co říct, když tu vlak skoro nejde potkat. Navíc skrz tu fontánu nejezdí žádná lokálka, ale regulérní nákladní vlak s několika desítkami vagónů. Na lavičce sedáváme už druhým dnem. Každý den přijede meziměstský bus s vykulenýma baťůžkářema, každý den projíždí ten bezvadný vlak fontánou, každý den tu projíždí dva bezdomovci na kolech (s helmami a odpruženými vidlicemi) a taky se tu poflakují stejné děti ulice. Zítra to pro kontrolu zase zajdem očíhnout. Taky jsme dnes potkali češku z letadla, ale asi to nebyla ona. Zírali jsme na ni a ona nic. Jen se nás asi bála.
Glen opět nebere telefon, takže ho budeme provolávat i nadále.
Od včera má Egon nový závěs za předníma sedačkama, takže už nemusíme dávat ručníky, aby na nás nebylo vidět. Terezka to moc hezky ušila a já šikovně vypnul mezi stěny našeho Egona. Čili náš vůz opět získal další body navíc.
Testujeme dnes další druh místního vína (dokonce z vinice, kde jsme sháněli práci). Bohužel má špatný uzávěr, který netěsní, tak se bude muset vypít. Víno tu dělají moc dobrý, ale ty uzávěry, to je bída…..
No a zítra? Zítra jdeme obcházet zařízení v Hastings. Pak nás čeká víkend, kdy půjdem buď na horu jménem Te Mata nebo na špičku Cape Kidnappers, kde hnízdí velké množství ptáků (vypadlo mi jméno). Na Cape se může jen za odlivu, protože se jde po pláži. Ten už jsme vyčíhali, takže to nebude problém. Jen se asi klasicky pokazí počasí a budeme sedět doma.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Za komentář moc díky!!