5.-7.11.
I přes to, že jsme úplně na druhým konci celého velkého světa, některé zákony tady fungují úplně stejně jako na polokouli severní (hovno padá od prdele dolů – Tomáškův moudrý příspěvek do mého vyprávění). Zejména zákon schválnosti a ošklivé počasí o víkendu!!
Zaškaredilo se nám tu už v pátek, takže jsme pro jistotu ani nevylezli z Egonka a promrsknuli naši filmotéku, zatímco venku usilovně pršelo.
Pršelo i druhý den ráno, kdy jsme si nastavili budíka na 6:15 (což je na naše vstávací poměry přeukrutně nezvykle brzo), že vstaneme a vyrazíme dobýt Cape Kidnappers, kam se může jen kolem odlivu. No ale jelikož pršelo a my jsme zejména v 6:15 velký fajnovky, mys ten den zůstal nedotčen. Pršet přestalo, tak jsme aspoň vyrazili dobýt Te Mata Peak, tedy vrchol hory Te Mata, která tady ční nad místní sadovou rovinou ohromně majestátně. Podle maorské lidové slovesnosti by to měl být spící náčelník, který na něco čekal, možná na milou, nebo už taky nespal, ale padl vysílením…. Poněkud mi splynulo více historek dohromady.. ale nastuduju a upřesním později. Každopádně je to tam děsně krásný!!! A po celým kopci a přilehlých kopečkách vede moc klikatících se cestiček nahoru a dolů, po skále, po louce, nad propastí, za propastí. Paráda!!! Nám zážitek umocnil vítr fičák fujavec! Chvílema to fičelo tak, že jsme málem ze slavné hory odplachtili do jižních krajin místního polosvěta. Ale nebojte maminky, neodplachtili!!!
Jelikož túristika na kopci nebyla nijak vyčerpávající a moc času nám to nezabralo, jeli jsme zbytek odpoledne strávit na pláž Waimarana, kde jsme z tepla vozu sledovali surfařské snažení dvou mladíků v dáli a tlupy racků přímo před námi. Všichni se tam po těch vlnách klouzali a my jim za oknem odborně radili, jak to správně dělat, páč tomu samozřejmě oba děsně rozumíme…
Dneska v neděli to ráno vypadalo na nedéšť, tudíž jsme se až neskutečně časně vyhrabali z postele a vydali se na Cape Kidnappers (konečně). Podle rady důchodců vegetujících v místním kempu, že výletní traktor vyjíždí půl hodiny před odlivem, a podle času na tabuli, že traktor jede v půl 11, jsem vydedukovala, že by bylo akorát vyrazit v 8. Všude totiž radí, vyjít cca 3-4 hodiny po přílivu. No, abych to neprodlužovala… důchodci se trochu spletli!! Asi po 20ti minutách cesty kamínky po kraji pláže jsme se sešli ještě asi se 6ti dalšími túristy a společně se smáli tomu, kdo byl odvaha a snažil se oběhnout kus skály, kam statečně šplouchaly vlny, a tomu, komu nateklo do bot. Nakonec jsme to s velikým úprkem absolvovali a pokračovali chvíli po šutrech, co nebyly šutry, ale kusy jílu a jiné mazlavé hlíny dál. Tomáškovi šplouchlo trochu do botky, ale dramatická místa jsme nakonec s trochou vzrůša celkem v suchu absolvovali. Abych ještě přiblížila tenhle trek…
Jedná se o cca 20km tam a zpět po pláži pod útesy, který se někdy tyčí až do výšky cca 150m (jsme si tak tipli) a jsou skoro úúúplně kolmý a děsně strmý!! Na konci (skoro) na špičce mysu se musí vyšplhat šílenej krpál a tam na vršíčku na placce hnízdní terejové. Terejové jsou ptáci se žlutou hlavou, co by měli údajně lovit rybky tak, že se střemhlav zapíchnou do vody. (někde jsem to četla a jen doufám, že to nebylo k jinýmu ptactvu). No ale je jich tam mooooooooooooooooooooooc. A hlavně jim nevadí, že si to tam kolem toho jejich sezení štrádují zvídaví turisti a fotí si je na milion způsobů z půl metru).
Jedná se o cca 20km tam a zpět po pláži pod útesy, který se někdy tyčí až do výšky cca 150m (jsme si tak tipli) a jsou skoro úúúplně kolmý a děsně strmý!! Na konci (skoro) na špičce mysu se musí vyšplhat šílenej krpál a tam na vršíčku na placce hnízdní terejové. Terejové jsou ptáci se žlutou hlavou, co by měli údajně lovit rybky tak, že se střemhlav zapíchnou do vody. (někde jsem to četla a jen doufám, že to nebylo k jinýmu ptactvu). No ale je jich tam mooooooooooooooooooooooc. A hlavně jim nevadí, že si to tam kolem toho jejich sezení štrádují zvídaví turisti a fotí si je na milion způsobů z půl metru).
Dorazili jsme mezi prvními, na pláži před námi byly jen dvě stopy dvou už od pohledu nadšených mladíků. (jeden si dokonce tak nadšeně vykračoval, že snad musí mít vykloubený kyčle). A teprve na konci naší cesty jsme se dočetli, v kolik to ten odliv vlastně je… Až v půl 1 (a ne v 11, jak mi tvrdili důchodci). Cestou zpět jsme potkali do kopce soptící důchodce ve slušivých safari kloboučcích a jiné od pohledu „echt“ turistické typy, co je dovezl na dvou valníčcích výletní traktor až pod kopec s ptáky. My měli cestu úplně jak po dálnici. Nastal totiž ten odliv… takže už žádný dobrodrůžo. Hnali jsme jak střely, neb další naší vidinou byla teplá a snad ještě otevřená sprcha v Napier.
Teď už jsme zas vyvoněný a umytý a odfousený a odchlupený a celý krásný!! A jsme na sebe děsně pyšný, jak jsme se i navzdory rozmarům počasí snaživě o tomto víkendu hnuli!!
Už taky bylo na čase!!
Ještě jsem zapomněla napsat, že jsme taky viděli dneska dva tuleně!!!!! Jedinou vadou na kráse tohoto zážitku bylo to, že byly mrtvý, na břeh vyvrhnutý a děsně smrděly!!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Za komentář moc díky!!