21.11.2010 17:47
Víte?? Nevíte?? To je fuk… Kdybych to rozebrala detailů, ještě byste si prý mysleli o Tomovi, že je prasák, tak radši ne..
No ale to nic nemění na tom, že zas přišel víkend a zas je hnusně!!! A to jsme měli víkend dokonce třídenní prodloužený. Natěšeni, že podnikneme nějaké to dobrodrůžo, jsme dokonce zakoupili topo mapu místní oblasti a příručku o Kaweka forestu s popisem všech možných podniknutelných treků. Zároveň jsme se paní v uniformě vládní organizace na ochranu životního prostředí, která se o veškerou zdejší přírodu a její cesty a túristiku stará, (ta organizace, ne ta paní), zeptali, jaképak bude o víkendu počasí… I vytiskla nám předpověď… V sobotu poo se to mělo začít kazit a začít pršet a pršet až do středy. Takže žádná hitparáda, zejména ne na nějaký výlet kolem Kaweka J hory, která měří 1752m. V Napier u lázní jsme na parkovišťátku zbaštili celou vaničku jahod, co jsme si zakoupili spolu s čerstvou domácí zmrzlinou, potkali jsme tam některé nám již známé obytné vozy a jejich majitele. Jedni si dokonce natáhli od auta k blízko stojícímu stromu šňůru a vyvěsili velké prádlo, chlapec vedle nás si zas vyndal asi 10kg plynovou bombu a do dřeva zadělaný vařík… I my jsme vyndali naše krásné židličky, usmažili vajíčka a odjeli někam pryč!
Přes hory a doly a kopce a údolí a zase kopec a pak ještě jeden velikej kopec a nakopec ooobr skopec jsme dojeli na Waipatiki beach, písečnou pláž z obou stran ohraničenou dvěma útesy. Byl pažák! Ale jelikož jsem si až v tu chvíli vzpomněla na naši 30ti stupňovou kamarádku Niveu, jak se asi má na tom traktoru u Chrise na farmě, kde jsem ji postavila, abych mohla odklízet ořezané borové větve, znamenalo to, že se žádná významná opalovačka konat nebude, neb by nás to dost opeklo.
Jelikož se na Waipatiki nocovat nedá, vydali jsme se o kus dál a dojeli na čupr parkovišťátko před White Pine rezervací (rezervace bílé borovice, neboli stromu kahikatea po domorodsky). Tam jsou obří stromy až do nebe!!
Mrkněte na fota, neb jsme tam zdokumentovali, jak jsme pojídali jednu z domorodých kulinářských specialit. Ne nejsme prasata, jen jsme to chtěli zkusit jako domorodci a naložit si špagety z konzervy na multizrníčkový molitan (toastový chléb). Postupovali jsme přesně dle návodu na konzervě Watties (to je prosím značka Heinz po zélandsku) a bylo to, jak bych to jen popsala…. No asi jako rozvařený kraťoučký špagety v oranžový rajčatový omáčce na zrníčkovým molitanu. Takže mňami!!! A to oni tady takhle baští taky fazole v rajčatový omáčce na toasťáku a ještě se tím chlubí, že to musí každý turista vyzkoušet!! Tak tato kombinace nás zas tak neuchvátila!!
Přes hory a doly a kopce a údolí a zase kopec a pak ještě jeden velikej kopec a nakopec ooobr skopec jsme dojeli na Waipatiki beach, písečnou pláž z obou stran ohraničenou dvěma útesy. Byl pažák! Ale jelikož jsem si až v tu chvíli vzpomněla na naši 30ti stupňovou kamarádku Niveu, jak se asi má na tom traktoru u Chrise na farmě, kde jsem ji postavila, abych mohla odklízet ořezané borové větve, znamenalo to, že se žádná významná opalovačka konat nebude, neb by nás to dost opeklo.
Jelikož se na Waipatiki nocovat nedá, vydali jsme se o kus dál a dojeli na čupr parkovišťátko před White Pine rezervací (rezervace bílé borovice, neboli stromu kahikatea po domorodsky). Tam jsou obří stromy až do nebe!!
Mrkněte na fota, neb jsme tam zdokumentovali, jak jsme pojídali jednu z domorodých kulinářských specialit. Ne nejsme prasata, jen jsme to chtěli zkusit jako domorodci a naložit si špagety z konzervy na multizrníčkový molitan (toastový chléb). Postupovali jsme přesně dle návodu na konzervě Watties (to je prosím značka Heinz po zélandsku) a bylo to, jak bych to jen popsala…. No asi jako rozvařený kraťoučký špagety v oranžový rajčatový omáčce na zrníčkovým molitanu. Takže mňami!!! A to oni tady takhle baští taky fazole v rajčatový omáčce na toasťáku a ještě se tím chlubí, že to musí každý turista vyzkoušet!! Tak tato kombinace nás zas tak neuchvátila!!
V sobotu jsme si parčík prošli nenáročnou procházkou a pofotili ty stromiska. Fakt jsou některý veliký a hlavně mohutný. Všude kolem visely pokroucený větývky a bylo to skoro celý strašidelný. Ono i ty kahikatey byly pokroucený. Podle mě se v stromově dětství pokroutilo pár šlahounů a ty pak sílily a rostly, až z toho vyrostlo toto!! Jeden zélandský manželský pár tam zrovna venčil svou mezinárodní návštěvu kdesi z Indie, tak se na nás taky hned nadšeně vrhnul a začal nám vyprávět o stromech, o parku, o Zélandu…. Evidentně byli na svůj kout světa hrdi a byli děsně rádi, že jsme se tam přijeli juknout. Pán na své mladé indické návštěvníky volal, že jsme přijeli až z Československa, co už vlastně dávno není Československem ale Českou republikou!!!
Krásně proflákané odpoledne jsme strávili mezi jezerem a jezírkem o kousek dál na židličkách za Egonkem a bylo nám fajn. Kolem se klubali kopce a kopčiska a informační tabule nabízela asi 4 možné výletky a výšlapky kolem. My lenoši jsme odložili túru na stolovou horu na dnešek, na neděli. No…. Škoda jen, že se ráno asi po 7mé hodině ranní spustila průtrž a jen s malými přestávkami, kdy pršelo pouze normálně, se ještě nezastavila!!!!
Jak to vypadá s naší další pracovní činností zatím nemáme zdání. V pátek ten chuligán Glen zase prostě nebral telefony (podle mě nás má uložená jako „nebrat“) a tak jsem opět konverzovala s jeho hlasovou schránkou. A myslíte, že se ozval??¨
I když, jestli bude takhle lejt i zítra, asi by to na žádnou práci stejně nebylo. Tak se aspoň zajedem vykoupat a pro kamarádku Niveu, aby se jí tam po nás nestýskalo.
Jinak za recepisy na los nudlos děkujeme a děkujeme i těm, co se bojí své příspěvky veřejně zveřejnit na našich stránkách a posílají je jen mailem. Budeme průběžně testovat a výsledek našeho snažení a vaření a hlavně šmaku slavnostně oznámíme, až přijde slavnostní čas!!
Jo a ještě taky máme další poznatek: Kiwáci (tedy jako domorodí zélanďané) velmi dbají na obnovu zdejších lesů a jen co vykácí kus pralesa, zasadí les nový (monokulturnatě jehličnatý). To je príma. Podle našich čerstvě nabytých zkušeností s praktičností a vynalézavostní místních lidí soudíme, že to probíhá asi tak…. Přijde jeden chytrák, zahloubá se, vezme mapu, na vykácenou plochu narýsuje rovnoběžné čáry. Přijde další, ten se nad tím ještě s dalšími vědátory důkladně zamyslí… Pak si pozvou zřejmě černou sílu, každý dostane řádek a je vyslán přes hory a doly, ale hlavně rovnoběžně!!! Výsledkem pak je pruhovaný les, kde spojením všech jehličnanů dostaneme pravidelnou čtvercovou síť. Usoudili jsme, že jim tu ještě asi nezavlál žádný pořádný poryv, co by ukázala, jak nepraktické toto přirozeně do přírody se hodící estetické dílo bylo.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Za komentář moc díky!!