"Co třeba na Kokořínsko, tam už jsme dlouho nebyli," navrhl Tom. "Tak jo, mám tam něco našlýho", odvětila jsem já a jala se sypat esa z rukávu, resp. ze složky "výlety" na mapách.cz. "Akorát to teda není plánovaný jako kočárfriendly, tak uvidíme, jak to půjde, nebo?" "Jooo, to dáme..." Tak jsme jeli.
Hned jako první výzva se ukázalo parkování, trochu jsme pojezdili vesničkou Zakšín semotámo a tamosémo, až jsme vzali zavděk pláckem u kontejnerů. Naložili se do kočáru a vyrazili směle po červené. Značky vypadaly, jakoby jim právě zaschla barva. Nějaká poctivý značkař z KČT značil dokonce tak poctivě, že vyšvihnul značení i do houští a to takových nevídaných rozměrů, že by ho snad nepřehlédl ani slepý (ten by si o něj patrně rozbil hlavu). Nicméně po pár stech metrech ta nově namalovaná značka mizela v neprostupném houští. Prodírat se tím kočárem, aby všechny krvelačné malé černé bestie jménem klíště popadali dovnitř a následně se zakousli i do nás, se nám nechtělo (ano, jsme v tomto ohledu poněkud cimprlíny). Proto jsme to otočili, Tom znovu překonal s kočárkem padlý strom přes cestu, a jali jsme to zkusit cestou vedlejší. I ta se záhy zdála býti poněkud neprostupná a vedle se znovu objevující červená zas nesmyslně stoupala úbočím kopce strmou pěšinkou, aby vzápětí zase klesla dolů, proto jsme se pochlapili a houští překonali. Ano, než došlo k tomuto hrdinskému a udatnému počinu, zvažovali jsme chvíli, že se na to taky můžem rovnou vyprdnout a popojet jinam, ale nakonec přece jen dobrodružnější duch zvítězil a my šli dál. Stoupáním do kopce jsme brzy dorazili ke skalnímu hradu Pustý zámek. Až na to, že jsme měli na sobě kraťasy, bylo to učiněné "dežavý" našeho novoročního výletu na Kozlov (čtěte zde).
To místo bylo Kozlovu hooodně podobné. Skály, skalní stěny, úzké chodbičky, labyrinty a nahoře zbytky (teda spíš jen díra a jeskyně) dávného hrádku. Nahoru jsme se šli podívat jen my s Tomem, neb to byla celkem horolezčina úzkou chodbičkou na dlouhý krok a nahoře se musely překračovat i "propasti" :)
 |
Pokračovali jsme dál a vzápětí jsme udělali radost dvěma cyklistům, kteří si mysleli, že jsou blázni, když vyrazili na takovou trasu, kde musí snést svá kola po nakloněném žebříku, se dost uklidnili poté, co pod tím žebříkem potkali nás a kočár! Ale ani jsme nemuseli odmontovávat nic z kočáru (jako třeba kola, abychom se někam vešli), já ho čapla vepředu za kolo, Tom vzadu za řidítka a bylo. Následovaly ještě kamenné schůdky, ale ty Tom vyběhl sám, ani nevím jak. Na vyhlídce Rač jsme hodili kochandu a dali oběd, Tomáš před tím vyšvihnul cirkusácké číslo, kterak zdolat skály s kočárem, Matějovi jsme vysápla klíšťáka a jelo se dál.
Zkontrolovali jsme, kolik je vody ve skalní studánce (nic) a přibrzdili až u jeskyně Bivak. V jeskyni jsem ještě nekojila a Filip z toho byl taky celkem uchvácen. Od přístřešku Panenský hřeben jsme se spustili turisticky neznačenou cestou dolů zpět směrem k auto. Překonali jsme houští, spadlý kus skály, popadané stromy a byli celkem rádi, že ta obří louka, kterou jsme závěrem museli překonat, už byla posekaná a zabalíkovaná. Jinak by naše fooobie z klíšťaty zamořeného houští dostala asi ještě dramatičtější ráz! :) Takhle to bylo celé letně poetické...
Celou dobu jsem přemýšlela, kde je ta hranice, kdy se dá výlet označit jako pro kočárek nevhodný... Tak snad se mě na to nikdo ptát nebude!
PRAKTICKÉ OKÉNKO
_______________________________________________________________________
délka - dle map 7,5km, nám reálně ukazovaly hodinky cca 10 :)
kočárek - asi neee :)
mapa - tady
Žádné komentáře:
Okomentovat
Za komentář moc díky!!