TENKRÁT NA NZ: Tak co je nového??

30. – 31.10.

Víkend v oblasti Hawkey’s Bay vypadal nadějně. Jen to počasí zklamalo a ranní probuzení v našem novém domově u majáku bylo pěkně deštivý. By tam ani kočkopsa nevyhnal. No, ale nejsme žádný zdechliny a vyrazili jsme po stopách kešek. V plánu jich bylo asi 15, z čehož jsme jich našli 12. Dvě už jsme nestihli dojet a jedna byla moc daleko od silnice a venku začínaly padat trakaře nebo co to bylo. Každopádně při lovu kešek jsme potkali několik zajímavých a jěště o něco zajímavějších míst. Tak například Chinese Gardens (S39°37.919’, E176°50.727’), která je v Hastings v krásném parku. Je tu plno čínských domečků, kytiček, stromečků a mostů. Další zajímavostí je Otatara Park Historic Reserve (S39°32.993’, E176°49.789’).

Tento park leží za městem Napier ve směru na Waiohiki. Normálně bychom o tom asi neměli ani tucha, ale díky kešce jsme se sem dostali. Je to původní Maorské opevnění z dob, kdy jsme ještě nebyli na světě (zhruba tak nějak by ten datum mohl být). Jsou tady ještě dřevěné palisády a zbytky věže. Všude okolo po kopci samozřejmě běhají svetry Merino. Jeden krásný se zatoulal mimo ohradu a byl z nás dostatečně vyděšený a zběsile pobíhal a poskakoval (zřejmě tušil pokárání za opuštění ohrady).

Po keškování jsme začli vyhledávat nový domov na dnešní noc. Stalo se jím chráněné nocležiště pro karavany se svým odpadem (to my jsme taky - haháá). Výhled z postele přímo na oceán, který se nám značně rozbouřil. V noci trochu zima (prozíravě jsme odpoledne zabalili po 5 dnech odříkání náhradní spacák, který by nás mohl zahřát. Ovšem přišel na řadu zimní spací úbor (na letní to dnes opravdu není) a hnedle byl spánek spokojenější.

Terezčina malá vložka do Tomáškova vyprávění: Pokud je řeč o úborech, ráda bych podotkla, že jakožto král úborů je Tom přímo přeborníkem!! (důvěrně ho nazývám Úborníčkem). Kromě spacího úboru letního a zimního také vlastní samozřejmě úbor venkovní, ale zejména úbor domácí, do kterého se poctivě po příchodu „domů“ obléká!!!!!

31.10.

Probuzeni silným deštěm, větrem a již zmíněnou zimou. Den stráven nicneděláním a válením se v Egonovi. Odpoledne se vyčasilo tak jsme vygruntovali, upravili matraci, aby nám ta potvora furt nejezdila dopředu, navařili fazole s těstovinou, kukuřicí, solí a pepřem. Jako dezert byl podáván červenořepový salát ve sladkokyselém nálevu, podávaný za čerstva z plechovky (značkové). Před večerem dojelo vozidlo Security, ze kterého vylezl něco jako Tarzan, bezdomovec, černočerný Maur s obrovským černým pačesem a celý mohutně potetovaný a ověšený piercingem. Na jeho otázku, zda tu budeme spát, jsme radši řekli, že ne a tak spokojeně odešel. Zřejmě si jen dělal evidenci kolik aut na odpočívadle spí (maximum jsou 2 za sebou jdoucí noci), ale při pohledu na něj, bych i Terezku prodal zadarmo a přiznal vlastní boty. Posunuli jsme se 5 km směrem k Napier a přespali na jiném chráněném parkovišti. Po cestě na toto místo jsme potkali obří karavan, který za sebou táhl natěsno dodávku, tak jsme si říkali, že asi nějaká porucha. Jenže na námi obývané parkoviště dojel jiný velký karavan, který přitáhl džípa. K velkému překvapení se džípovy zadní světla při brždění chovaly jako světla karavanu. A to v džípu nikdo neseděl. Prohlédli jsme celý konvoj a zjistili jsme, že džíp je přidělaný na oji ke karavanu a je připojen zásuvkou jako vozejk. Takže lidé vyrážející za cestováním si na Novém Zélandu tahají sebou ještě jedno malé vozidlo na malé výlety (chápu, některé karavany jsou pekelně velký). O všem bude vypovídat fotka v galerii.

Náš Egonek ovšem také vlastní tažné zařízení, takže uvažujeme o něčem podobném…. Třeba šlapací autíčko do závěsu?? Nebo kindertatru??

1.11.

Přesun do Napier, kde jsme dali již naší třetí zélandskou sprchu za dolar (nepočítám tu naší solární ve voze). Poté přesun do námi hojně navštěvovaného Vodafonu se zlobivým modemem (internet frčí, smsky na zjištění stavu volných bajtíků se odesílají, ale stav s volnými daty nepřichází – problém řešen už minulý týden a i ÍTÝ technik z Dworkina s tím nic nezmůže). Ve Vodafonu začínáme mít oba obsluhující za kamarády, protože tu jsme už asi počtvrté. Chris telefonuje na podporu jako divej a ani podpora na potvoru nic neví. Trávíme zde 1,5 hodiny. Poté nám vše přehráli na novou simku a výsledek byl stejný. Potvora podpora si bere na nás telefonní číslo a ozve se. Podpora se jak na potvoru ozvala, když jsme nakupovali. Ale vše dobře dopadlo a smsky už k nám lítají. Dalším velkým zážitkem bylo praní prádla. Našli jsme veřejnou prádelnu, kde jsme po 32 minutách a 4 dolarech měli vypráno. Sušička je taky za 4$, takže prádlo sušíme po Egonovi. K normální šňůře, na které sušíme ručníky jsme vyvázali mezi všechna madla ve vozidle i smyce, co máme na hory. Je to takový malý provazolam, ale prádlo se suší jako prd. Noc bude trávena na pláži (kde je opět karavan s džípem). Chtěli jsme až na hranu, která je nad šikmou pláží k oceánu, ale je tu dost měkký štěrk, ve kterém jsme málem Egona zahrabali. Díky silným pažím a citu v noze jsme ho ze štěrkové pasti dostali i bez pomoci místních traktorů. Takže stojíme o kus dál, samozřejmě s výhledem na vlny na vyvýšené plošině s pevným podkladem.

Aby byl Egon po včerejším úklidu ještě zajímavější, tak Terezka ušila odkládací kapsu na věci, které tu válíme(čti „bordel“). A další novinkou bude ušitý závěs za zadní sedadla, abychom tam večer nemuseli dávat pořád ručníky, ať na nás není vidět. Egon tím získává další hvězdičku v luxusu bydlení.

Zajímavostí místa, kde zrovna teď bydlíme, je výskyt vlaků - jelikož jich na Zélandu jezdí asi jako v Čechách parníků. Dnes jsem viděli již celý dva. Na Zélandu už celkem 3!

Terezčiny postřehy k minulým dnům:

Vánoce jsou za dveřmi, takže jak vypadá takový vánoční boom na NZ? Ve výloze s obříma vánočníma hvězdama a stromečkama stojí figuríny v kraťasech a tílkách!

Nevím, jestli k Vánocům, nebo prostě jen tak, ale mají tady kolču s příchutí vanilky, tak jsme ji koštli… a dobrý!

První vlaštovka, co se týče práce… Jsem pozvaná na pohovor na pozici…. (ólalá pro velkou změnu) housekeeper (tedy prostě a jednoduše řečeno uklízečka) do luxusního ubytovacího zařízení s lázněma. (v originálu „lodge“… ale jak to popsat po česku, těžko říct). Tak to tam omrknu a pak to zvážíme, jestli počkat ještě pár dní na jablka, nebo se zas vrhnout po záchodový štětce!

A víc mě dneska právě teďka nenapadá!

Jo teda, ten kapsář, co jsem zplodila, je děsně parádní(musím si ho pochválit!!). A Tom ho děsně parádně přimontoval, takže to tu máme děsně krásný!!