TENKRÁT NA NZ - Cestovní zpravodajství

18.10.2010

Hledáme wifi

Tak pozor!! Právě jedeme naším Egonkem divu rychlostí směr město Tauranga v oblasti Bay of Plenty, kde doufáme, že narazíme na nějaký ten internét. Včera jsme naivně zastavili u KFC (protože Life tastes great), ale celé to tam bylo poněkud zastaralejšího ražení, takže po internetu ani vidu ani slechu. Asi jsme maličko namlsaní z Čech.. No tak uvidíme.

Mezitím ale z jiného sudu. Dneska jsme nocovali v městečku Waihi, kdysi centru zlaté horečky na Zélandu. Zaparkovali jsme Egonka u záchodů s mluvícím pánem, které po uzamknutí začali vyhrávat klavírní skladby. Kromě záchodů tam ještě taky bylo jezírko s leknínama, spoustou bójek a asi svítícím parníkem uprostřed, či co to bylo!!

Co se týče téma záchody, musím se o tom prostě zmínit. Tady jsou všude veřejné záchodky. V každým parku, na skoro každým větším odpočívadle s lavičkama. Všude jsou, všude je toaleťák a všude jsou zadarmo! Takže paráda!! Vždycky se u nich dá zastavit na kochačku a občerstvovandu, jen někdy se dá nocovat.

Momentálně řešíme malý vědecký problém. A to, jestli přeškrtlý stan na značce a nápisem NO CAMPING znamená i zákaz zaparkování káry přes noc. Někde totiž k přeškrtnutému stanu přibude i přeškrtnutý karavan… A teď, babo, raď!! Je stan povšechný znak a značka karavanu jen zdůraznění pro blbce, nebo to mají rozdělené!! Asi se budeme muset někde poptat!!

Už vjíždíme do Bay of Plenty, takže se kolem nás začínají rojit sady a ubývají pastviny s ovcemi a terénkrávami! I když ty asi budou vždycky všude, možná jen v menším množství. Chceme juknout na ten net, abychom očíhli nabídky práce a pak začnem asi dům od domu: „Dobrý den, tak jsme tady, nějaká práce by nebyla??“

Další poznatek: Strašně často potkáváme na silnici dravce nacpávající si břuch nějakou kořistí, co buď sami ulovili, nebo ji auto přejelo… Už jsme takhle natrefili asi na 4 a jeden se kvůli přejetýmu syslosvišťoveverkovi nechal málem přejet! 

Tom právě odhalil tajemství tajemného větráku!! 

Projíždíme pravou zatáčku… (tento zápisek je totiž autentický komentář naší cesty… notebook se mi klepe na klíně, dobíjí se v přeměňovači). Jo zatáčky…. Už chápeme atraktivitu Novozélandské rally. To, co jsme včera s Egonem absolvovali přes hory a doly a zase hory s dolama, to byla divočina. Zatáčka vlevo, vpravo, vlevo, vpravo, džungle všude kolem, šotolina, asfalt, šotolina, šotolina, šotolina, asfalt… Na jednom kopci nám z toho všeho Egonek trošku začal vařit.(teď už víme, že se nám dělala dííírka v trubičce) 

Ale Egonka musíme pochválit, včera jsme zas tankovali a Egonek i přes ty kopce velekopce udržel spotřebu 8,4!!!!! Což je na automatického cvalíka dieseláka docela super, ne??? 

Právě jsme v Betlémě… dudlaj, dudlaj, dudlajdaaaa!!!!

Večerní relace… jak to všechno dopadlo 

Tak už ležíme zahrabošení v postýlce v Egonovi v městečku Te Puke hlavním městě kivi (ovoce). Jak to dopadlo s wifi?? Nenašli jsme. Tady prostě asi volnou wifi zdarma ke kafi nebo hamburgeru nevedou. Proběhli jsme celé město Tauranga, optali se i na informacích a jediný dostupný internet byl v knihovně a backpackeru (ubytovně) na počítačích místních. A odmítalo nám to připojit harddisk, kam jsme nahráli všechny naše zápisky, takže smolík. Informační nášup bude někdy jindy. Jo a ještě to stálo 4dolary!! 

Taky nám dneska vytryskala všechna chladící tekutina a pak skoro všechna voda, co jsme místo ní dolili (1,5l) dírou v nějaký hadičce…. (Terezčina verze) 

Taky nám dneska začala unikat voda z chlazení. Byla zjištěna díra v tlakové hadici. Kterou nám vytryskalo značné množství kapaliny. Jako prozatímní a jediné opravárenské řešení bylo zvoleno použití naší úžasné „daktejpy“ na nouzové dojetí do servisu, kde nám hadici vyměnili a dolili nám uniklou chladící kapalinu (Tomova verze) 

Daktejpa se nafoukla a my v servisu zaplatili děsnej peníz. Ale zase jsme díky ní přežili a nevystříkalo se všechno (hnusně zelená voda) 

Po výměně hadičky jsme vyrazili směrem za Te Puke, abychom obhlídli místa ,kde se budem ptát po práci. Chvíli jsme pak na pláži pozorovali kitery. Při další zastávce jsem se pokoušeli vyfotit plachtící racky. Terezka se do toho tak vehementně hrnula z našeho vozu, že to jednoho kolem letícího racka tak urazilo, že neváhal, zamířil a poslal ku Terezce jedno krásně mířené hovno. Terezka ovšem nezaváhala a stihla se přivřít v autě. Hovno trefilo pouze sloupek a sedačku. (teď okem pozorovatele: třesk, plesk, řev, smrad) 

No prostě ten chuligán racek si to nade mnou plachtil, já mířila fotoaparát a najednou vidím ten hovňajs, jak si to po větru plachtí přímo proti mně!!! A jemu to přišlo vtipný!!! (jako Tomovi!!! )

Oni ti rackové jsou celkově havěť chuligánská. Když jsme se včera promenádovali po pláži a za přílivu se snažili objevit bazénky horké vody, co jsou k dosažení jen za odlivu, začali na nás útočit nejdřív jeden, pak dva, tři rackové. Nalétávali na nás jak bláznivý a málem nám zobáčkem pročechrali účesy!!