26.10.2010
Stále nemáme IRD číslo, tedy stále nemá cenu hledat práci. (To jen tak pro rekapitulaci)
Proto jsme se usídlili v městečku Rotorua, kde síra smrdí na každým kroku. A od posledního zpravodajství jsme už změnili dvě místa bydliště, ale při posledním jsme si dost polepšili… ale to až později…
Abychom taky něco dělali, vyhledali jsme si v okolí značený trek (každou cestu, co někam vede, ale co i třeba nikam nevede a co se zdá významná tady označují honosným názvem trek) a vydali se na špacír. Cesta vedla pralesem a džunglí podél jezera, co vypadalo jako azurová riviéra v Sánt Tropééé, nebo Chorvatsku. Jenže zas tak kochacích příležitostí nebylo, takže jsme si to štrádovali lesem nelesem, kolem liány, před liánou, za kapradinou… a furt dál. Trošku nůďo, ale vzhledem k tomu, že jsme ještě nikdy pralesem (nebo teda něčím, co vypadá jako prales, jak si ho představujeme) nešli, tak nám to až tak zas moc neva. A aspoň jsme se taky trochu hnuli. Hloupý bylo, že jsme museli stejnou cestou stejným pralesem, který se ale kupodivu jevil úplně jinak, zase zpět. Ale otočným bodem byla malá plážička s bílýma lávovýma kamínkama, která byla moc hezká. Celkem jsme naťapali asi 20km a musíme se teda přiznat, docela nás to zmohlo.
Na druhý den, abychom kompenzovali to naše fyzické snažení, jsme raději neopustili našeho Egonka až do pozdních odpoledních hodin. S otevřeným kufrem vzadu jsme si lenošili a pozorovali cvrkot na břehu jezera Rotorua, kde jsme byli ubydlení. Všude samá husa, černá kachna, pták nakopávač (slípka Popuka, jak už díky Martínkovi víme) a samozřejmě rackové a turisti. Pořád bylo na co koukat. Ještě předtím jsem při slavnostním pokusu o palačinky na našem vařiči poněkud roztavila plastové vidličky, co jsem se to s nima snažila otáčet, ale po dlouhém a zuřivém boji s nesmažícím vařičem se něco i opeklo a my se přeukrutně nacpali. Takže se prostě nedalo s takhle plnýma břuchama někam vyrážet. Když už jsme konečně vyrazili – za internetem do Starbucks – bylo poněkud pozdě, takže z námi dvou zakoupených hodin na netu jsme mohli využít jen jednu, za kterou jsme toho skoro vůbec nic nestihli a dost nás to otrávilo. Náladu jsme si zlepšili nákupem dvou kempinkových židlí (čím jsme rapidně zvýšili kvalitu našeho bydla a života zde) a lítacího talíře (čímž jsme se zase dostatečně zabavili, než jsme naše pohyby zkoordinovali tak, abychom za každým hodem neběhali sem a tam).
Místo pro nocleh jsme našli nové. Malé parkovišťátko u přeukrutně veliký travnatý plochy v odlehlejší části místního „Vládního parku“ (Government Park), kde kromě nás večer zastavil jen jeden osobák za účelem sexuálních hrátek a pak zase jel… (my jsme z obav, jestli to nejsou chuligáni, všechno pozorovali zadními okýnky, takže jsme byli dost v obraze, co se u sousedů děje :) … Měli si zastavit někde jinde, než metr od nás!! Krom toho, že jsme si k bydlení pořídili i obří zahradu, zprovoznili jsme si i koupelnu s naší solární sprchou, kterou máme přes den na palubovce (válí se tam v zatáčkách ze strany na stranu), jsme se za Egonem schovaní dokonce i teplou vodou a mýdlem umyli!!!
Jestli čekáte, že jsme v neděli něco velikého podnikali, tak marně!! Ráno jsme vyndali naše nová křesílka (takový ty klasický plátěný s pérama – já mám žlutý, Tom zelený – byly v akci za 10$ jedno!!) a s noblesou posnídali!! Vlastně bych nám křivdila… přeorganizovali jsme celý náš majetek v autě a přeskládali to tam, aby se nám tam všechno pěkně vešlo a aby k tomu byl praktičtější přístup než doposud!! To byla záslužná činnost! Do oběda jsme poletovali po trávě a trénovali s talířem. Výsledkem bylo, že jsme to občas už i hodili rovně!! S poukázkou na net jsme se vypravili před Sturbucks, kde jsme na lavičce ulovili zaplacený net a ani to kafe jsme si koupit nemuseli.
Ještě jsem zapomněla říct, že tady byl děsnej pařák, že jsme si i ten opalovací krém zašli koupit, páč tady to sluníčko fakt pálí jak divý. Koupili jsme si 30+, páč tu nic menšího nemají a poctivě se mažem!!!
Jo a pták nakopávač, tedy slípka Popuka, je pěknej bufeťák!!! Hrabe tady v kontejneru, vyhází polovinu odpadků a pak s ukořistěným mikroteňákem v zobáku prchá přes golfový hřiště, co mu jeho obří nohy stačí!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Za komentář moc díky!!