VELIKONOCE U DUNAJE - DUNAJSKÁ CYKLOSTEZKA

Poprvé u Dunaje.... 

... jsem byla před 12ti lety. Kdyby mi někdo tenkrát řekl, že tam pojedu ještě jednou, asi bych mu i věřila. Sic bych z toho neoplývala až tak velikým nadšením, ale jo... Kdyby mi někdo řekl, že tam pojedu ještě 9krát a že to tam začnu mít dokonce ráda asi tak po 4tém zájezdu, to bych si asi klepala na čelo. A kdyby mi někdo řekl, že až tam pojedu po desáté, bude to dobrovolně z vlastní vůle a zadarmo (tedy bez průvodcovského honoráře), myslela bych si o dotyčném něco o padání z višně na znak.

Inu, asi stárnu, nebo co.

Avšak zpět po obšírném úvodu, který jsem si prostě nemohla odpustit, k výletu k modrému Dunaji.

Dlouhý velikonoční víkend si žádal být využit. Podle toho, jak vypadaly hory naposledy, co jsme tam byli, usoudili jsme, že bychom toho o Velikonocích asi už moc nenaskialpovali. Zameřili jsme tudíž náš sportovní zájem letním směrem. (jak jsme se, co se týče sněhu, zmýlili...) Přišel tak nápad (viz obšírný úvod - můj) na jarní cyklorozjezd u Dunaje. Rovinka, nekonečné kilometry, co s kočárem za zády, nebudou až tak tvrdé.

Vzhledem k předpovědi, která právě slibovala spíš sníh než slunce a teplo, jsme se raději rozšoupli a zaplatili si tři noci v penzionu. V autě by nám pod předním sklem Matěj možná trochu omrzl. A co si budeme nalhávat... asi i nám by posezení před autem v tom sychravém "vlezlu" taky nebylo až tak po chuti. Ceny (pro nás kempových cen zvyklé) nebyly zrovna žádná levnota, ale penzionek, kam jsme se upíchli byl super! (Gästehaus Wachau)

Údolím Wachau

Dunajská se standardně jezdí jedním směrem a po proudu. Asi nejklasičtější varianta je z Pasova do Vídně. Vzhledem k tomu, že jsme si putovní logistikou nakonec nechtěli komplikovat svátky a taky vzhledem k vysokým cenám za ubytování, upíchli jsme se na celý pobyt na jednom místě. Výlety tudíž musely být okružní. A podél řeky není nic snazšího než po jednom břehu tam, po druhém zpět.

Na první den předpověď slibovala asi nejhezčeji, tak jsme se přizpůsobili a zvolili asi nejhezčí pasáž z celého dunajského putování - vinařskou oblast a údolí Wachau. Dle jakýchsi nepodložených tvrzení by mělo být jedním z pěti nejkrásnějších údolí na světě vůbec. 

Vystartovali jsme tedy z naší vsi Lebersdorf po proudu řeky a za chvíli už jsme přes řeku po pravé straně míjeli kláštěr v Melku. Pro mě je to takový strážce Wachau. Pár kilometrů na to se totiž po loukách kolem stezky začnou objevovat meruňkové sady a pak už i vinice, které se snaživě šplhají až na vršky všech okolních kopečků, co k vinařství využít jdou. Vesničky se sklípky, kostelíky, stylovými restauracemi a barevnými domečky střídají jedna druhou.

 

Willendorfská Venuše

Spitz

 

Největší perlou je podle mě vesnička Dürnstein se svou modrou barokní věží kláštera a hradem na skále nad vesničkou, kde dle pověsti býval vězněn král Richard Lví srdce. Byl zajat na své zpáteční cestě z křížové výpravy i přesto, že byl přestrojen za poutníka. Údajně ho prozdradilo jeho vznešené vystupování a pečetní prsten. Legenda praví, že ho objevil jeho přítel pěvec Blondel, jenž se toulal krajem a hledal svého krále. Zpíval si píseň, kterou znali s Richardem jen oni dva. Když ho uvězněný Richard zaslechl, přidal se k němu svým zpěvem. Blondel nemeškal a přivedl pomoc.

Kdo nechvátá, nebo nemá za kolem připojený kočár s dítkem, ten ať si kolo zaparkuje pod schody vedoucími k hradu a vyběhne se tam podívat. Třeba zaslechne ve větru Richardovu píseň, nebo se aspoň pokochá parádním výhledem na Dürnstein a kolem tekoucí Dunaj.

My jsme nastoupili s naším cyklospřežením na malou kocábku a nechali se převzt na druhu stranu, protože jet až na most před Krems se nám nechtělo. Matěje plavba po Dunaji příliš nevyvedla z míry, zato jeho rodičové chytali trochu paniku, když se kocábka znatelně naklonila na jednu stranu a její náklon byl soustavně umocňován silou tekoucího Dunaje. Ve zdraví jsme to však všichni přežili a mohli si dát na druhé straně na hřišti malou protahovací pauzu.

Po druhém břehu jsem Wachau nikdy nejela, takže sic po desáté u Dunaje, ale poprvé na  pravém břehu. A nebylo to tam špatný. Všechny ty vesničky a nad nimi bezpočet vinic se krásně vystavují v celé své kráse nad řekou a člověk se tak kochá celou dobu, co zběsile šlape "do kopce" (v našem případě).

 

 

St.Michael

Burgruine Aggstein

Schönbühel

Ještě než jsme se vrátili k penzionu na druhý břeh, omrkli jsme historický Melk, jemuž vévodí obrovský klášter, který ční nad řekou a ve kterém se odehrávalo dílo Humberta Eca Ve jménu růže. Nás (barbary) však víc než barokní skvost zajímala kávička a dortík :)

Celý výlet měřil cca 77km. Mapička tu: Mapa - údolí Wachau 

Niebelungengau, Strudengau

V neděli se nenabízela jiná varianta než začít výlet proti proudu a vyrazit tak směrem na Persenbeug, Grein, Linz, Pasov... Ale to bychom už byli moc daleko. My dofrčeli proti větru do Persenbeugu, kde jsme se chvíli rozhodovali, co s načatým výletem. Varianty byly dvě. Přejet most a jet zpět, nebo se hecnout a proti silnému větru jet ještě o 20km dál do Greinu, kde je další most, a doufat, že se k vichru nepřidá ještě lijavec šplouchavec.

Na déšť to zatím nevypadalo, takže co bychom dělali odpo na penzionu, jeli jsme dál. Snažila jsem se dělat Tomovi, co táhl kočár větrolam, a on se za mě snažil schovat, aby si aspoň trošku odpočinul a využil jízdy v háku. Jenže pak stezka přešla v pruh pro cyklisty na silnici, takže jsme se raději vyměnili, abych případný mantinel mezi přijíždějícími auty a kočárem dělala já, a Tomáš proti větru dřel!! Když jsme konečně dofrčeli do Greinu, stehna mu prý hořela jak táborák. Inu, co bolí, to sílí!! Hlavně myslet na tu formu, co bude!! :)

 

Grein je příjemné městečko s obrovským hradem  a údajně nejstarším zachovaným hradním divadlem ve střední Evropě. My se standardě zajímali o kus žvance. S plným pupkem se totiž hnedka šlape líp a mladý pán pak v kočárku taky méně vypiskuje! 

Jakmile jsme se po obědě dostali na pravý břeh a vítr se nám opřel dozad, naše rychlost se téměř zdvojnásobila a my letěli jako střely. Naše rychlost se pak ještě zvýšila na úroveň namydleného blesku, když se nad námi začernalo a začalo pršet. Letěli jsme jako blázni. Naštěstí to nebyl moc velký lijavec a naštěstí jsme se schovali před mostem u Infa u elektrárny Ybbs - Persenbeug. Matěj se nasvačil, trochu si tam pošpacíroval a bylo po dešti. Dál jsme si to svištěli už za sucha, i když před námi i za námi byla obloha temně temná a my jen doufali, že až se ta dvě temna potkají, my už budeme v suchu pod střechou! A klaplo to!

 

Výlet Lebersdorf - Grein - Ybbs - Lebersdorf měl cca 87km a mapička tady - Niebelungengau-Strudengau

 

Pondělí velikonoční jsme se nechtěli flákat a taky vyjet na kole, ale počasí mělo trochu jiný názor. Celou cestu autem do Tullnu, kde jsem měla naplánovaný okruh podél řeky, potoku a potůčku, svítilo slunce. V dálce bylo jen jedno temno s deštěm. Ano, bylo nad Tullnem. Chvíli jsme čekali, jestli pršet nepřestane. Přestalo! Déšť vystřídalo krupobití. Tak jsme vyjeli směr ČR. Vytvořili jsme záložní variantu - výlet u Znojma v NP Podyjí. Vypadalo to nadějně. Vzdálili jsme se od Dunaje, sucho, polojasno. Nad Dyjí však temno a slejvák. Pomalu jsme začínali tušit, že asi i u Kolína nad Labem nebude zrovna počasí jako celou cestu ke Kolínu (tedy sucho a polojasno). A nemýlili jsme se. Už z dálky jsme mohli s jistotou určit, kde je Kolín. Pod tím velkým černým mrakem, ze kterého cedil déšť.