Po noclehu "pod moste" se nám ranní výjezd trochu táhne. Naštěstí je na parkovišti aut hodně a taky se nikam neženou, takže nejsme poslední a moc nás to netrápí. Vyjíždíme vstříc dalšímu dobrodružství a zážitkům, před námi je 6km dlouhý most přes moře na ostrov Öland. Tyhle dálkové přejezdy přes moře jsou pro nás suchozemce pořád fascinující věc!
Naší první zastávkou je mohyla Mysinge Hog, ke které se přibližujeme po polní cestě patrně nesloužící veřejně dopravě, ale nikdo nás neviděl, nikdo nás nekáral.
Od mohyly míříme do Gettlinge, kde se nachází starodávně ruiny a asi první muzeum kamení, co jsme kdy navštívili.
Největší perla dnešního dne se ale nachází ještě o pár kilometrů dál - na samém jižním konci ostrova. Parkujeme u majáku Lange Jan v oblasti Ottenby. Už když jsme se blížili, byli jsme nadšení. Široširá placka země přecházející plynně do moře, všude rozsypané kameny, na nich hromady ptactva, do kratička okousaná tráva a na ní pasoucí se krávy a ovce. Prostě taková ta jižněšvédská idylka! Dali jsme si u stolečku u parkoviště nejdříve oběd a pozorovali u toho davy ornitologů, kteří se kupili po skupinkách s obřími teleskopy a dalekohledy všude kolem. Po obědě jsme nabalili Matýska do šátku a vyrazili na okružní špacír právě po těch rozlehlých zelených planinách, který nakonec dal 8,5km. Krom kamení, krav, ptáků a ovcí nebyla cestou nouze o mohyly, břidlicové zídky a hlavně žluté pichlavé keře, co jsme se jimi prodírali na Zélandu, když jsme pracovali jako vykopávači nežádoucích travin. Jakožto botaničtí experti vám však asi těžko řeknem, co za křoví to je!
Usoudili jsme, že hledat na malém ostrově se spoustou turistů místo na divoký nocleh by bylo akorát na nerv, a tak jsme si dopřáli nocleh v kempu hned za Ottenby.
Ráno nebylo na nebi po dešti ani památky. Paráda! Využíváme luxus kempu - sprchujeme se do zásoby, umývám nádobí řádně a pořádně v teplé vodě. Než ovšem došlo k činnosti druhé jmenované, málem mě trefil šlak. Asi i zpomalený film by byl rychlejší než paní u dřezu přede mnou.... Asi nikam nespěchala. My omrkli zvenčí pevnost Ekoterp, která byla uměle postavená na základě historických podkladů teprve v době nedávné.
Dál na severu jsme zastavili u největšího větrného mlýnu Skandinávie v Sandiku, ale ze všeho nejpůsobivější asi byla zastávka na oběd na pláži ve vesničce začínající na K. Za travnatým písečným valem se nám otevřela nekonečně dlouhá pláž se zářivým písečkem a decentně šplouchajícím zelenomodrým mořem.
Usoudili jsme, že je načase vrátit se pod most a tak jsme nechali ostrov ostrovem a vrátili se zase zpátky na pevninu.
Dalšího dne jsme si mysleli, že námořní město Karslkronna jen tak rychle proběhneme, jako to máme obvykle ve zvyku, ale zasekli jsme se v muzeu námořnictva. Měli vstupné zadarma, tudíž jsme tuto nabídku jakožto spořiví Čecháčci neodmítli. Prohlédli jsme si všemožné dřevěné čluny a loďky, samotné muzeum, jehož součástí byly dvě ponorky, do nichž se dalo i nakouknout a "nalodili se" i na lodě kotvící na vodě vedle muzea.
Podle mapy jsme se nechali zlákat ostrůvky spojenými mosty a jeli je prozkoumat. Ještě že tak. Pohled na červené švédské domečky jako z katalogu byl přímo kouzelný!
Zakempili jsme u přírodní rezervace v lesíčku, kde jsme byli jen my a dva motořkáři. Oproti parkovištím s bydlíky to byla zase jednou taková ta nocovací romantika.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Za komentář moc díky!!