Další den našeho dovolenkového průzkumu Švédska jsme zahájili autoturistikou a autem projeli Ahus - město, odkud pochází Absolut vodka. Ano, jedna obrovská lahev tady stála, aby nedošlo k nějaké té mejlce, co že se to tady v místní továrničce vyrábí, ale jinak jsme spíš obdivovali hezké domečky všude kolem. Hodně času jsme strávili v supermarketu ICA. Ne, že bychom si to tolik užívali, ale protože prostě systém tohoto obchodu byl mimo naše chápaní a logiku. Jeden příklad za všechny. Hledali byste papírové kapesníky zhruba tam, kde se nachází toaletní papíry a utěrky? Já jo.... Tady je měli na úplně opačném konci obchodu, kam navíc bylo umění vůbec zabloudit.
A dobrodružství mělo pokračovat... V městečku Kivik jsme v místní moštárně nakoupili mošty a cidery, abychom měli pro rodinku doma nějaký ten suvenýr a vyrazili do NP Stenshuvud na prochajdu. Průvodec líčil dostupnost nejvyššího vrcholu tak nějak zmatečně, že jsme nabyli dojmu, že se tam dá dojet i na invalidním vozíku. Proto jsme nechali šátek v autě a vzali kočár. Už u prvního dlouhého dřevěného schodiště nám došlo, že právě tento vrcholový okruh pro vozíčkáře jistě nebude. Ale řekli jsme si, nu což... Popadli kočár ve dvou a do schodů vynesli. Následovalo stoupání po pěšince na skalnatém podklau až na vrchol. Tomáš tam přifrčel celkem suverénně po předním kolečku. Pár lidí kolem na nás s nepatrným zájmem mrklo, ale jinak se nikdo netvářil, že by byl kočárek snad nezvyklým dopravním prostředkem v tamních místech. Inu, Švédi to mají trochu jinak.... ale o tom až za chvilinku. Nejprve bylo třeba se posilnit (sice jsme ještě netušili na co...). V polovině našeho "vycházkového" okruhu stála kavárna, kterou průvodec také zmiňoval a návštěvu rozhodně doporučoval. Tady totiž nabízeli celé odpolední menu. Konev kafe nebo čaje a k tomu volnou konzumaci zákusků. Šli jsme si každý pro sladkůstky dvakrát. Mňam!
Poté následovala cesta zpět. Písek, skály, kamení, kamenné moře... Nesli jsme pomalu polovinu cesty kočár ve vzduchu. Zajímavé bylo, že nikdo z protijdoucích Švédů ani nemrkl, že jdeme s kočárem a že za chvíli už asi nepůjdem, dokonce se ani neobtěžovali nám uhnout, když jsme škobrtali přes kameny s kočárem v rukách. Prostě jim do cizích věcí nic není!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Za komentář moc díky!!