Když to klaplo jednou, tak to asi klapne i podruhý, říkali jsme si a rozhodli zopakovat akci 100km na bruslích. A kde jinde pro to hledat ideálnější podmínky než v německém Flämingu.
I zorganizovali jsme akci telechasní a sezvali ostatní výzvy hledající a bolavých nohou se nebojící.
Předpověď byla taková nějaká nejasná, tedy spíše nebudeli pršet, nezmoknem, tak jsme jeli. Páteční pařák a slunce mě trochu znejistili v tom, že jsem Matějovi nevzala žádné letní oblečení a že se mi v tom, co má s sebou, tak akorát upeče... Ale ne dlouho po těchto úvahách se nebe zatáhlo, ochladilo, začalo pršet, začalo bouřit a mohli jsme být spokojení, že na tohle připravení jsme!
Ráno se předpověď od předchozího dne výrazně změnila a věštila, že bude celý den pršet. Když ale tvrdila, že by mělo pršet už od 3 hod od rána a v 7 bylo stále sucho, rozhodli jsme se jí nevěřit. V 9:00 hromadně vyjíždíme zdolat 100km! Je zataženo, teplota příjemná, neprší, takže značka ideál.
Na Flämingu je většinou všude super hlaďoulinký asfalt, na kterém to krásně jede. Za sucha! Za mokra je tento superhlaďoulinký asfalt ještě hlaďoulinčejší a neskutečně to na něm klouže. A části s mokrým a oslizlým asfaltem se množily pomalu geometrickou řadou. To nám samozřejmě ubralo na rychlosti, ladnosti pohybu a taky silách.
Kolem poledne už se na nás počasí asi nemohlo dívat, tak nám seslalo trochu vzrůša. Nejprudší lijavec jsme přečkali pod rozkošatělým stromem, druhou várku v autobusové zastávce. Pak už zas ale bylo naštěstí po dešti a my konečně mohli po 57km sednout do hospody k obědu. Wurst v žemli byl naší krmí. Hospoda totiž až na venkovní kiosek pro běžné smrtelníky toho dne nebyla přístupná. Svatebčané pobíhali kolem nás a my si mohli o Spargel menu nechat jenom zdát.
Druhá polovina naší etapy už byla víceméně po suchém asfaltu, takže už to svištělo pěkně.... Tedy jak komu. Pepa s Martinem si po drncajících vložkách sdělovali své bolavé dojmy se zkřivenými grimasami a jejich o dvě čísla větší nohy než brusle (Martin) nebo do krve otlačené nehty na palcích (Pepa) měli na pokračování ve výletu dost jasný názor, který se příliš neslučoval s plánem naším.
Abychom výlet zakončili společně a s noblesou vjeli do obce Oehna, na jejímž konci už nás čekal kemp, zastavili jsme kousek před vesnicí a počkali všichni na sebe. Když jsme se tam tak váleli na zemi už drahnou chvilku a Pepa nikde, sželelo se ho Tomovi a rozjel se zpět ho zachránit. My jsme tedy taky vyskočili na brusle a vyrazili s noblesou do kempu bez kluků.
Celý okruh RK1, ke kterému se dá přidat i vrchní část RK3, měří 96km. Kdo tedy touží po čísle trojciferném, musí si dát ještě malou 4km zajížďku, než mu bude povoleno v kempu zout brusle. Jelikož nám podmínky pro hladký (ale jistý a rychlý) skluz příliš nepřály, přijeli jsme do kempu po sedmé. Tedy v době, kdy má být Matěj už dávno po večeři a jít pomalu na kutě. Chtě nechtě jsem tak obětovala trojciferné sportovní výkony ve prospěch správné životosprávy svého syna a magickou hranici tentokrát nepokořila. Martin se svýma bolavýma prstama myslím ani na chvilku nezauvažoval o tom, že by v bruslích strávil ještě víc času než bylo nezbytně nutné, a Zuzka s Baruš na svých mikrokolečkách velikosti asi 40 prohlásily, že to tentokrát taky nemají zapotřebí. Ono kdyby existoval nějaký koeficient dříny, jímž by se najeté kilometry vynásobily, měly by holky najeto minimálně 150! Jediný, kdo tak pokořil 100km byl Tomáš. Kilometry navíc si najel při záchraně Pepy. Pepu potkal na stezce běžíc bos s bruslema v rukách a Pepa byl určitě moc rád, že mohl Tomovi ty brusle dát, aby nemusel celých 10km běžet s nimi.
Tak se letos zas tak úplně přesně nezadařilo, ale přežili jsme to všichni, protáhli jsme si těla dostatečně, do cíle se dostali, tak co?! :) Navíc, jednou už jsme to dali (jak to šlo, čtěte tady)!
Důvod pro to dát si večer rum tak pak měli i ti, co obvykle alkoholem pohrdají! (samozřejmě ne všichni ;)
Bärwalder See
Na druhý den jsme zvolili dle původního plánu přesun do oblasti Lužických jezer. Místo standardního skoro 50km okruhu kolem kolem jezer jsme si zajeli do Boxbergu a okroužili Bärwalder See. 21km bylo pro unavené nožky a pro časový plán dne tak akorát!
Praktické info:
Ubytování - Camping Oehna
Jezero Bärwalder See - info o trase
Hehe! Tak to je tedy naprosto boží! Mám radost i za vás! :) Já jsem si nedávno také s mou rodinkou udělal takový menší výletík a dokonce jsme poprvé vlastně za celou tu dobu vytáhli naše děti někam do restaurace... Bylo to moc fajn a dokonce jsme je poprvé doma sami testovali antigenním testem , takže jsme spojili užitečné s příjemným a děti jsou zase o něco chytřejší :)
OdpovědětVymazat