Po chalupním pobytu a výletech v Českosaském Švýcarsku a Lužických horách (číst můžete tu), jsme přebalili doma auto, napakovali si peřinky a kuchyňskou výbavu a vyrazili o kus kopců dál. Adršpach nás láká už dlouho, ale vidím to tak na leden a ve všední den, abychom tam byli spokojení a davem turistů nerušení. My jsme to proto zkusili o skály vedle.
BROUMOVSKÉ STĚNY
Měla jsem vyčíhlých pár tipů, kam na Broumovsku, měli jsme i pár tipů, kde se "ubytovat", ale všechna navštívená parkoviště neměla ten pravý punc dokonalosti. Tak jsme chvilku kroužili kolem, zkoušeli, kam až nás polní cesty dovedou, až nás dovedly na jednu opuštěnou posekanou loučku za kupu klád. Ten západ slunce - ten byl!
Posnídat jsme ovšem jeli jinam, abychom zbytečně neprovokovali na místech ke kempování k tomu neurčených a aby každá naše věta nutně nemusela začínat:"Pšššt, Matěji, neječ a šeptej!" :)
Původně jsem se chtěla vydat k Božanovskému Špičáku a tam si dát okruh po žluté, ale jak jsem si tak surfovala po mapách, objevila jsem fotku Kamenné brány a bylo to jasný, že musíme tam, i když toho moc jinýho k vidění okolo třeba nebude. A mýlila jsem se! Vydali jsme se z parkoviště v Slavném po žluté, která nás táhla bludištěm skalních roklí. Takový skáloprales okolo nás všude. Paráda! Skoro žádní lidé, skalky, kameny, hustý les.
U Kamenné brány jsme se pokochali výhledem do kraje, posvačili, Tom s Matějem postavili lesním trpaslíkům parádní bejvák i s terasou a pak jsme pokračovali skrz další skalní rokliny po lávkách i bez lávek dál.
Po žluté by se dalo dojít i na další vyhlídku Koruna a pak sejít po zelené na Pánův kříž a odtud zahájit okruh kolem Božanovského Špičáku. My už to ale vzali bez vyhlídky rovnou na Pánův kříž a rovnou zpátky k parkovišti. Přece jen to ještě kus cesty byl a už bylo hlavně na čase sundat za odměnu (pro tatínka i Matěje) ze zad odrážedlo a přidat trochu na tempu!
Usoudili jsme, že pro další nocování netřeba jezdit daleko, že zůstaneme na parkovišti. Byl tam stůl, lavičky, houpací zvířátka a hlavně kláda s volantama a (a to hlavně) otevřené záchodky s teplou vodou, takže jsme mohli jít spát pěkně na voňavky! Joooo, a ten západ slunce, ten byl!!
BLUDNÉ SKÁLY V POLSKU
Abychom zmizeli z parkoviště dříve, než dorazí mladík do pokladny, vstali jsme brzy, pobalili auto a vyjeli směr Hronov koupit něco ke snídani a pak přes Kudowu Zdroj dál. Tedy přes... my jsme Kudowu Zdroj objeli po polňačce!! A tento zlepšovák jsme si nevymysleli ani my, ani mapy.cz, ale Waze. Patrně nějaký rafinovaný obchvat jen pro gurmány!
Někde jsem se dočetla, že se parkování u Bludných skal platí, že tam je kyvadlový provoz, aby se člověk vůbec dostal nahoru (a pak jsme se ještě dozvěděli, že se navíc za to kyvadlo taky platí) a že mnohem lepší variantou je zaparkovat v Bukowině před dětským sanatoriem a ke skalám se vydat po zelené. Mezi auty jsme si dali snídani a vyrazili vzhůru pěšinou lesem mezi kameny, kořeny a nakonec i po schodoch, po schodoch, po schodoch. Cestou jsme docela často kopírovali státní hranici a pod srázem tušili louku, kde jsme první noc s Vendelínem kempovali.
Výhodou našich brzkých odjezdů a žádného dlouhého vysedávání u snídaně je to, že jsme všude téměř první a nikde ani noha! Takhle jsme byli už kolem 9. ranní u pokladny Bludných skal. Zaplatili jsme 20 zlotůvek za dva dospělce a vydali se mezi zábradlí. První dojem - zelené zábradlí vlevo, zelené zábradlí vpravo - v nás zprvu nebudil přílišné nadšení a potvrzoval teorii - proč se v u nás v horách ti Poláci furt někde ztrácí - protože nemají zábradlím vytyčenou trasu, ze které nemožno sejít!
Ale po asi dvou vyhlídkách zábradlí naštěstí skončilo, neb jsme vešli do skalního labyrintu! Tady sice taky člověk zabloudit nemohl, ale skála je prostě skála a ne Polákem vybudované zelené zábradlí! ;) A tady v tom labyrintu jsme zaplesali a nadšeně se nechali po prkenných lávkách vést naším malým horským vůdcem skrz úzké skalní chodby a zákruty, skrz tunely do jeskyní a pak zase ještě užší chodby! Matěj neustále vykřikoval: "To je neskutečný, to je neskutečný!"
My s Tomem místy museli sundávat ze zad batohy protože s nimi jsme neměli šanci se protáhnout dál, místy jsme museli pomalu do dřepu, abychom prošli, a v jednom místě jsem se málem nevešla ani se svým mrňavým frňákem. A o břichu ani nemluvě... No nevím, zajímalo by mě, čistě ze studijního důvodu, jak to tam asi vypadá, když se v jedné velké koloně táhne dav turistů a někdo tělnatější se tam zasekne :) Bez studijních zájmů jsme byli rádi, že za námi ani před námi nikdo nebyl a my se nemuseli hnát, nebo nás naopak nikdo nebrzdil! Zpátky jsme se vrátili okolo pár vyhlídek po rovně cestě kolem skal a potkali ty početné davy, co dorazili nahoru kyvadlem v 10.
Tuto oblast jsme tímto zdařilým výletem, co za těch 20zlotůvek a počáteční rozpaky ze zábradlí rozhodně stál, považovali za vyřízenou. Nasedli jsme do Vendelína a přes polské Klodsko, kde jsme doplnili zásoby, jsme vyrazili do Rychlebských hor....
Žádné komentáře:
Okomentovat
Za komentář moc díky!!