úterý 16. dubna 2019

TENKRÁT NA NZ - březen 2011

06.03.2011 09:19
Prší, prší… a je neděle…

Dlouho jsme se neozývali… to ne že bychom chtěli zanedbávat určitě ukrutné hordy čtenářů, ale prostě jen proto, že ani moc není co psát.

Máme za sebou už třetí pracovní trhací týden a zmožení jsme z toho ukrutně (už jsme každý! nanosil kolem 20ti tun).



Krom jablek jsme trhali švestky do marmelády a sem tam prokládáme jablíčka broskvemi, který jsou ve vaku na břiše ještě těžší než jabka. Dřeme jak diví, ale že bychom byli podle toho bohatí, to se říct nedá. Abyste rozuměli, jak to funguje… Každý druh jablka se sklízí 3krát. První „pick“ je, že se člověk vrhne na strom plný jablek a trhá jen ty jabka, co jsou dostatečně velká a červená, jak mu bylo na vzorovém platíčku názorně ukázáno. Je z čeho vybírat, je tedy i co trhat, dá se tak i něco natrhat a odejít domů s relativně uspokojujícím počtem binů (když se daří, tak výdělek lehce převyšuje minimální mzdu). Druhý „pick“ na stejných stromech se provádí přibližně o týden později, kdy se opět vybírají požadovaná červená jabka, ovšem na stromě toho už moc není, tudíž není moc z čeho vybírat a není skoro ani co trhat. Než se podaří tímto paběrkem natrhat jeden bin, ukrutně dlouho to trvá!! Celkový počet binů za den a celkový výdělek se pak pohybuje značně pod úrovní mzdy minimální. „Pick“ třetí je „pickem“ nepředvídatelným. Občas je totiž vyžadováno vybírání jablek podle stupně červenosti… a těch na stromě tak krom jednoho vážně moc není, občas zas je vyžadováno oškubání skoro všeho zbylého, co na stromě ještě visí, tedy přece jen občas co utrhnout. Už se nám i stalo, že jsme se jakousi šťastnou náhodou nachomítli na prvnotřetí „pick“, kde se z červenými jablky obalených stromů trhalo skoro vše a to byla paráda. Takže třetí pick se může stát lehce výdělečným, ale taky klidně zas prodělečným… Takže v celkovém součtu našeho jablečného podnikání, jsme vždycky rádi, když se doplácáme nad 1000$ za oba hrubého na týden a v neděli se nemusíme ani pohnout!!!! :) (Jako třeba dneska, kdy se z oblohy valí tolik vody, že nemá cenu ani nosík ven z auta vystrkovat – přes týden, když se pracovat ani trochu nechce, to nesprchne ani krapet, to je pořád pařák, ale v neděli, to jo. Předpokládáme, že zítra s pondělkem bude krásný počas opět zpět).

Toť asi vše k pracovnímu zpravodajství. Asi moc optimisticky nevyznělo, ale nás to fakt neba!! Ale zase nejsme žádný másla, takže to buď vydržíme, nebo si najdem něco jiného (takže to asi budem muset vydržet) :)))) Ne, že máme práci, jsme rádi!!!



Ještě jsme vám taky nenapsali, jak jsme se účastnili největší slávy města Napier!!! Tady bylo v roce 1930 velikananánský zemětřesení, který dost poničilo (srovnalo město skoro se zemí) celý město. A jelikož zrovna tou dobou ve světě vládl styl Art Deco, město bylo znovu vystavěno právě v tomto stylu. Takže momentálně působí zcela kompaktním ArtDeco dojmem, už jen ten Oldřich Nový chybí. No a domorodci jsou na své architektonicky vyvedené město velice pyšní a pořádají každoročně na jeho počest Art Deco Festival. Což by nebylo až tak nic neobvyklého, kdyby se ho všichni domorodí domorodci neúčastnili v dobových kostýmech!!! Ale jakých kostýmech!! Od dědečků, babiček, přes tety, strejdy, zvěř a i malá a dokonce pubertální děcka jsou tady všichni oháknutí jak z filmů pro pamětníky!! Někdo je vyštramákován ve stylu prostého občana a jako pojízdný doplněk kolo ukrajina, někdo za movitějšího pana továrníka s paní továrníkovou - ti již bez ukrajiny, ale zato v nablyštěném dědečku automobilu. Pánům nechybí kšandy a slaměný placatý klobrc, dámy mají v hlavách čelenky s pérem, kolem krku boa, na sobě šatky pytlového střihu, pusu rtěnkou vymalovanou do malého rudého srdíčka – to pokud jdou ve večerním. K vidění jsou i modely prostého denního nošení, nebo naopak róby skutečně bohatých žen pánů továrníků a dámám nechybí kolem krku celá liška!!! I malí caparti jsou styloví a co hlavně, místní hustá mládež vymění žabky, surfovací trencle nebo naopak hustou etnoskate módu za pologotky, kravatu, klobrc!










Po celém městě parkují dědečci automobilové, vyfešákovaní majitelé si před nimi u stolečků v židličkách popíjejí kávičku a pojídají cukroví z krásného křehkého porculánu po babičkách!!!! Jeden piknikuje tady, druhý támhle, pro tyto účely město zrušilo pouliční prohibici, takže každý drží ve své stylové ručce úzkou nožku od skleničky s vínem, ale nikdo není opilý, žádná chuligánie, nic. K večeru se ve všech ulicích vyrojí živé hudby a dědeček vyzve babičku, aby si s ním skočila nějakej ten taneček. Babička nasadí urputný výraz, aby skotačivému dědečkovi stačila a už tam vykrucují kreace s obdivuhodnou ladností jako před lety. O kus dál jiný dědula s babčou poskakuje ve stylu Qick stepu, na jiném rohu zrovna frčí tango. Největší taneční událostí, u které jsme byli přítomni byl asi večerní koncert big bendu zélandského námořnictva, kdy snad celé město dorazilo k mořské promenádě a kdo neseděl nacpán na prostoru před pódiem, roztáčel pod hvězdnou oblohou na prostranství za tím, na ulicích, trávnících… kde to jen šlo.

Jak to jen shrnout… byli jsme unešení!!! 


12.03.2011 08:24
Nebojte se TSUNAMI


Poslušně hlásíme, že vlna tsunami, co se rozeběhla od Japonska, k Zélandu skoro nedorazila. Jen na Northlandu (poloostrov na severu severního ostrova) ošplouchla asi 10cm vlnka pouhým okem nepozorovatelná! Tady je poplach odvolán. Další vlny se neočekávají.

A chtěli jsme jít sice surfovat, ale teda nepůjdem a pro jistotu si o víkendu vyjedeme někam na kopec!!!

Tak žádný strach!!!!!!!!!!




17.03.2011 19:30
St.Pathrick´s Day


Víte, co je to St. Pathrick´s day?? To je svátek patrona všech zrzavých zeleně oblečených Irů, který se kupodivu neslaví jen v Irsku, ale i tady na Zélandu a zejména ve všech irských hospodách (ono totiž tady jiné než irské hospody nejsou – což je taky zajímavý). No ale podstatou tohoto svátku je, aby každý na sobě měl něco zeleně zeleného! No a my to dnes slavili tím, že se náš bin jablek spíš zelenal, než červenal! :) 

Po tři dny jsme teď škubali ze stromů džezová jablka jménem Jazz a docela nám to šlo, protože jsme po všechny tři dny byli s Tomem nejrychlejší a nejpracovitější, takže někteří chlapci to brali trochu těžce :) Na zítra už ovšem žádný trhání není, takže to vypadá zase na volno. Už jsme takhle nepracovali minulý pátek, sobotu, neděli a pondělí. Jenže co je ještě horší než to, že jsme nepracovali, je to, že jsme za ty 4 dny volna neudělali, nenavštívili ani nezažili nic!

Teda krom toho, že nám Egonek stonal. Ve čtvrtek večer si onemocněl, přestal startovat a nehodlal si to nechat vysvětlit, že další den máme volno a vůbec se nám to nehodí, nevědět, co mu je a řešit to! Ale nedalo se nic dělat. Zanechali jsme ho ráno v Anderson parku a sami se pěšmo vydali hledat nejbližší servis. Pán montér nás posadil do čekárny, kde jsme čekali, až přijdou kolegové. Ti jen vychrlili, kde máme klíče a co máme za auto a odjeli pro Egonka. Prý nám cinknou, až budou vědět, co tomu je a jak to opravit, ať si jdem na pár hodin na kafe. Tak jsme opustili naše vše a vyrazili do mekáče. Tam je aspoň zadarmo net.

Odbočka: Dospěli jsme k objevu, že jsme jako šnečkové – taky si svůj domeček vozíme všude s sebou! :)

Konec odbočky.

Když už jsme v mekáči nevěděli coby, vydali jsme se pomalu nazpět. Když jsme míjeli servis, Egonek najednou nastartoval. Tak jsme hnedle naběhli. Ale pán montér (podle informací pod fotografií na zdi odborník na motory) nevěděl, co tomu je. Tvrdil, že když je auto zahřátý, tak to startuje, jinak ne. A ať mu dáme další hoďku, že už snad bude vědět víc. Dali jsme mu víc a skutečně, když jsme se tam asi za hodiny tři zase ukázali, Egonek byl už zase zdráv!! Zaplatili jsme 100dolarů za to, že nám začalo fungovat tajemné tlačítko v autě vedle volantu. Bez něho nám to nestartuje, ale s ním jo, takže hurá!!!!!! Odešlo nám žhavení a pán montér zřejmě odhalil malou vychytávku, kterou zřejmě již někdo tento problém jednou řešil, než to někdo opět opravil k původní dokonalosti, ve které jsme to zakoupili. Tak jako tak, byli jsme moc rádi, že se nebudeme muset přes noc vloupávat do Egonka stojícího na dvorku autoservisu.

Dalším velikým zážitkem posledních dní je dnešní událost, kdy jsme náhle mezi stromy ztratili naši butilku s vodou. Výsledkem detektivního pátrání je zjištění, že jsme ji nepozorně zasypali jablkama a v binu poslali do baličky. To budou mít asi velikou radost, až se jim tam vykulí.

Taky se už konečně musíme pochlubit s tím, jak jsme vyfešákovali Egonka, že teď všichni řidiči letadel budou valit kukadla!! (ostatní z našeho veledíla na střeše asi zase tolik mít nebudou) :)

To totiž bylo tak. Jeli jsme začátkem ledna na trajektu na Jižní ostrov a z paluby číslo 9 či kolik jsme sledovali, jak si Egonek stojí hrdě na palubě pod širou oblohou nechráněn. Krom toho jsme taky ovšem viděli, jak ošklivou vyšisovanou a trochu oprejskanou střechu má. A zrodil se nápad!Střechu pomalujeme. Trvalo nám to skutečně děsně dlouho, než jsme mohli konstatovat, že dílo je skutečně konečně hotové! On asi nebyl dobrý nápad stříkat žlutý sprej na zelenou střechu a doufat, že to bude hnedle zářit. Proto jsme pořídili barvu a štětku. A nátěr byl plný kocourů. Při celkově čtvrtém nanášení žluté vrstvy se mi dokonce povedlo svou nemotornou nožkou barvu na střechu vylít… :) Ale je hotovo!! A jen co najdeme nějaké příhodné místo k pořízení fotografie, uvidíte to co místní řidiči letounů!! :)

Ještě si Tomáš žádal, abych nezapomněla zmínit toto: Je to chuligán, co má padoušské sklony a jen co vidí nějakou vodu (jako řeka, nebo móře) nedokáže se ovládat a musí mě do ní hodit, svalit, dotáhnout nebo mě aspoň postříkat.A já přitom bych byla tak spokojená, kdyby mě nechal samotnou v klidu si u břehu smočit palec u nohy a zbytek špíny ošplouchnout kapičkou vody v dlani!! :P




27.03.2011 19:58
Egonkova střecha a malá statistika, když nuda je

Tak tady je ta Egonkova střecha, koukejte a dělejte veliké Oooooooooooo! :)





A taky jsme vám sem dali nějaký to fotoooo, abyste neřekli, že se flákáme!My se neflákáme, my pracujeme jako diví a pak na nějaký kratochvíle času ani energie nezbývá. A že jen tak neplkám, mohou potvrdit čísla. Statistika sice nuda je, má však cenné údaje... a když na žebříku nuda je, je i statistika zábavou náramnou.

Tedy, Tomášek vypočetl, že:
za 26 dní jsme nasbírali 174 beden jablek, což je něco málo okolo 80 tun, což znamenalo vysypat 4176 vaků po 19kg a celkem to je hromádka o 417600 jablíčkách. K tomu jich Tom 200 nahlodal a 90 snědl.Terezka nahlodala asi 3, snědla tak 2.

Taky jsme už zjistili, jaké to je česat kiwi - dokonce exkluzivní zlaté, ale o tom snad co nejdříve někdy příště, neb díky této bohulibé činnosti jsme náš pracovní den natáhli na 10 až 12 hodin a to už jsme pak byli jen rádi, že jsme rádi :)






Žádné komentáře:

Okomentovat

Za komentář moc díky!!