Sbalili jsme děti...vysadili je u babičky a dědy, sbalili jsme si pár švestek, peřinky a Vendelína a vyrazili po nekonečné bacilové zimě, co přešla plynule do bacilového jara, na víkend pryč! Sami!! Do Českosaského Švýcarska!
Přibalila jsem nám průvodce na výlety s dětmi od naší oblíbené Báglařky (sdetmivbaglu.cz) jako inspiraci, protože proč ne? Protože proč jít jen jeden dlouhý výlet, když s sebou jednou nemáte mládežníky, když si za den těch výletů můžete vyšvihnout víc, třeba klidně pět? A zážitků mít z jednoho víkendu jak z týdenního pobytu. Protože to tempo, to nezvykle svižné tempo, to je najednou doslova vražedné :)
PÁTEK
V pátek jsme přibrzdili v Růžové u chobotnice, jak familierně říkáme rozhledně Růženka, neb Tom tam ještě nebyl, a jeli jsme se "ubytovat" s Vendelínem do Jetřichovic. A jelikož hnedle vedle hotelu bylo Pavlínino údolí se zrcadlově hladkým rybníčkem, tajemným náhonem a sluníčkem ještě na obloze, vyrazili jsme ven navzdory hodině, kdy je již čas krmit hladové krky.
SOBOTA
Když už jste jednou bez dětí, které obvykle vstávají v nelidsky časnou hodinu, jako je půl šestá, i o víkendu, co asi tak v sobotu ráno budete dělat? Ano, nastavíte si budík asi tak na půl čtvrtou, vstanete do tmy a zimy a co víc, funíce jak lokomotivy (chřipenka udělá s už tak mizernou fyzičkou svoje) vyrazíte zdolat asi bambilion schodů na Mariinu vyhlídku, abyste zabaleni do péřovky posnídali se slunce východem. Nebyl tak úplně epický, jak jsme si představovali, ale ta časná rána stejně mají něco do sebe tak jako tak. Krásný to bylo!
Když už jsme šli okolo, zaběhli jsme na Falkenštejn a nestačili jsme se divit, že to celou dobu je úplně jiný kopec, než jsme si do teď mysleli!
Vesnice vstává, my jedeme dál. Ještě jsme nikdy nebyli na vyhlídce Belvedér, tak šup tam!
Pospat si ráno, když vás nikdo vstávat nenutí, to je sice luxus, ale vstát ráno na východ slunce a do postele zalézt někde v lese kousek nad Janovem v deset dopoledne a spokojeně chrupat až do dvou, to je teprve luxus!!
Ve dvě jsme se vykutali z peřinek, za autem si vybalili židličky a s čerstvou kávičkou ještě asi hodinu a půl vysedávali a koukali v les. Idylka!
Sbalili jsme židličky a vyrazili do zahraničí. Místní hasiči už pomalu chystali hranice k oslavě čarodějnic na podpal, my jsme zaplatili parkování a vyrazili na okruh kolem malého a velkého Zschirsteinu. Nikde už skoro ani noha, výhledy jedno kochando grando větší než druhý. Cestou zpět jsme chytili západ slunce, abychom to měli komplet.
Čarodějnické buřty na grilu za svitu lampičky - třešnička na dortu.
NEDĚLE
Když už jste jednou bez dětí, které obvykle vstávají v nelidsky časnou hodinu, jako je půl šestá, i o víkendu, a v sobotu jste jak blázni lezli z postele o půl čtvrté, co uděláte v neděli? Vstanete na východ slunce zase!!
Tentokrát jsme si vyběhli na Kaiserkrone a doufali, že by to mohla být s mlhou nad Labem hezká podívaná. Úplně nám do karet nehrála ta hradba skal, za kterou slunce vycházelo, ale klídek byl, ticho bylo, mlha byla, oranžová záře od slunce taky byla, snídaně s výhledem na čerstvém vzduchu byla. Takže za nás dobrý.
Víte, co je Bastei? To je taková obdoba naší Pravčické brány, to je takový ten "hajlajt" Saského Švýcarska. Ale jak ho navštívit, aby tam nebylo narváno a jeden z toho neměl nervové ujímání (protože "jsem asociál a nemám rád lidi")? Jednoduše, přijet tam v 7 ráno. Byla neděle, bylo půl osmé a já jsem si vyblejskla most, kde nebyl ani kousek člověka! Ono totiž těch "člověků" bylo v tu chvíli na místě asi tak 5. Pecka! Kávička na parkovišti a tajný výsměch těm, co si pospali a budou se mačkat... :)
Posilněni kávičkou vyjeli jsme omrknout Carolahöhle. Místy to bylo poněkud klouzavé a pro některé břuchy i úzké. U skalního seskupení Gamrig už nebylo kde zaparkovat a my už měli celkem hlad, tak jsme se tedy rozhodli pro návrat do vlasti. V Děčíně jsme si nacpali pupík a z obce Kámen se polem nepolem, lesem nelesem vypravili ke Slunečné bráně. Krásná!
Pojedeme si už pro děti, nebo si dáme ještě kávu?? Dáme ještě kávu! A když kávu, tak stylově v kavárně. A když už jsme v Českosaském Švýcarsku, tak přece jedině v Kavárničce v přírodě v Srbské Kamenici! To naše kafe z našeho vařiče totiž chutná takhle na vzduchu stejně úplně nejlíp!
Detailní informace k výletům v průvodcích od S dětmi v báglu!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Za komentář moc díky!!