Jak se říká, jak na Nový rok, tak po celý rok... Už vám to někomu fungovalo?? Mně ještě nikdy a říkám si, že všichni ti, co se po proslavené silvestrovské noci probudí s pořádnou kocovinou, jsou asi taky rádi, že se tak nebudou budit každý den.
Od posledního Silvestra mám však trochu obavu, že u nás začalo platit, jak na Silvestra, tak po celý příští rok...
Začalo to idylicky. V poslední den roku 2018 vykouklo na horách slunce, obloha se zamodřila, všude bílý sníh. A my měli plán, jak si vyšlápnem s Pepou, Míšou a Martinem na Dvorskou, kde oni plánovali vítat nový rok. Den jak víno... Až do doby, než si pan Hájek oblékl doma podlíkačky naruby a ještě obráceně. Když byla tato nesnáz vyřešena a záhada, kam patří nápis FRONT (opravdu ne na zadek a ještě tak,aby byl vidět), objasněna, oblékl si naruby i termotriko. Budiž mu to odpuštěno, může být po náročných stěhovacích dnech posledních poněkud znaven.
Na Strážném jsme se na parkovišti potkali s výpravou z Prahy, nalepili pásy a vyrazili jsme. Někdo z lehka, někdo již po pár metrech v obličeji zmáčen potem a se rty staženými do křečovitého šklebu. "Terezko, já to asi nedám, mně se to příšerně lepí!!!" S potem v tváři a škaredým šklebem nicméně ušel ještě asi 200m, když nám Tom slavnostně objasnil, že má prostě trochu horší den. Ano, po spodkách a triku měl i ty pásy nalepený opačně, tedy chlupem napřed!!! I posmáli jsme se mu, počkali, až to přelepí a vyrazili radostně do kopce. Už to nebudu zdržovat, radost netrvala věčně, netrvala ani 2km, když Tom opět hlásil, že se mu jde dost blbě, protože se mu pod botou lepí strašné bačkory. (to je tak, když na konci loňské sezony zahlásíte,že na tu další už si koupíte nové pásy, neuděláte to a těm starým nevěnujete ani kousek pozornosti a péče a pak asi čekáte zázraky či co).
Zavolali jsme tedy dopředu Pepovi, že my se tímto loučíme, pásy jsme sundali, Matěje vyndali z krosny, posadili na náš zpředu i zadu řiditelný (ovladatelný) pekáč a jeli zase zpět. Odpoledne jsme strávili pekáčováním na Strážném.
Na Nový rok pršelo, a my vyrazili do Herlíkovic trénovat umění skijácké našeho milostpána. Jak jsme byli loni nadšení, že mu to všechno pěkně jde, tak jsme letos oba mysleli, že ho postavíme k silnici na Prahu s cedulkou "chcete mě?". Chcete-li naučit díte lyžovat, učiňte tak ve dvou letech dítěte, to ještě poslouchá a dělá, co má! Teď ta naše skorotříletá radost dělá všechno přesně tak, jak nemá - SCHVÁLNĚ!! Bídák jeden!! :)
Zbytek mého vyprávění je krátký, protože jak na Silvestra, tak asi furt. Víkend na to jsme v sobotu vyrazili s Tomem sami do Špindlu, že půjdem skialpovat s opečovanýma pásama a bez Matěje. Na 3 vteřiny vylezl Tom z auta a byl od deště tak mokrej, že nemělo smysl někam chodit. Dojeli jsme tedy zpět do Herlíkovic, že si přes Bubákov vyšlápnem aspoň na Žalý. Mrak ze Špindlu nás dohnal, tak jsme jeli do Vrchlabí na kafe!
Přes týden jsem musela doma hlídat dům,protože řemeslné dodělávky, ale v pátek to vyšlo, že tam nikdo nebyl, tak jsem vytáhla Matěje na výlet k Rumcajsově jeskyni. Když jsem konečně pochopila, že se do Brady nedostanu, že tam se parkovat nedá, nechala jsem auto v Jinolicích a jali jsme se dobýt jeskyni ze severu. Matějovo ochutnávání sněhu co 50cm ve mně nebudilo přílišnou naději na zdárný úspěch.
Pak šlápnul na obří kaluž (maskovaně pokrytou ledovým škraloupem), vymáchal se v ní i zadkem a mohli jsme to otočit a jet zas domů.
Další týden jsme v sobotu pro jistotu pospali, abychom se pak v ukřivděných dohadech domluvili, že pojedem ze Špindlu busem na Špindlerovku a odtamtud třeba na Martinovku. Tak nám ten bus ujel, protože jsme museli čekat, až budeme moct vjet na parkáč na Medvědíně. Dobře, tak jdem na Vrbatku z Medvědína po modré.
Sněžilo, nepršelo, pásy klouzaly (mně), Tom se snažil tvrdit, že se mu asi zase lepí, ale nebyl vyslyšen, tak se hecnul a na Mísečkách řekl, že prostě s tím mrskajícím se (v tu chvíli asi 62kg vážícím) Matějem na zádech prostě nemůže. Schovali jsme se tak na Jilemnický, nacpali si pupek, Matějovi nasadili lyžičky a sfrčeli to zase dolů.
Neděli jsme věnovali výuce lyžování mladého pána. Rozcvičku ještě akceptoval... a pak nám věnoval asi stejně tolik pozornosti, jako sněhulákovi, kterýho jsme mu s Tomem postavili...
Včera byla sobota, super krásný den, slunce, mráz, modrá obloha, sociální sítě plné provokativních fotek a my doma s ne kašlajícím, ale přímo štěkajícím Matějem...
Tak já nevím, letos nás asi žádný výlet nečeká!!!
Nějaký tip na čarodějnici, kouzelný lektvar nebo nějakou jinou nadpřirozenou metodu, jak nás z toho silvestrovskýho prokletí vysekat?? :)
Od posledního Silvestra mám však trochu obavu, že u nás začalo platit, jak na Silvestra, tak po celý příští rok...
Začalo to idylicky. V poslední den roku 2018 vykouklo na horách slunce, obloha se zamodřila, všude bílý sníh. A my měli plán, jak si vyšlápnem s Pepou, Míšou a Martinem na Dvorskou, kde oni plánovali vítat nový rok. Den jak víno... Až do doby, než si pan Hájek oblékl doma podlíkačky naruby a ještě obráceně. Když byla tato nesnáz vyřešena a záhada, kam patří nápis FRONT (opravdu ne na zadek a ještě tak,aby byl vidět), objasněna, oblékl si naruby i termotriko. Budiž mu to odpuštěno, může být po náročných stěhovacích dnech posledních poněkud znaven.
Na Strážném jsme se na parkovišti potkali s výpravou z Prahy, nalepili pásy a vyrazili jsme. Někdo z lehka, někdo již po pár metrech v obličeji zmáčen potem a se rty staženými do křečovitého šklebu. "Terezko, já to asi nedám, mně se to příšerně lepí!!!" S potem v tváři a škaredým šklebem nicméně ušel ještě asi 200m, když nám Tom slavnostně objasnil, že má prostě trochu horší den. Ano, po spodkách a triku měl i ty pásy nalepený opačně, tedy chlupem napřed!!! I posmáli jsme se mu, počkali, až to přelepí a vyrazili radostně do kopce. Už to nebudu zdržovat, radost netrvala věčně, netrvala ani 2km, když Tom opět hlásil, že se mu jde dost blbě, protože se mu pod botou lepí strašné bačkory. (to je tak, když na konci loňské sezony zahlásíte,že na tu další už si koupíte nové pásy, neuděláte to a těm starým nevěnujete ani kousek pozornosti a péče a pak asi čekáte zázraky či co).
 |
| ledy, sněhy oškrábat a pásy nalepit, jak se má - tedy po chlupu!! |
Zavolali jsme tedy dopředu Pepovi, že my se tímto loučíme, pásy jsme sundali, Matěje vyndali z krosny, posadili na náš zpředu i zadu řiditelný (ovladatelný) pekáč a jeli zase zpět. Odpoledne jsme strávili pekáčováním na Strážném.
Na Nový rok pršelo, a my vyrazili do Herlíkovic trénovat umění skijácké našeho milostpána. Jak jsme byli loni nadšení, že mu to všechno pěkně jde, tak jsme letos oba mysleli, že ho postavíme k silnici na Prahu s cedulkou "chcete mě?". Chcete-li naučit díte lyžovat, učiňte tak ve dvou letech dítěte, to ještě poslouchá a dělá, co má! Teď ta naše skorotříletá radost dělá všechno přesně tak, jak nemá - SCHVÁLNĚ!! Bídák jeden!! :)
 |
| Rozkošné dítko? Zdání klame!! |
 |
| "Neseď tam jak na nočníku"... to je asi jako povel: "Neoblizujte zábradlí, mrzne!" |
Zbytek mého vyprávění je krátký, protože jak na Silvestra, tak asi furt. Víkend na to jsme v sobotu vyrazili s Tomem sami do Špindlu, že půjdem skialpovat s opečovanýma pásama a bez Matěje. Na 3 vteřiny vylezl Tom z auta a byl od deště tak mokrej, že nemělo smysl někam chodit. Dojeli jsme tedy zpět do Herlíkovic, že si přes Bubákov vyšlápnem aspoň na Žalý. Mrak ze Špindlu nás dohnal, tak jsme jeli do Vrchlabí na kafe!
 |
| ve Vrchlabí jsme ještě pronásledovali duhu... |
 |
| bob na trati!! Milostpán jede lyžovat! |
 |
| Kavárna na schodech - Strážné!! Díky za ty dary!! :) |
Přes týden jsem musela doma hlídat dům,protože řemeslné dodělávky, ale v pátek to vyšlo, že tam nikdo nebyl, tak jsem vytáhla Matěje na výlet k Rumcajsově jeskyni. Když jsem konečně pochopila, že se do Brady nedostanu, že tam se parkovat nedá, nechala jsem auto v Jinolicích a jali jsme se dobýt jeskyni ze severu. Matějovo ochutnávání sněhu co 50cm ve mně nebudilo přílišnou naději na zdárný úspěch.
Pak šlápnul na obří kaluž (maskovaně pokrytou ledovým škraloupem), vymáchal se v ní i zadkem a mohli jsme to otočit a jet zas domů.
Další týden jsme v sobotu pro jistotu pospali, abychom se pak v ukřivděných dohadech domluvili, že pojedem ze Špindlu busem na Špindlerovku a odtamtud třeba na Martinovku. Tak nám ten bus ujel, protože jsme museli čekat, až budeme moct vjet na parkáč na Medvědíně. Dobře, tak jdem na Vrbatku z Medvědína po modré.
Sněžilo, nepršelo, pásy klouzaly (mně), Tom se snažil tvrdit, že se mu asi zase lepí, ale nebyl vyslyšen, tak se hecnul a na Mísečkách řekl, že prostě s tím mrskajícím se (v tu chvíli asi 62kg vážícím) Matějem na zádech prostě nemůže. Schovali jsme se tak na Jilemnický, nacpali si pupek, Matějovi nasadili lyžičky a sfrčeli to zase dolů.
 |
| Ty stehna faaaaaakt pálí!!! ------ Hlavně do pusy nalapat všechny vločky, co okolo letí!! |
 |
| noční jízda Špindlem |
 |
| zájem o sněhuláka je zcela evidentní!! |
 |
| vypadá to možná trochu drasticky a morbidně... ale jak se vám uleví!!! A Matěje tím nadchnete... aby nedošlo k nějaký tý mejlce... |
Včera byla sobota, super krásný den, slunce, mráz, modrá obloha, sociální sítě plné provokativních fotek a my doma s ne kašlajícím, ale přímo štěkajícím Matějem...
Tak já nevím, letos nás asi žádný výlet nečeká!!!
Nějaký tip na čarodějnici, kouzelný lektvar nebo nějakou jinou nadpřirozenou metodu, jak nás z toho silvestrovskýho prokletí vysekat?? :)
Na to můžu napsat snad jen "vyděržaj pioněr"... Je to určitě jen takový období!
OdpovědětVymazatDěržám, děržám!! :)
OdpovědětVymazat