S reportem z první zimní výpravy na chalupu před dvěma lety mám tak trochu skluz, řekla bych. Sepsat druhý zimní pobyt letos v lednu, už bych snad mohla zvládnout ještě letos... Tak směle do toho! A možná radši všechno pěkně najednou, nebo se budu klouzat ve skluzu ještě pár let!
Takže, "voalá"...
ZIMNÍ CHALUPAPÁRTY Č.1 ... ROK 2019
Byla jsem čerstvě těhotná, což se tak nějak plánovalo, takže se i plánovalo, že nebudeme jezdit lyžovat do Špindlu, tudíž nebyl skipas a tím pádem ani ta povinnost sbalit auto každý víkend a jet zas a zas do té stejné hory. Takže... co takhle vyrazit k našim na chalupu, kam se většinou v zimě nejezdí, neb se musí topit v kamnech v každé místnosti zvlášť a tak...Tak jsme jeli!
Okolo chalupy bylo i bílo,takže jsme se s Matějem plácali na zahradě a na kopečku nad chalupou, zatímco Tom statečně zatápěl v jedněch kamnech a i v druhých kamnech. Chalupa byla tak vymrzlá, že bylo i večer venku tepleji než uvnitř v baráku. Ale nejsme žádný ty citlivky, že, takže pěkně nabalení do zimních bund jsme počkali, až se to tam vyhřeje, na spaní se zakutali do hromady peřin a bylo nám fajn.
JESKYNĚ VÍL A BRTNICKÉ LEDOPÁDY
Už dlouho jsem se chtěla podívat na vlastní oko, jak ta ledová krása v Jeskyni víl vypadá! Kdo by asi tak byl v Kyjovském údolí v zimě, říkali jsme si... No, asi tak půl národa. Takže to malé parkoviště na začátku údolí bylo už samozřejmě plné, když jsme dorazili. Pátrali jsme, popojeli a našli místo a poklad, nebo teda spíš Perlu!! U staré bývalé továrny na nitě visela nenápadná cedulka - placené parkoviště. Když šel Tom dovnitř zaplatit, zjistil, že vstoupil do stylové a svérázné kavárny!
My se vydali uklouzanou cestou Kyjovským údolím. Matějovi jsme táhli pekáč, kdyby už třeba odmítal jít, tak se střídavě vezl a střídavě běžel s Tomem o závod, abychom tomu výletu vrátili trochu tempo.
Na jeskyni se pomalu stála fronta. Respektivě fronta plazivších se a uklouzávajích turistů se snažila vydrápat ledovou stezkou nahoru k jeskyni. Tady by se hodily beze srandy mačky a možná i cepín, nebo alespoň nesmeky, které samozřejmě nikdo neměl. Bylo by zajímavé čekat, až někdo uklouzne, kolik cestou dolů sejme dalších takových horkotěžkosedržících, ale my chtěli taky nahoru. Výstup jsme zvolili raději bokem po sněhu a kořenech. V jeskyni se nám naskytla asi tak půl minutka úplného soukromí, než se tam nahrnuli další jeskyňáři, tak jsme si ty malinký ledový stalakmitky vyblejskli a popošli kousek dál posilnit se svačinou a vymyslet strategii sestupu. Byla nakonec dost jednoduchá. Nespadnout a přežít! Tom čapl Matěje pod jednu paži, druhou se urputně přidržoval řetězového zábradlí a sklouzal bezpečně dolů. Ten den si jela jeskyni natočit i televize, takže jsme se mihnuli i ve večerních zprávách! To bylo slávy!! :)
Pokračovali jsme na další sváču k Turistickému mostu a pak hurá na ledopády! Betlém, Stěnka, Velký sloup a Varhany a zpátky neturistickou cestou nad Vlčím hrádkem až k naučné Köglerově stezce a zpátky do Kyjova. Místy byl průchod poněkud dobrodružný, ale zato nikde ani noha!
No a Perla závěrem... V kavárně Perla je pan Ivan, co vypadá jako režisér Hřebejk, sezení je na starých sedačkách z vlaku osobáku, všechno je takové továrnově industriální a intelektuálně undergroundové! Nejlepší jsou průsvitné lítačky jak z divokého západu na záchodech :) Mléko do kafe je domácí a štrůdlik taky! Navíc tady je i knihovna a bude zde i galerie. Prostě do Perly musíte! Naše návštěva byla navíc obohacena místním koloritem v podobě rozverného páru pražských chalupářů, co nám toho o sobě řekl víc, než bychom vůbec v nejdivočejších snech chtěli, Matějovi dokonce paní prohlídla i zuby...
10km
LÝŽOVANDA V HORNÍM PODLUŽÍ
Je to malé, je to hezké, je to pro děti super, i těhotný dospělý si musí dát při sjezdu na telemarkách jednu pauzičku, je to hned u parkoviště, je to i s obří hospodou s výhledem na svah!! Ski areál Horní Podluží! Koupili jsme si jeden skipas, co jsme si střídali pro jízdu na velkém vleku, druhý jezdil s Matějem na kopečku menším. Matěj dokonce předvedl i pluh, my se svezli s volnou patou, slunce, sníh, oběd, takže všeobecná spokojenost!!
CHALUPAPÁRTY Č.2 ... ROK 2021
Těhotná už nejsem, ale skipas do Špindlu pro tuto sezonu opět nemáme. Neměli jsme odvahu utrácet tolik peněz a doufat, že ten zlý a ošklivý covid se už nevrátí. Dobře jsme udělali, vrátil se, nelyžuje se!
Takže co s námi? Na chalupu! A vybrali jsme si víkend jako z pohádky! Jestli jsme byli po minulém zimním chalupaření nadšení, tak tohle to ještě předčilo!
KARLOVA VÝŠINA
Přijeli jsme, vykopali cestičku k chalupě, zatopili jsme v kamnech a jeli zase pryč. Tomáš si původně myslel, že si zajede do Varnsdorfu pro Kocoura, takhle vzal za vděk pěti PETkami Falkenštejna v Krásné Lípě a jeli jsme dál. Na rozcestí Nad vápenkou v totální zimní pohádce jsme nechali auto a vydali se ke Kočičí skále. Ta nebyla pod tím sněhem moc vidět a sjízdnost cesty u ní skončila. Dál už jsme si cestu museli prošlapat 30cm prašanu sami!!! Cílem byla vyhlídka Karlova výšina, kterou jsme za posledního kusu světla našli. Vzhledem k mraku všude kolem se moc nepokochali, ale bylo to tam kráááááásný!! Chtěla jsem jít původně okruhem, ale zhodnotili jsme, že asi stačilo a radši se vrátíme námi vyšlapanou pěšinkou zase zpět. Přece jen k autu už jsme přišli úplně za tmy a v chalupě už nám beztak kamna vyhasla.
MAPA
3km
SKIALPY A "FRÍRAJDY" NA JEDLOVÉ
Kam na pásech v okolí? No kam? Na jediný pořádný kopec, co se nedá odnikud přehlídnout. Na Jedlovou! Vymysleli jsme si, že auto necháme na parkovišti u lyžařského vleku Mezičky a přes sjezdovku se vyškrabeme nahoru k Tolštejnu a pak po silnici až nahoru na Jedlovou. Filip byl usazen do kočáru, zapřažen za mě, Matějovi jsme vystlali pekáč, aby ho nezábl zadek, a zapřáhli jsme ho za Toma. Na Mezičkách bylo sněhu, že to asi ani místní pamětníci skoro už nepamatují. A my na takovýhle hlubokosněžný vejšlapy taky nejsme zvyklí, takže jsme statečně nakráčela do hlubokého sněhu a tam záhy zjistila, že Filipovy běžky na kočáru by v tuto chvíli mohly být tak dva až třikrát tlustší, aby to tím prašanem vůbec jelo. Nu, zanadávala jsem si sprostě docela dost, když mi navíc začaly podkluzovat mé obstarožní a místy i vypelichané pásy, ale hecla se a výlet mohl už pěkně na Pražáky po ujeté silnici pokračovat vesele dál.
A co hůř, oni sem ti lidové v zástupech proudili sjezdovkou, po které jsme se divokým frírajdem chystali jet dolů. Plužení s kočárem za zády v prďáku s hlubokým a lidmi rozšlapaným sněhem, kdy přímo proti vám stojí v cestě dav a kouká na vás, je velký požitek! Naštěstí to byl jen kousek a pak už jsme se míjeli jen se třemi neohroženými bobisty na kulatých talířích. Matěj si svou letošní premiéru na lyžích v tomhle těžkém terénu odbyl velmi statečně! Mě kyčle ještě chvíli pálily :) Ale bylo to prostě na sněhu a bylo to hezké!
DO PERLY, NA VARHANY A DOMŮ
Potřebovala jsem se stavit u BáglJane (www.sdetmivbaglu.cz) v Českém Švýcarsku, Tomáš potřeboval na kafe do Kyjova do Perly, tudíž jsme objeli půl národního parku, zachránili cestou jeden zapadlej busík, až jsme dojeli konečně nad Českou Kamenici pod Zlatý vrch. Výlet kilometrově omračující, ale prostě pohádkový!! Zlatý vrch jsou snad ještě větší varhany než Panská skála, nebo se tak aspoň tváří. Ale na rozdíl od Panské skály tady nejsou hned vedle auta a lidi!!! Navíc všechno krásně pod sněhem, každá i ta sebemenší větvička, no, srdéčko zaplesá!! Popošli jsme ještě kousek ke Stříbrnému vrchu, kde zas byly dojemné výhledy do kraje, otočili se v závěji a vydali zase zpátky naložit ty naše radosti do auta a vyrazit k domovu!
Prostě zimní chalupa je zatím vždycky jenom ACH!!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Za komentář moc díky!!