Už za pár dní tomu bude 109 let, co na hřebenech hor Krakonošových zahynuli Hanč s Vrbatou. Stalo se tak 24.3.1913 během lyžařského závodu, který začal za jarních teplot a slunečné oblohy...
A jak to bylo dál, možná víte, možná tušíte, možná třeba (ale určitě jen čistě náhodou) nemáte ani páru? A možná, i když myslíte, že víte, nevíte vlastně, že tomu všemu bylo ještě maličko jinak...
Klika je, že se to už za pár dní, tedy přesně 24.3.2022 dozvíte. V českých kinech se na toto datum chystá premiéra filmu Poslední závod. Filmu, který nabídne úchvatné záběry hor i pravdivý příběh, jak to tehdá bylo. A já věřím, že i parádní filmový zážitek s kvalitními hereckými výkony ... zejména amatérských herců - NÁS, kteří se zřejmě neobjevíme ani v jednom záběru, ale to nemění nic na tom, že jsme byli součástí!
Když někomu řeknu, že jsme si roli v komparzu ZAPLATILI!, klepe si údivem na čelo. No ale proč ne? V crowdfundingové kampani jsem objevila možnost přispět na natáčení filmu a víc než čepička s logem mě zaujala možnost si ve filmu zahrát. Taky jsem už delší dobu bádala nad tím, jak smysluplně "rozfofrovat" telechasnické klubové peníze, abych se nadále nemusela starat o pravidelné reporty ohledně (neměnícího se) majetku krajskému soudu, které jsem mimochodem "pravidelně" zasílala až po písemném upozornění a výhružce pokuty přes 100 000Kč (lempl, no). No a tohle byla investice přímo ideální. Zájem mělo celkem šest Telechasníků, tak jsme zaplatili a těšili se, co bude dál!
KOSTÝMOVÁ ZKOUŠKA NA BARRANDOVĚ
Mysleli jsme si, že přijedeme, dostaneme na sebe nějaký kus svetru a zas půjdeme, ale ne! Tom na sebe navlékl asi tři modely, na kterých bylo vždycky něco ne úplně dokonalého (třeba boty), co paní kostymérky přinutilo Toma komplet převléct z kostýmu myslivce, přes vesnického synka až k panu měšťanovi s cylindrem. Ten už vypadal nadějně. No a když byl takhle vystajlován do elegantna, bylo záhodno, abych k němu jakožto manželka taky ladila. Paní kostymérky mi objevily myslím celkem záhy komplet vlněné černé sukně a kabátku, ale potom jsem vyzkoušela nespočet halenek a jiných vršků a svršků pod kabátek, než byly dokonale spokojené. Nejvíc mě fascinovalo, jak řešily, co mi dát na krk. Jestli mašličku, nebo nějaký šperk... Jako by to asi někde v tom davu bylo vidět?? Až nakonec přišlo řešení. Monstrózní lišák kolem krku!! Paní kostymérky byly konečně spokojené, já si připadala, že jsem po dvou hodinách vyšňořená jak na hlavní roli, a mohli jsme jet domů.
 |
| bez testu není parády... |
 |
| tohle nebylo úplně ončo... |
 |
| tohle už jo! |
NATÁČENÍ V HOSTINNÉM
Abychom vůbec mohli dorazit na plac, museli jsme vlastnit propustku do okresu Trutnov! Joo, dostat se tenkrát přes "checkpoint Charlie", to byla věc. (a to jsme ještě netušili, že nám vzápětí na to zavřou i naše okresy a ba i obce). My jsme projeli celkem v pohodě. Směrem od Hradce Králové byli prý páni velmi nepříjemní a podle mě nejvtipnější historku měla Marťa, která svým autem se švýcarskou poznávací značkou vyděsila pána natolik, že když promluvila česky, asi by ji pustil i se seznamen na nákup, jak byl rád, že nebude muset hovořit cizí řečí.
Všem nám před kulturákem pošťourali v nose antigenem a jako negativní jsme se mohli jít nechat nastrojit a načesat. Dovniř jsme lezli v typicky českých outodoorových oblečcích horalů 21.století, ven jsme vylézali jako smutečně odění měšťané či prostý horský lid z kraje století dvacátého. My s Tomem a Pájou jsme byli v černém. Martin a Marťa v horském. Ivano se údajně bez papírů přes checkpointy neprobojoval.
 |
| foto ukradeno z médií |
 |
| Telechasnictvo |
My v černém jsme šli smutnit po pohřbu Hanče do hospody. Smutníci celebrity českého filmu jen kousíček před námi. Jestli bude ve filmu záběr tak na půl vteřiny, šli jsme tu cestu z náměsti do hospody nespočetněkrát a trvalo to určitě dvě hodiny. Jednou kamera tady, jednou támhle. Klapka, cvak a najednou se rozeběhl prostý běh života na náměstí, kolemjdoucí se zdravili, jiní smutně klopili zraky, zastavovali se s pohledem na průvod smutečních hostů... No, mazec! Zkušenost více než zajímavá.
 |
| foto uloupeno z médií |
Dále byl na programu skok o rok dozadu a vítězný dojezd Hanče. Tam jsme jásali všichni společně i s nesmutně oděným komparzem nad vítězstvím českého lyžníka. Následovala herecká scéna, při níž jsme s Tomem dostali významnou roli korzujícího páru kdesi až daleko vzadu na náměstí!
Bylo to dlouhé, byla nám zima, ale byli jsme fascinování! A teda být hercem a opakovat jednu scénu na mraze znovu a znovu na 100%, pak znovu a znovu další scény až třeba do 4 do rána, nebo být kameramanem, osvětlovačem, režisérem... to musí být teprve fuška.
 |
| kterak jsme se i v médiích ocitli... |
Jelikož jsme nafasovali na kostýmových zkouškách černé smuteční oblečení, byli jsme požádáni o účast na ještě jednom natáčecím dnu navíc. Tentokrát to bylo kdesi u Prahy. Bylo teplo, sluníčko svítilo, komparzistů nás bylo už asi jen 15 nebo kolik, z toho asi 5 holek, takže žádný shon a stres u oblékání a česání. S paní maskérkou jsme zvesela požvanily a zase si s Pájou připadaly, jako bychom tam byly za hvězdy :) Ještě větší překvápko bylo, když se Juraj, pán přes komparz, objevil se smlouvou a výplatou za naše velkolepé "hraní".
 |
| dokonce i Tom si zašel se svou bujnou kšticí do maskérny! |
Natáčeli jsme scénu z hospody, přípitek na zesnulého Hanče. Seděla jsem u stolu před obrovskou kýtou a po chvíli i před paní Hančovou (Judit Bárdos), Janem Bucharem (Vladimír Javorský), Josefem Rösslerem-Ořovským (Jaroslav Plesl) a dalšími. Tvářili jsme se truchlivě a připíjeli sklenkou vody. Tom předvedl veliký herecký výkon, když byl požádán, aby se spolusedícím po levici zahráli při usedání na židle mezi sebou mezeru pro kameru, a byl za to pochválen! :)
Pak nám řekli, že nás holky už nepotřebují, ať jedeme domů. Tom odevzdal cylindr a nafasoval frčný svetřík a kabátek s podkolenkami a šel dělat parádu do hospody. Tam konečně u stolu odhalil, kdo je onen pán, co nám byl děsně povědomý, ale nevěděli jsme, kam ho zařadit. Já jsem pořád sázela na to, že to je ten herec, co byl na svatbě Lenky S. Tak ještě že jsem se nevsadila. Byl to Zdeněk Vítek biatlonový trenér. Bez té čepičky Hamé nás to trochu mátlo. Tom s ním hrál v hospodě kulečník a u stolu při rozhovoru komparzového roští zjistil, že se asi v mládí potkávali na Dvorské boudě, kam jezdili i biatlonisti. Svět je malej. Tom pln zážitů a plných brejlí únavy dorazil domů asi o půl 6 ráno. Prý na něj při jednom záběru kamera mířila úplně detailně...
Tak uvídíme,jestli ho tam aspoň na milisekundu uvidíme!
A i kdyby ne, bylo to super! My jsme byli nadšení, zážitků plní!! A jen doufáme, že ten film vzbudí stejný nadšení, jako jsme z účasti na jeho natáčení měli my!
 |
| Film o filmu (komparzu) a Tomova a Páji chvilka slávy!) |
TAK ŠUP DO KINA!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Za komentář moc díky!!